Slovník pojmů

Stručný přehled nejčastěji používaných hesel a zkratek s krátkým vysvětlením či komentářem.

Adaptace

Proces přizpůsobení se dopadům klimatických změn a snaha o snížení způsobených škod. Příklady současných adaptačních opatření jsou například protipovodňové zábrany, změny pěstovaných plodin nebo přesídlení do výše položených oblastí, které nebudou postiženy zvyšováním hladiny oceánů. Některé očekávané dopady klimatických změn, jako například silnější hurikány nebo rozšíření tropických nemocí, umožňují jen minimální prevenci a zvládání škod jimi způsobených bude nákladné.

Agrovoltaika

Používá se též název agrivoltaika. Jde o koncept, při kterém je krajina využívána k zemědělské produkci a zároveň k výrobě elektřiny (pomocí fotovoltaických panelů). Fotovoltaická řešení mohou být velmi různá – panely například mohou být umístěny několik metrů nad zemí na podstavci či ve svislé poloze tak, aby se mezi nimi nebo pod nimi mohla pohybovat zemědělská technika. To umožňuje pěstování plodin, kterým nesvědčí celodenní přímé slunce a pro optimální růst potřebují určité zastínění, jako je třeba brokolice, špenát, bazalka nebo salát (locika). Jinou možností je nechat na pozemku takto navržené fotovoltaické elektrárny pastvinu pro hospodářská zvířata, jež mohou v případě potřeby pod panely rovněž najít stín nebo částečný úkryt. Mezi výhody agrovoltaiky patří i to, že v případě neúrodné sezóny (například v důsledku velkého sucha) může farmář alespoň část své ztráty kompenzovat ziskem z výroby elektřiny.

Albedo

Albedo vyjadřuje odrazivost povrchu, tedy kolik z příchozího záření odrazí povrch zpět. Povrch, který veškeré záření pohltí, má albedo 0 a povrch, který veškeré záření odrazí, má albedo 1. V klimatologii hraje albedo důležitou roli v úvahách o energetické bilanci planety a při určování v množství slunečního záření, které povrch planety odrazí.
Průměrné albedo Země je mezi 0,30 a 0,35, tedy přibližně třetina přijatého záření se odrazí a dvě třetiny se přemění na teplo. Různé oblasti planety však mají různé albedo, které se může navíc měnit během roku, podle typu vegetace, množství sněhu nebo zámrzu na vodní hladině – čerstvý sníh má albedo 0,8 (tedy odráží 80 % záření), albedo ledovců je mezi 0,5 až 0,7. Naopak volný oceán nebo černý asfalt pohltí skoro všechno záření, které na ně dopadne - oceán má albedo 0,06 a asfalt 0,04.

Antropogenní skleníkové plyny

V současnosti mají státy vázané UNFCCC a Kjótským protokolem povinnost inventarizovat emise 7 skleníkových plynů: antropogenní CO2 (oxid uhličitý), CH4 (metan), N2O (oxid dusný), PFCs (zcela fluorované uhlovodíky), HFCs (částečně fluorované uhlovodíky), SF6 (fluorid sírový) a NF3 (fluorid dusitý), což jsou plyny, které přispívají velkou mírou ke skleníkovému efektu (viz CO2eq níže).

AR (Assessment Report, Hodnotící zpráva)

Zkratka z anglického Assessment Report, tedy Hodnotící zpráva, kterou vždy jednou za několik let vydává Mezivládní panel pro změnu klimatu. Jde o podrobný výtah a posouzení vědecké literatury publikované za období několika let, která se věnuje změnám klimatu. Kromě fyzikálních souvislostí se zpráva zaměřuje také na adaptaci a mitigaci klimatické změny. Zatím poslední zpráva s pořadovým číslem šest (proto AR6) vyšla po částech v letech 2021 a 2022. Více o tom, jak tyto zprávy vznikají a co přinesla Šestá hodnotící zpráva, přibližuje související text, obsahující rovněž odkazy na jednotlivé oddíly AR6.

Atribuce (atribuční metoda, atribuční studie)

Metoda používaná organizací World Weather Attribution, pomocí níž se určuje, jaký vliv měla klimatická změna na určitou extrémní událost (požár, vlnu veder, sucho, povodeň apod.). Zvýšila její intenzitu nebo pravděpodobnost výskytu? Výsledky výzkumu bývají shrnuty v tzv. atribuční studii. Další podrobnosti v souvisejícím explaineru a rešerši.

