Zdroj:
Unsplash
Autor:
Antoine Schibler
Licence:
Unsplash License

Jaké jsou závazky Česka v oblasti klimatu?

17. 8. 2023 (aktualizováno 18. 4. 2024)
dohody-legislativa
Kateřina Kolouchová
editace:
Jiří Lněnička
vizualizace:
Marcel Otruba
rešerše:
Eliška Soperová , Kristýna Šimonová
Kateřina Kolouchová
editace:
Jiří Lněnička
vizualizace:
Marcel Otruba
rešerše:
Eliška Soperová , Kristýna Šimonová

V Česku aktuálně probíhá revize tří klíčových dokumentů v oblasti klimatu a energetiky: Politiky ochrany klimatu, Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu a Státní energetické koncepce. Ty určí, jak bude vypadat česká cesta k bezemisní ekonomice a společnosti v dalších letech. Všechny tři dokumenty přitom musí zahrnovat závazky vyplývající z mezinárodních úmluv a unijní legislativy. Následující text přibližuje, o jaké závazky jde a jak vznikají.

Shrnutí následujícího textu na jednu stránku ve formátu PDF si můžete stáhnout níže.

Jak vznikají klimatické závazky ČR?

Schéma procesu vzniku klimatických závazků ČR, které začíná na mezinárodní úrovni a pokračuje legislativou přijímanou v rámci EU.

Globální rámec tvoří především Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (United Nations Convention on Climate Change, UNFCCC), která byla přijata v roce 1992 a do dnešního dne ji podepsaly téměř všechny státy světa (celkem 198).

Tuto úmluvu v roce 19971 doplnil Kjótský protokol, ve kterém se 37 ekonomicky nejrozvinutějších zemí zavázalo snížit své emise skleníkových plynů. Protokol byl v roce 2015 nahrazen Pařížskou dohodou, v níž se smluvní strany (aktuálně jich je 196, včetně EU) zavázaly k „…udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a úsilí o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí.“

Ke sledování pokroku a naplňování stanovených cílů využívá Pařížská dohoda především dva nástroje:

  • Národně stanovené příspěvky (Nationally Determined Contributions, NDCs) k mitigaci a adaptaci na změnu klimatu, které všechny smluvní strany reportují každých pět let, přičemž EU uvádí společný příspěvek pro všechny unijní státy.
  • Dlouhodobé nízkoemisní strategie – v případě Česka jde o Politiku ochrany klimatu.

Evropská unie, jakožto smluvní strana Pařížské dohody, následně přijímá prostřednictvím legislativního procesu (mezi Evropskou komisí, Parlamentem a členskými státy reprezentovanými Radou EU) konkrétní závazky pro snižování emisí skleníkových plynů v jednotlivých sektorech ekonomiky. Těmito závazky a klimatickou politikou (reprezentovanou mj. Zelenou dohodou pro Evropu) se EU podílí na celosvětovém úsilí zastavit probíhající změnu klimatu.

Na plnění společných unijních cílů se musejí podílet také jednotlivé členské státy, tedy i Česko. Každý stát může zároveň přijmout závazky, které jsou ambicióznější než ty, jež navrhuje Unie. Některé země to skutečně dělají – zatímco EU si např. vytyčila cíl snížit emise skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 (v porovnání s rokem 1990), Dánsko si stanovilo závazek dosáhnout snížení o 70 %, který si navíc ukotvilo ve vlastním klimatickém zákoně.2 Kromě toho je též důležité zdůraznit, že členské státy mají odpovědnost nejen vůči unijním závazkům, ale i vůči závazku stanovenému v Pařížské dohodě (udržení průměrného oteplení planety výrazně pod 2 °C, ideálně pod 1,5 °C), protože jsou jejími smluvními stranami i samostatně, tedy ne pouze jako součást EU.

České ambice v oblasti snižování emisí skleníkových plynů musí reflektovat závazky vyplývající z mezinárodních úmluv a unijní legislativy. Shrnuty jsou ve třech strategických dokumentech:

  • Politika ochrany klimatu,
  • Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu (National Energy and Climate Plan, NECP) a
  • Státní energetická koncepce.

Všechny tři dokumenty procházejí v letech 2023–2024 revizí. Právě ony určí, jak bude vypadat cesta Česka k bezemisnímu hospodářství po zbytek této dekády.

Přehled jednotlivých závazků Česka vyplývajících z unijní legislativy

Podoba závazků ČR je do velké míry utvářena směrnicemi a nařízeními EU. Některé z vnitrostátních závazků stanovuje přímo unijní legislativa (např. v případě Nařízení o sdílení úsilí), některé závazky si ČR stanovuje sama v rámci svého Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu na základě společného unijního závazku a doporučení (např. podíl OZE na konečné spotřebě energie). A některé ze závazků se vztahují pouze na EU jako celek bez vnitrostátních indikátorů (platí např. pro EU ETS).

