Charneyho zpráva
V roce 1979 vědci publikovali zprávu o dopadech zvyšujících se koncentrací CO2 v atmosféře. Výsledky této studie se ukázaly být přesné a byly od té doby mnohokrát potvrzeny mnohem přesnějšími metodami. Již tehdy vědci v úvodu psali o nebezpečí setrvačnosti klimatického systému
Hlavní závěry
- Hlavním výstupem zprávy je odhad tzv. citlivosti klimatu, tedy průměrné změny teploty povrchu Země při zdvojnásobení koncentrace CO2. Vědci dochází k závěru, že „…pokud dojde ke zdvojnásobení koncentrace CO2 v atmosféře a dosažení termodynamické rovnováhy, dojde k oteplení o 2 °C až 3,5 °C, s vyššími nárůsty v severních zeměpisných šířkách.“ Moderní odhady citlivosti klimatu na základě mnohem přesnějších modelů i historických pozorování docházejí ke stejným hodnotám.
- Zpráva popisuje skleníkový efekt, i když toto slovní spojení ještě přímo nepoužívá: „…hlavní efekt zvýšení koncentrace CO2 je větší absorpce tepelného záření zemského povrchu a v důsledku nárůst teploty vzduchu v atmosféře. Silnou pozitivní zpětnou vazbu vytváří pak související nárůst koncentrace vodní páry, která je ještě silnější absorbér tepelného záření…„ Vědci dále kvantifikují radiační působení při zdvojnásobení koncentrace na 4 W/m2 a konstatují, že metody výpočtu radiačního působení byly již tehdy potvrzeny laboratorními měřeními i satelitními měřeními.
Carbon Dioxide and Climate: A Scientific Assessment
- Autor: Climate Research Board
- Instituce: National Research Council
- Rok vydání: 1979
- DOI: 10.17226/19856
Obsah
Předpoklady a metodologie
Studie vychází z tehdejších poznatků o fyzice atmosféry a oceánů a z výsledků tehdejších numerických modelů, tzv. GCM (Global Circulation Models), což byly první počítačové modely s hrubou geografií povrchu. Ve studii jsou shrnuty dominantní fyzikální mechanismy určující planetární klima včetně hlavních zpětnovazebních smyček (vodní pára, albedo, oblaka) a podrobněji diskutovány výsledky modelů. Autoři popisují historické emise a uvádějí odhad možného vývoje emisí (odhadují, že koncentrací 560 ppm, tedy zdvojnásobení oproti předindustriální hodnotě 280 ppm, by planeta mohla dosáhnout někdy po roce 2030). Vzhledem k možnostem tehdejších počítačových simulací se autoři nesnaží určit rychlost změny ani podrobné geografické rozložení teplot a zaměřují se pouze na odhad citlivosti klimatu.
Poznámky o zpracovateli
Autorský tým zprávy tvořilo 10 předních vědců z oblasti klimatologie a fyziky atmosféry (zpráva je pojmenována po předsedovi této komise, kterým byl Jule Charney z Massachusetts Institute of Technology). Úkolem tohoto týmu bylo shrnout tehdejší znalosti o dopadech zvyšující se koncentrace skleníkových plynů a kvantitativně zhodnotit přesnost předpovědí tehdejších numerických modelů klimatu.
Další souvislosti
- Nejstarší odhady citlivosti klimatu pocházejí z roku 1896, kdy prof. Svante Arrhenius publikoval první výpočet skleníkového efektu CO2 a vodní páry. Došel tehdy k hodnotě oteplení o 4 °C při zdvojnásobení koncentrace CO2.
- Od publikace Charneyho zprávy, tedy za posledních 40 let, se koncentrace CO2 zvýšily z 335 ppm na 408 ppm, tedy o 22 %. Teplotní anomálie se ve stejném období zvýšila o 0,64 °C. Odhad klimatické citlivosti z Charneyho zprávy předpovídá zvýšení o 0,65 °C. To se zdá být pozoruhodně přesný odhad, který ale nezahrnuje dva podstatné efekty: další skleníkové plyny a zpoždění odezvy. Lidstvo vypouští i jiné skleníkové plyny jako CH4, N2O a další, které zesilují skleníkový jev. Pozorované zvýšení rovnovážných teplot by tedy mělo být větší, než předpovídá Charneyho zpráva, protože ta počítá pouze s CO2. Zároveň však teploty, které měříme dnes, nejsou rovnovážnými teplotami. Klimatický systém má velkou setrvačnost a k dosažení rovnováhy potřebuje 20–30 let. Tedy i kdybychom přestali nyní vypouštět skleníkové plyny, teplota by ještě 20–30 let rostla. Jinak řečeno, korektnější výpočet by současné teploty měl porovnávat s teplotami odpovídajícími koncentracím skleníkových plynů před 20–30lety, zároveň by však musel zahrnout působení dalších skleníkových plynů (lze převést na CO2eq).