Biodiverzita, biologická rozmanitost

Biodiverzita označuje pestrost živého světa, tedy všechny živočichy, rostliny, houby a mikroorganismy, kteří společně žijí na nějakém místě či v určitém regionu a jsou navzájem propojeni nejrůznějšími vztahy. V nejobecnější rovině označuje pestrost života na Zemi. Biodiverzity v současné době rychle ubývá – přírodní svět přichází o svou rozmanitost a různé druhy živočichů a rostlin navždy mizí. Hlavním příčinám a dalším souvislostem tohoto ubývání biodiverzity (ve světě i v Česku) se věnuje související text.

CBAM (Carbon Border Adjustment Mechanism)

Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích je nástroj zavedený Evropskou unií, který má zabraňovat tzv. únikům uhlíku. Tedy například situaci, kdy firma přesune výrobu svého zboží mimo EU, typicky do zemí s méně striktními pravidly pro vypouštění skleníkových plynů. Tímto krokem může firma získat výhodu na trhu oproti jiným společnostem, které vyrábějí stejné zboží v Unii a musí platit za emisní povolenky – mají pak vyšší výrobní náklady a to se promítá i do ceny zboží. Mechanismus CBAM má tyto podmínky narovnat, čímž jednak posílí konkurenceschopnost firem v EU a jednak bude napomáhat tomu, aby nebyly emise spojené s výrobou vypuštěny na území jiných států. Konkrétně to znamená, že výrobci ze zemí mimo EU budou muset za emise zaplatit (ve výši ceny povolenky) nebo budou muset prokázat, že za tyto emise už zaplatili jinde. Nástroj se vztahuje na emise ze sektorů zahrnutých do systému EU ETS 1 (tedy jde hlavně o průmysl a výrobu elektřiny a tepla), a zavádí se postupně – definitivně bude v platnosti od roku 2026.

CCS (carbon capture and storage)

Sada technologií a infrastruktury, jejichž cílem je zachycení CO2 a jeho trvalé uložení v geologicky stabilním úložišti. Tyto technologie jsou zatím celosvětově ve fázi (velkých) pilotních provozů. Nejčastěji se o CCS mluví v souvislosti s velkými bodovými zdroji emisí, jako jsou elektrárny na fosilní zdroje nebo biomasu, cementárny nebo ocelárny. Alternativou k ukládání uhlíku je jeho využití v průmyslu, např. pro výrobu syntetických paliv. Takový postup se pak označuje jako CCU (carbon capture and utilization). Více o metodách zachytávání a následného využití uhlíku lze najít v související rešerši.

Citlivost klimatu

Citlivost klimatu (z angl. „climate sensitivity“) udává, o kolik stupňů Celsia se zvýší průměrná globální teplota vzduchu, pokud dojde ke zdvojnásobení koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. Klimatologické modely předpovídají hodnoty citlivosti v intervalu 2–4,5 °C s nejpravděpodobnější hodnotou 3 °C. To znamená, že při zvýšení koncentrace na dvojnásobek předindustriální hodnoty (z 280 ppm na 560 ppm) můžeme očekávat nárůst průměrné globální teploty o 3 °C – s tím, že oteplení bude spolehlivě o alespoň 2 °C a nemůžeme vyloučit zvýšení teploty až o 4,5 °C. Koncentrace CO2 v roce 2019 byly 411 ppm a hodnoty 560 ppm bude v případě scénáře RCP8.5 (bez omezování emisí) dosaženo zhruba v roce 2050. Podrobnější diskusi důvodů, které fundamentálně znemožňují zpřesnit interval odhadu, nabízí přehledové články Knutti & Hegerl, 2008 a Knutti, Rugenstein & Hegerl, 2017. V obecné rovině se jedná o odezvu klimatického systému na změny v radiačním působení (z angl. „radiative forcing“), podrobnou diskusi konceptu citlivosti klimatu z pohledu různých časových škál obsahuje en.wikipedia.

CO2eq (CO2 ekvivalent)

Množství CO2, které by mělo ekvivalentní příspěvek ke skleníkovému jevu atmosféry jako množství příslušného jiného skleníkového plynu za nějakou standardizovanou dobu (typicky 100 let) – konkrétně je to množství příslušného plynu × GWP koeficient. Např. pro metan je to hodnota cca 28 [IPCC (strana 714)], což se dá číst jako „1t CH4 má ekvivalentní příspěvek ke skleníkovému jevu atmosféry jako 28t CO2“. Zjednodušeně řečeno, metan je 28krát silnější skleníkový plyn, než CO2. Zde na faktaoklimatu.cz, pokud to dostupná data a jejich správné zpracování umožňují, upřednostňujeme CO2eq, protože umožňuje dívat se na problematiku globálních změn klimatu komplexněji a přesněji.

COP (Conference of the Parties)

V návaznosti na Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu (UNFCCC) se každoročně konají konference smluvních stran (Conference of the Parties, COP). Na těchto konferencích se pravidelně scházejí zástupci z jednotlivých členských států (smluvních stran) a společně hledají shodu na řešeních v oblasti klimatické změny a způsob, jak naplňovat cíle úmluvy pomocí konkrétních právních úprav. Mezi významné konference patří COP 3, kde byl podepsán Kjótský protokol, nebo COP 21, kde byla podepsána Pařížská dohoda. Vedle COP věnovaných klimatické změně se konají například také COP zaměřené na problém ubývající biodiverzity (těch se účastní smluvní strany, které podepsaly tzv. Úmluvu o biologické rozmanitosti – Convention on Biological Diversity, CBD).

ČHMÚ (Český hydrometeorologický ústav)

Ústřední státní orgán České republiky pro obory kvality ovzduší, meteorologie, klimatologie či hydrologie. Mimo jiné je zodpovědný za provoz výstražné služby včetně Státního varovného a regulačního systému. Kromě provozu staničních sítí a zajišťování odborných služeb se zabývá také vědecko-výzkumnou činností v oblastech zájmu [cs.wikipedia].

DAC (direct air capture)

Přímé odstraňování CO2 z atmosféry (direct air capture). Na rozdíl od technologie CCS, která zachytává emise oxidu uhličitého přímo u zdroje (zařízení na komínech elektráren, cementáren apod.), lze pomocí DAC tento skleníkový plyn odstranit z atmosféry kdekoli. Některé instalace jsou již v provozu (např. na Islandu), technologie však prochází vývojem a její relevanci a přínos ukáže teprve budoucnost. Více o metodách zachytávání a následného využití uhlíku lze najít v související rešerši.

Dekarbonizace

V kontextu klimatické změny jde o proces, který vede k postupné eliminaci skleníkových plynů vznikajících v jednotlivých odvětví hospodářství a způsobujících oteplování planety. Pojem dekarbonizace je částečně nepřesný v tom smyslu, že existují i jiné skleníkové plyny než ty, které obsahují uhlík (angl. carbon), například oxid dusný (N2O). Protože však řídicím faktorem, stojícím za výrazně více než 70 % oteplování, je oxid uhličitý (CO2) a k němu se přidává metan (CH4) jako další skleníkový plyn, používá se často dekarbonizace jako synonymum pro transformaci ekonomiky, která způsobí, že lidstvo přestane přidávat do atmosféry další skleníkové plyny. Více o vztahu mezi koncentracemi CO2 a globálním oteplováním v související infografice.

Emisní intenzita ekonomiky

Intenzita emisí skleníkových plynů v hospodářství je definovaná jako poměr mezi emisemi CO2eq a HDP dané ekonomiky. HDP se zpravidla vyjadřuje pomocí parity kupní síly, kdy jsou zohledněny různé cenové hladiny v jednotlivých zemích. K emisím skleníkových plynů dochází při hospodářské aktivitě, emisní intenzitu lze tedy chápat jako ukazatel efektivity nebo čistoty dané ekonomiky vzhledem k množství vypouštěných skleníkových plynů. Zpravidla se udává v kg CO2eq na $ HDP, mezi státy s nejnižší a nejvyšší emisní intenzitou jsou až desetinásobné rozdíly.

ESG (Environmental, Social and Governance)

Zkratka z angl. Environmental, Social and Governance. Jde o způsob řízení firmy a jejího investování, při kterém se kromě finančního zisku bere v potaz i udržitelnost a sociální dopady. Environmentální aspekt: Jaký dopad mají aktivity firmy na životní prostředí, na zdraví lidí, na kvalitu půdy, ovzduší? Sociální aspekt: Jaký dopad mají na zákazníky, zaměstnance, místní komunity? Governance aspekt: Není daná investice spojena s lobbingem či korupcí? Je fungování společnosti transparentní? Evropské nařízení o zveřejňování informací souvisejících s udržitelností v odvětví finančních služeb definuje, které firmy mají povinnost sbírat a zveřejňovat data o udržitelnosti a kterých dat se to týká. Kromě toho existuje také směrnice Corporate Sustainability Reporting Directive (CSRD), ukládající reportovací povinnost korporacím.

EU ETS (EU Emissions Trading System)

Evropský systém pro obchodování s emisemi (EU ETS) reguluje a postupně snižuje množství emisí skleníkových plynů vypouštěných vybranými podniky v EU - především velkými elektrárnami, ropnými rafineriemi atd. EU každoročně uvolní určitý počet emisních povolenek, které vybrané podniky následně draží a směňují, aby byly schopné pokrýt svoji produkci skleníkových plynů. Snižování počtu vydaných povolenek, respektive jejich zdražování na volném trhu, má za cíl motivovat velké znečišťovatele k inovacím v oblasti čistých technologií. Pro více informací viz náš text k EU ETS.

EU ETS 2

Evropský systém pro obchodování s emisemi skleníkových plynů. Vzniká jako samostatný systém vedle již existujícího EU ETS, řídí se však stejnými principy. Rozšiřuje zpoplatnění emisí o sektory budov a silniční dopravy a má motivovat ke snižování emisí v těchto sektorech. Po zavedení tohoto systému budou více než 4/5 unijních emisí podléhat zpoplatnění. Více informací v souvisejícím explaineru.

Eutrofizace

Obohacování vody o živiny, především dusík a fosfor. Může jít o přirozený proces – v důsledku rozkladu mrtvých organismů, vyplavování živin z půdy a podobně. Problémem je zejména eutrofizace nepřirozená, kdy se do vody dostává nadměrné množství těchto živin v důsledku lidské činnosti, například přílišného hnojení či používání některých pracích prostředků. Nepřirozená eutrofizace negativně ovlivňuje kvalitu vod, což má velké důsledky i pro biodiverzitu (viz související text).

Externalita

Externalita představuje vedlejší, nezamýšlený efekt hospodářské činnosti. Tento efekt může být pozitivní nebo negativní, pak hovoříme o pozitivní či negativní externalitě. Příkladem negativní externality je například továrna vypouštějící toxický odpad do řeky nebo auta uvolňující zplodiny s negativním dopadem na zdraví obyvatel měst. Příkladem pozitivní externality je včelař, jehož včely přispívají k vyšší úrodě zemědělců v okolí, nebo firma, která uvolní svůj software jako open source. Externalita představuje mimotržní dopady, kde nedochází k žádné kompenzaci – například továrna vypouštějící odpad neplatí okolním obyvatelům, kteří již nemohou řeku využívat. Klimatické změny lze považovat za negativní externalitu s globálním dopadem.

Fit for 55

Soubor legislativních návrhů, který v roce 2021 přijala Evropská unie. Jeho cílem je snížit čisté emise skleníkových plynů do roku 2030 o 55 % (oproti roku 1990) a zároveň zajistit spravedlivou transformaci ekonomiky a celé společnosti. Zaměřuje se na ty cíle Zelené dohody pro Evropu, kterých chce Unie dosáhnout už do roku 2030. Návrhy zahrnují například rozšíření systému emisních povolenek na další sektory, zavedení CBAM, revizi směrnice o obnovitelných zdrojích energie a směrnice o energetické účinnosti, další návrhy se týkají využívání půdy a lesnictví nebo zřízení Sociálního klimatického fondu a posílení Modernizačního a Inovačního fondu. Více v související infografice.

Greenwashing

Termínem greenwashing se označuje vytváření falešného dojmu nebo podávání zavádějících informací o tom, jak příznivé pro životní prostředí jsou produkty či činnost nějaké firmy. Může jít o banální přidávání předpony eko- před název produktu, nebo o zdůrazňování nepodstatného příspěvku (například když se velká firma zaváže k vysázení 10 000 stromů, může to vypadat jako hodně, ale jde pouze o 3 hektary lesa, tedy 100×300 m). Může jít také o odvádění pozornosti od aktivit, které životnímu prostředí přímo škodí (například když společnost, která těží hnědé uhlí, provozuje uhelné elektrárny a porušuje emisní limity rtuti, poukazuje na své investice do obnovitelných zdrojů elektřiny).

Halogenderiváty uhlovodíků

Jde o plyny, známé také často jako freony. Většina z nich poškozuje ozónovou vrstvu a zároveň jsou silnými skleníkovými plyny. V chemickém názvosloví se označují jako CFCs (chloro-fluoro-carbons), HCFCs (hydro-chloro-fluoro-carbons) nebo HFCs (hydro-fluoro-carbons), a používají se jako rozpouštědla, plnidla nebo jako chladicí plyny v ledničkách a klimatizačních jednotkách.

Hodnotící zprávy IPCC

Klíčovými výsledky práce IPCC jsou komplexní tzv. hodnotící zprávy, které shrnují nejnovější poznatky z klimatologie. Hodnotící zprávu, typicky o rozsahu několik tisíc stran, panel publikuje vždy s odstupem několika let a každá zpráva se skládá ze tří částí, které odpovídají jednotlivým pracovním skupinám panelu. První pracovní skupina (WG I, z anglického Working Group) se zabývá porozuměním fyzikální podstatě klimatických změn. Druhá pracovní skupina (WG II) se zabývá dopady změn klimatu, adaptací a zranitelností. Třetí pracovní skupina (WG III) se zabývá mitigací (zmírněním dopadů změny klimatu). Vedle hodnotících zpráv připravuje IPCC také zvláštní zprávy ke konkrétním problémům. Zatím poslední hodnotící zpráva AR5 (z anglického Assessment Report) vyšla v roce 2014, následující zpráva AR6 bude publikována v roce 2021.

IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change)

Mezivládní panel pro změny klimatu je vědecký orgán založen v roce 1988 k vyhodnocování rizik změny klimatu, potvrzen Valným shromážděním OSN rezolucí 43/53. Posláním IPCC je poskytovat komplexní vědecké posouzení současných vědeckých, technických a sociálně-ekonomických informací z celého světa o nebezpečí klimatických změn způsobených lidskou činností, o jejich potenciálních environmentálních a sociálně-ekonomických důsledcích a o možnostech přizpůsobení se těmto důsledkům nebo o možnostech zmírnění jejich účinků. IPCC představuje mezinárodně uznávanou autoritu v oblasti klimatických změn, vytváří zprávy, které jsou dohodou předních klimatologů a konsensu zúčastněných vlád. To poskytuje směrodatné politické poradenství s dalekosáhlými důsledky pro ekonomiku a životní styl [cs.wikipedia].

Kjótský protokol

Jde o mezinárodní dohodu, která byla sjednána 1997 na UNFCCC:COP3 v japonském Kjótu a je podobně jako Pařížská dohoda právně závazná. Protokol měl původně 83 signatářů, mezi které patřila většina států Evropy, Rusko, Kazachstán, Austrálie, Nový Zéland, USA a Kanada. Spojené státy však dokument nepodepsaly a Kanada později od smlouvy odstoupila. Signatáři se v něm zavázali snížit emise skleníkových plynů v průměru o 5,2 %, cíl každého státu byl nastaven individuálně podle jeho možností. Mezi sledované plyny patřily kromě CO2 i metan, N2O, HFC, PFC a SF6.

LULUCF (Land Use, Land-Use Change and Forestry)

Zkratka používaná pro sektor využívání půdy, změn ve využití půdy a lesnictví (Land Use, Land-Use Change and Forestry). V tomto sektoru mohou být emise skleníkových plynů pohlcovány, například lesy či půdou (v nich je uhlík uložen na kratší či delší dobu), mohou zde však emise i vznikat – například v důsledku odlesňování či nevhodného obhospodařování zemědělských půd. Mezi opatření, která podporují pohlcování uhlíku, patří třeba ochrana rašelinišť a mokřadů, vysazování stromů či zemědělské postupy zvyšující podíl organické hmoty v půdě. Naopak aktivity jako deforestace a s ní spojená degradace lesní půdy, vysoušení mokřadů, orba pastvin a další vedou velmi často k tomu, že se uhlík v podobě skleníkových plynů uvolňuje do atmosféry. Potenciál pro ukládání (nebo únik) uhlíku v tomto sektoru je významný, neboť jen v EU zabírají lesy a zemědělská půda více než tři čtvrtiny území. V roce 2018 proto Unie schválila nařízení (revidováno v roce 2023), které definuje konkrétní cíle v tomto sektoru do roku 2030, a snaží se přimět členské státy k zavádění jednotlivých opatření.

Mitigace

Opatření zaměřená na zmírnění klimatické změny, tedy především na snižování emisí skleníkových plynů (tedy nejen CO2, ale i metanu, N2O a dalších). Příkladem mitigačních opatření je uhlíková daň, využívání obnovitelných zdrojů energie, elektrifikace dopravy nebo zalesňování.

Mořské vlny veder

Extrémní události, při kterých se na delší časové období významně zvýší teplota vody v oceánu. Tak jako vlny veder na souši představují rizika pro člověka i suchozemské ekosystémy, vlny veder v oceánech mají negativní dopady na mořskou biodiverzitu, mohou vést k hromadnému úhynu živočichů (velmi citlivé jsou na ně třeba korálové útesy), mohou zesilovat bouře či hurikány, nepříznivě ovlivňovat rybolov apod. V souvislosti s klimatickou změnou nabývají mořské vlny intenzitě, délce i frekvenci. Od roku 2022 sleduje povrchovou teplotu moří např. projekt Copernicus Marine Service.

NASA (National Aeronautics and Space Administration)

NASA je americká vládní agentura zodpovědná za americký kosmický program, všeobecný výzkum v oblasti letectví a lepší porozumění Zemi [en.wikipedia].

NDCs (Národní závazky (Nationally Determined Contributions))

V rámci Pařížské dohody se státy zavázaly vypracovat a aktualizovat národní cíle pro snižování emisí skleníkových plynů, tedy takzvané Nationally Determined Contributions. [UNFCCC.int]

NECP (National Energy and Climate Plan, Národní energeticko-klimatický plán)

Aby bylo možné lépe koordinovat emisní cíle EU a opatření pro jejich plnění, má každý členský stát Unie vypracovaný tzv. Národní energeticko-klimatický plán. V něm jsou stanoveny cíle, jichž chce daný stát v oblasti energetiky a klimatu dosáhnout do roku 2030. Tyto cíle se týkají například zvýšení energetické účinnosti, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů, snižování emisí skleníkových plynů či propojení s přenosovými soustavami jiných států. Český NECP je jedním ze tří hlavních strategických dokumentů v oblasti energetiky a klimatu, dalšími dvěma jsou Politika ochrany klimatu v ČR a Státní energetická koncepce v ČR.

NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration)

NOAA, neboli Národní úřad pro oceán a atmosféru, je americká vládní agentura zodpovědná za sledování a výzkum oceánů a atmosféry a obecněji životního prostředí. [cs.wikipedia]

OZE (Obnovitelné zdroje energie)

K obnovitelným zdrojům energie (anglicky renewable energy sources, RES) se řadí například vítr, sluneční záření, pohybující se voda nebo biomasa. Jde o zdroje, které se přirozeně obnovují v lidském časovém měřítku a je možné jimi vytápět, chladit či z nich vyrábět elektřinu. Jiné zdroje energie jsou naopak neobnovitelné – v energetice, průmyslu a dalších sektorech jde především o fosilní paliva (uhlí, ropa a zemní plyn). Při spalování těchto paliv navíc vzniká velké množství emisí skleníkových plynů. Ve srovnání s tím jsou OZE nízkoemisní či bezemisní. Neobnovitelným, ale prakticky bezemisním zdrojem energie je jádro. Podíl OZE na výrobě energie celosvětově roste, a to i mimo Evropu, jak ukazuje například tato rešerše.

Pařížská dohoda

Jde o mezinárodní dohodu, která byla v roce 2015 sjednána v Paříži a je podobně jako Kjótský protokol právně závazná. Dohoda především deklaruje cíl Udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a úsilí o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí. Pařížská dohoda je součástí Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) a podepsalo ji 193 zemí. Zavazuje členské státy ke stanovení a dodržení tzv. národních závazků (Nationally Determined Contributions, NDCs) ke snižování emisí skleníkových plynů a stanovuje proces, kterým budou národní závazky sledovány a vyhodnocovány.

ppm (parts per million)

Jednotka koncentrace s významem počet částic v milionu, tedy jde o jiný zápis jednotky μmol/mol. Podobně jako procenta (per cento) znamená počet ve stovce a promile (per mīlle) znamená počet v tisíci, ppm je počet v miliónu, tedy 1ppm = 1 desetitisícina procenta. Příklad: koncentrace 400 ppm CO2 odpovídá 0,4 ‰ nebo 0,04 % a znamená, že v jednom milionu molekul vzduchu je 400 molekul CO2.

RCP (Representative Concentration Pathway)

Reprezentativní směry vývoje koncentrací jsou různé scénáře vývoje koncentrací skleníkových plynů. Jsou označeny podle přibližného celkového radiačního působení v roce 2100 v porovnání s rokem 1750, tedy např. scénář RCP2.6 znamená 2,6 W/m2[en.wikipedia]

RePowerEU

Plán Evropské unie, který vznikl v roce 2022 v reakci na invazi Ruska na Ukrajinu. Jeho cílem je transformace energetiky v EU, která umožní ukončit závislost zemí Unie na dodávkách energií z Ruska, zejména na fosilním plynu. Znamená to především dosáhnout dalších energetických úspor a významně posílit výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Plán zvýšil dosavadní unijní ambice uvedené v Zelené dohodě a v balíčku legislativních návrhů Fit for 55. Další informace v souvisejícím článku.

Sekvestrace

Pojem sekvestrace se u nás objevuje nejčastěji ve spojení s uhlíkem, resp. CO2. Sekvestrace uhlíku znamená dlouhodobé odstraňování CO2 z atmosféry přirozenými nebo průmyslovými procesy. Příkladem přirozených procesů mohou být fotosyntéza a následné ukládání uhlíku do kmenů stromů, nebo zvětrávání hornin, při kterém se uhlík chemicky váže. Průmyslové metody mohou zachycovat CO2 v místě spalování (pak jde o carbon capture and storage, CCS), nebo ho mohou zachycovat přímo z atmosféry (direct air capture, DAC). Snaha zvýšit sekvestraci uhlíku posílením přírodních procesů nebo stavbou průmyslových zařízení hraje důležitou roli v úsilí zvrátit růst koncentrací CO2 v atmosféře a zastavit tak globální oteplování.

SR15 (Special Report on Global Warming of 1.5 °C)

Zvláštní zpráva ke globálnímu oteplení o 1,5 °C, vydaná IPCC v roce 2018. Zpráva srovnává dopady oteplení o 1,5 °C proti oteplení o 2 °C (vzhledem k předindustriální době) a navrhuje scénáře snižování emisí skleníkových plynů, které by pomohly omezit oteplení v nejbližších letech. Ze zprávy vyplývá, že negativní dopady oteplení o 2 °C by byly výrazně vyšší než při oteplení o 1,5 °C a že je stále možné dosáhnout nárůstu teploty menšího než 1,5 °C – k tomu je nutné razantní snížení emisí od roku 2020 a dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050.

Uhelný phase-out

Na výrobu elektřiny vyprodukují uhelné elektrárny téměř dvakrát více emisí CO2 než plynové elektrárny a téměř stonásobně více než obnovitelné zdroje nebo jaderné elektrárny. Uhelný phase-out označuje odstavení uhelných elektráren a jejich nahrazení zdroji elektřiny s nižšími emisemi.

Uhlíková neutralita (Net-zero carbon, klimatická neutralita)

Označuje stav, kdy množství skleníkových plynů odstraňovaných z atmosféry daným státem nebo firmou je stejné, jako emise těchto skleníkových plynů. Jinak řečeno, činnost daného státu nebo firmy do atmosféry žádné skleníkové plyny nepřidává ani neubírá a takový stát nebo firma se označuje jako uhlíkově neutrální, což je v češtině běžný způsob jak se „net-zero carbon“ překládá. Striktně řečeno slova uhlíková neutralita (carbon neutrality, net-zero carbon) a klimatická neutralita (climate neutrality, net-zero emissions) označují různé stavy: první se týká pouze oxidu uhličitého, druhý všech skleníkových plynů. V praxi ale často lidé používají tyto termíny záměnně, tedy nelze se spolehnout, že když někdo řekne uhlíková neutralita, myslí tím pouze cíl týkající se oxidu uhličitého. Pokud máme udržet úroveň globálního oteplení pod 1,5–2 °C, musí rozvinuté země dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Praktická opatření směřující ke snížení vypouštěných emisí zahrnují zejména přechod na obnovitelné zdroje energie a zvyšování energetické účinnosti. Pro lepší představu, v roce 2017 bylo vyprodukováno 37,1 gigatun emisí CO2, přičemž přírodními procesy jich bylo z atmosféry odstraněno jen mezi 9,5 a 11 gigatunami CO2 (výše odhadu pochází z článku Uhlíková neutralita). Technologie pohlcování skleníkových plynů zatím nemají na dosažení uhlíkové neutrality podstatný dopad.

Uhlíkový offset

Uhlíkový offset (též uhlíkový kredit) je obchodovatelná jednotka, díky níž mohou firmy, státy či jednotlivci částečně kompenzovat svou uhlíkovou stopu. Jeden offset odpovídá jedné tuně CO2eq. Každý offset je vždy vázán na projekt či aktivitu, která oxid uhličitý buď z atmosféry odstraňuje (např. výsadba stromů) nebo zabraňuje jeho vypouštění (např. výstavba nových elektráren využívajících obnovitelné zdroje). Ačkoli v principu jde o užitečný nástroj, u každého projektu je vždy nutné důkladně posoudit jeho efektivitu a přínos. Offsetování není alternativou odklonu od fosilních paliv – má sloužit pouze ke kompenzaci emisí, které už nelze snížit jiným způsobem. Více v souvisejícím explaineru.

Uhlíkový rozpočet

Zatímco uhlíková neutralita říká, kdy lidstvo přestane přidávat do atmosféry oxid uhličitý (tedy hlavně skončí se spalováním fosilních paliv), uhlíkový rozpočet říká, kolik CO2 ještě může být vypuštěno do atmosféry, aby nebyla překročena určitá hranice globálního oteplení. Například pro udržení oteplení pod hranicí 1,5 °C to znamená, že od roku 2020 dále může lidstvo vypustit už jen asi 400 gigatun CO2 – což by vzhledem k tomu, že roční světové emise jsou přibližně 40 Gt CO2, znamenalo překročení této hranice už okolo roku 2030. Pro oteplení do 2 °C je pak možné vypustit dalších cca 750 Gt CO2. Oteplení 2 °C přitom znamená pravděpodobný bod zlomu pro řadu velkých planetárních systémů a pro některé ekosystémy (např. korálové útesy) je kritická dokonce už hranice 1,5 °C. Více v související infografice.

UNFCCC (United Nations Framework Convention on Climate Change)

Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC) je základním dokumentem pro celosvětovou spolupráci na snižování koncentrací skleníkových plynů v atmosféře a souvisejících změnách klimatu. Úmluva byla podepsána v roce 1992 na Konferenci OSN o životním prostředí v Rio de Janeiru a od té doby je její právní dosah rozšiřován v rámci tzv. Konferencí smluvních stran (COP) dokumenty jako Kjótský Protokol nebo Pařížská dohoda. [cs.wikipedia]

Uzamčení uhlíku

Uzamčení uhlíku (carbon lock-in), nebo přesněji uzamčení uhlíkových emisí, označuje situaci, kdy velké investice do znečišťující infrastruktury zabrání přechodu k nízkoemisním technologiím v blízké budoucnosti, aby nedocházelo ke znehodnocení dříve vynaložených prostředků. Typickým příkladem jsou investice do velké fosilní infrastruktury, například do plynovodů, uhelných elektráren nebo těžební a důlní infrastruktury, které kvůli svému dlouhodobému charakteru mohou způsobovat emise ještě po mnoho desetiletí. Tyto investice mohou také napomáhat budoucím investicím do podobné infrastruktury kvůli využití úspor z rozsahu (economy of scale). [en.wikipedia]

W a Wh (kW, MW… a kWh, MWh…) (watt, watthodina a jejich násobky)

V našem kontextu se s watty (a jejich násobky) setkáváme nejčastěji v rámci energetiky, typicky výkonu elektráren. Příklad: výkon hnědouhelné elektrárny Chvaletice je 820 MW (1 MW = milión W) a za rok vyrobí zhruba 3500 GWh elektřiny [cs.wikipedia]. Jedna standardní LED „žárovka“ má příkon kolem 9 W, její klasický starý ekvivalent s žhaveným vláknem cca 60 W – pokud ji necháte svítit hodinu, spotřebujete cca 9 (resp. 60) Wh (watthodin) energie. Čistá spotřeba elektřiny v domácnostech ČR je cca 1,4 MWh/os./rok. [Český statistický úřad]

WMO (World Meteorology Organization)

Světová meteorologická organizace (WMO) se v rámci OSN specializuje na koordinaci výzkumu a shromažďování poznatků o zemské atmosféře. Hlavními oblastmi zájmu jsou počasí, klima a voda na Zemi. [cs.wikipedia]