Níže jsou shrnuty závazky Česka v jednotlivých oblastech, a to v kontextu celounijních závazků. Téměř všechny přitom vycházejí z přijatých návrhů balíčku Fit for 55, jehož hlavním cílem je dosáhnout v EU snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 (v porovnání s rokem 1990). Kromě samotného závazku a jeho významu ukazují grafy i dosavadní vývoj – jak se daří konkrétní závazek naplňovat.

Snížení celkových emisí skleníkových plynů

Liniový graf ukazující vývoj emisí skleníkových plynů v ČR mezi lety 1990–2021. V roce 2021 byly emise skleníkových plynů o 34 % nižší než v roce 1990.

Podle návrhu aktualizace Politiky ochrany klimatu z jara 2024 deklaruje Česko závazek snížit do roku 2030 své emise o 55 % v porovnání s rokem 1990.3 Stejný závazek si již dříve vytyčila i EU.4 Do roku 2021 snížilo Česko své emise o 34 %, k největšímu snížení však došlo vlivem ukončení provozu části těžkého průmyslu v 90. letech. V současnosti emise ČR spíše stagnují. Vliv má i kůrovcová kalamita, kvůli které se české lesy staly čistým emitentem CO2.

Snížení emisí v nejvíce znečišťujících sektorech (EU ETS)

Liniový graf ukazující vývoj emisí skleníkových plynů v ČR v sektoru EU ETS mezi lety 2005–2021. V roce 2021 byly emise skleníkových plynů v tomto sektoru o 30 % nižší než v roce 2005.

Pro emise skleníkových plynů, které spadají pod systém obchodování s emisními povolenkami (Emission Trading System, EU ETS) je stanoven závazek pouze na úrovni celé EU: pokles o 62 % v roce 2030 v porovnání s rokem 2005, kdy systém začal fungovat.5 Součástí EU ETS jsou nejvíce znečišťující odvětví ekonomiky – především výroba energie, průmysl, letecká a námořní doprava.6 Příspěvek ČR ke společnému cíli EU dosahoval k roku 2021 hodnoty −30 %.

Snížení emisí v budovách a silniční dopravě (EU ETS 2)

Liniový graf ukazující vývoj emisí skleníkových plynů v ČR v sektoru EU ETS 2 mezi lety 2005–2021. V roce 2021 byly emise skleníkových plynů v tomto sektoru o 17 % nižší než v roce 2005.

Od roku 2027 se systém obchodování s emisními povolenkami rozšíří na sektory budov a silniční dopravy (tzv. EU ETS 2). Stejně jako u stávajícího EU ETS zmíněného výše zde existuje pouze společný unijní cíl, a to snížit emise skleníkových plynů v těchto sektorech o 43 % do roku 2030 (v porovnání s rokem 2005). Pokud jde o české emise ze silniční dopravy a budov, rozdíl v roce 2021 (v porovnání s rokem 2005) činil −17 %,7 což není ani polovina z unijního cíle.

Snížení emisí mimo EU ETS

Liniový graf ukazující vývoj emisí skleníkových plynů v ČR v sektorech mimo EU ETS, tedy sektorech, které spadají pod Nařízení o sdílení úsilí, mezi lety 2005–2021. V roce 2021 byly emise skleníkových plynů v tomto sektoru o 10 % nižší než v roce 2005.

Pokles emisí skleníkových plynů, které nespadají pod sektory obsažené v EU ETS (1), upravuje Nařízení o sdílení úsilí. To stanovuje konkrétní závazky pro EU i jednotlivé členské státy v sektorech budov, dopravy (mimo letectví), zemědělství, menších průmyslů a odpadového hospodářství. Zatímco unijním závazkem je pokles o 40 %, Česko by mělo své emise v těchto sektorech snížit o 26 % do roku 2030 (v porovnání s rokem 2005). K roku 2021 klesly tyto emise pouze o −10 %.

Zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie

Liniový graf ukazující vývoj podílu obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie v ČR mezi lety 2004–2021. V roce 2021 dosahoval 17,7 %.

Podíl obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie si stanovuje Česko samo v rámci NECP. Zároveň by však mělo přispívat ke společnému unijnímu cíli ve výši 42,5% podílu v roce 2030.8 Jak už bylo zmíněno výše, NECP aktuálně prochází revizí. Prozatímní návrh počítá s cílem ve výši 30 %.

Zvýšení energetické účinnosti (= snížení spotřeby energie)

Liniový graf ukazující vývoj konečné spotřeby energie v ČR mezi lety 1990–2021. V roce 2021 dosahovala 990 petajoulů.

Stejně jako u podílu obnovitelných zdrojů si i v případě energetické účinnosti (tedy snížení spotřeby energie) stanovuje Česko závazek v NECP. Prozatímní návrh obsahuje závazek snížit konečnou spotřebu energie na 846 petajoulů (235 TWh) v roce 2030. V roce 2021 dosahovala spotřeba v Česku hodnoty 1 064 petajoulů (295,6 TWh).9

Zvýšení pohlcení skleníkových plynů v sektoru využití půdy a lesnictví (LULUCF)

Liniový graf ukazující vývoj emisí skleníkových plynů v ČR v sektoru využití půdy a lesnictví, LULUCF, v ČR mezi lety 1990–2021. V roce 2021 dosahovaly emise skleníkových plynů hodnoty 8,5 milionů megatun.

Závazek v sektoru využití půdy, změn ve využití půdy a lesnictví (LULUCF) upravuje, kolik emisí skleníkových plynů by mělo být v jednotlivých členských státech a celé EU v roce 2030 pohlcováno. Pro Česko je stanoven ve výši −1,228 mil. tun CO2eq ročně.10 Je však otázkou, nakolik je tento závazek dosažitelný – v roce 2021 byl sektor LULUCF v ČR čistým emitentem skleníkových plynů, především kvůli kůrovcové kalamitě (vypuštěno bylo 8,5 mil. tun CO2eq). Pro celou EU pak platí závazek pohlcovat v tomto sektoru emise ve výši 310 mil. tun CO2eq ročně.

Snížení emisí u nových osobních automobilů a dodávek

Pro kontext lze uvést i cíl v oblasti nových osobních automobilů a dodávek emitujících CO2 – od roku 2035 nebude možné na úrovni EU registrovat žádné osobní automobily ani dodávky, které vypouštějí emise CO2.11 V Česku přitom v roce 2021 produkovaly nově registrované automobily 139 g CO2/km, dodávky pak 217.12

Jednostránkové shrnutí

Na odkazu níže si můžete stáhnout přehled klimatických závazků Česka jako jednostránkové shrnutí:

Náhled jednostránkového shrnutí klimatických závazků ČR
Jednostránkové shrnutí klimatických závazků ČR ke stažení ve formátu PDF. Zdroj: Fakta o klimatu
Stáhnout PDF

Dataset

Všechna data použitá pro znázornění vývoje indikátorů jednotlivých závazků obsahuje náš dataset. Pro některé indikátory (např. pro EU ETS 2 nebo pro emise mimo EU ETS – Nařízení o sdílení úsilí) nejsou k dispozici oficiální data, a tak jsme tyto grafy založili na vlastních výpočtech na základě dostupných dat a znění příslušných směrnic a nařízení.

Poznámky

  1. V roce 1997 byl přijat, v platnost vstoupil až v roce 2005. ↩︎

  2. Zasazení klimatických závazků do legislativy umožňuje jejich větší vymahatelnost a ukládá aktérům (veřejné i soukromé sféře) povinnost tyto závazky plnit. Klimatické ambice a opatření se tak zároveň stávají odolnějšími vůči potenciálně nepříznivé politické nebo ekonomické situaci. V současnosti má v EU svůj vlastní klimatický zákon celkem 16 států. ↩︎

  3. Jde o emise skleníkových plynů ze všech sektorů hospodářství včetně emisí ze sektoru využití půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (Land Use, Land Use Change and Forestry, LULUCF) a mezinárodní letecké dopravy. ↩︎

  4. Závazek snížit na úrovni EU emise skleníkových plynů v roce 2030 o 55 % (v porovnání s rokem 1990) právně upravuje Evropský klimatický zákon. Tím se tento cíl, stejně jako dosažení klimatické neutrality v roce 2050, stává právně závazným. ↩︎

  5. Cíl upravuje směrnice EU o obchodování s emisními povolenkami. ↩︎

  6. Námořní doprava bude do EU ETS zařazena mezi lety 2024–2026. ↩︎

  7. Výpočet emisí skleníkových plynů, které spadají pod sektory silniční dopravy a budov a od roku 2027 budou součástí EU ETS 2, vychází z metodologie obsažené ve směrnici EU o obchodování s emisními povolenkami v Příloze III. ↩︎

  8. Závazek 42,5 % vychází ze směrnice o obnovitelných zdrojích energie. ↩︎

  9. Společný závazek EU je založen na jiné metrice, než je stávající závazek ČR, proto jej v textu pro porovnání neuvádíme. Podle směrnice o energetické účinnosti má v EU dosáhnout konečná spotřeba energie v roce 2030 o 11,7 % nižší hodnoty, než ji modeluje referenční scénář Evropské komise z roku 2020. ↩︎

  10. Závazky v sektoru LULUCF pro jednotlivé členské státy stanovuje nařízení EU o využívání půdy a lesnictví. ↩︎

  11. Závazek upravuje nařízení EU o přísnějších emisních předpisech pro osobní automobily a dodávky. ↩︎

  12. Data o emisích nově registrovaných osobních automobilů a dodávek sbírá Evropská agentura pro životní prostředí (European Environmental Agency, EEA). ↩︎

Související infografiky a studie

Zaujala vás naše práce? Prozkoumejte další související infografiky a studie: