Jaký přínos pro les
v časech klimatické
změny může mít
lesní certifikace?

Velká část lesů v Česku není v dobré kondici a snad nejvíc je to vidět tam, kde převažují (nebo ještě před pár lety převažovaly) smrky. S ohledem na probíhající změny klimatu a dosud převládající způsob hospodaření v našich lesích lze očekávat, že se situace bude dále zhoršovat. V této studii se proto zaměřujeme na certifikační standardy spojené s lesy (především FSC) a klademe si otázku, zda má tento nástroj potenciál přinést významnější zlepšení.

Kontext

Velká část české legislativy spojené s lesním hospodařením vznikala před mnoha desítkami let, kdy se klima ještě zdálo relativně stabilní, pojem biodiverzita nebyl zdaleka tak běžný jako dnes a výzvy, jimž naše lesy v současnosti čelí, byly ještě téměř neviditelné. Dnes jsme v souvislosti s pozorovaným oteplováním planety a aktuálními vědeckými odhady dalšího vývoje ve zcela jiné situaci. Revize legislativy je však obvykle zdlouhavý proces a nadto zdraví lesů dlouhodobě nepatří mezi hlavní priority českých vlád. Proto aby se lesům v časech klimatické změny a ubývání biodiverzity dařilo, nemůžeme spoléhat pouze na regulatorní opatření. Potřebujeme mít k dispozici více nástrojů.

Zaměření studie

Tato studie se zaměřuje na jeden takový nástroj – certifikační standardy – a ukazuje, jak mohou podpořit adaptabilitu a odolnost lesů tím, že kladou důraz na rozmanitost a udržitelné hospodaření, od sázení až po těžbu.

Forest Stewardship Council (FSC) je ve studii použit jako příklad komplexního, náročného certifikačního standardu, který od lesních hospodářů vyžaduje, aby minimalizovali běžné těžební postupy, jako je například holosečné kácení či odstraňování těžebních zbytků a mrtvého dřeva z lesa, a zároveň pečovali o půdu, jež je klíčová nejen pro lesní ekosystémy, ale i z hlediska ukládání uhlíku (tj. zmírňování klimatické změny) či odtokových poměrů v lese. V lesích s certifikací FSC je velký důraz kladen na pestrost (nejrůznější druhy dřevin, ale i stromy různého stáří) a respektování místních stanovištních podmínek. Zavádění druhů, které nejsou místní, stejně jako používání škodlivých látek (např. pesticidů) je zakázáno či velmi striktně omezeno. Kromě toho se ovšem standard zabývá i řadou dalších oblastí: prevencí nelegální těžby, používáním hnojiv, nedřevními lesními produkty, kulturní a estetickou funkcí lesa v krajině, zapojením místních obyvatel a dalšími otázkami.

Jedná se o důkladně propracovaný standard, což ještě více vynikne, když jej postavíme do kontrastu s jinou certifikací pro lesní hospodaření, jež se dnes v ČR využívá daleko více – Programme for the Endorsement of Forest Certification (PEFC). Řadu oblastí, pro která FSC striktně definuje různá opatření, současná verze standardu PEFC vůbec nepokrývá. Zároveň jsou kritéria PEFC často vágní a umožňují různou interpretaci, nabízí se tedy zásadní otázka vynutitelnosti a efektivity takové certifikace.

Hlavní přednosti standardu FSC

• vynutitelnost – jasně definuje, co se smí a co ne
• komplexnost – pokrývá širokou škálu postupů od obnovy lesa přes ochranu životního prostředí až šetrnou po těžbu a zpracování dřeva
• flexibilita – klade velký důraz na pestrost přístupů v lesním hospodaření a respektování místních stanovištních podmínek
• biodiverzita – vnímá klíčovou roli biodiverzity a jednoznačně definuje, co je potřeba udělat pro její ochranu
• krajinné návaznosti a ekosystémové služby – chápe (a vyžaduje), že les je třeba vnímat mnohem šířeji než jen jako zdroj dřeva: že je velmi důležitý pro přírodu i naši prosperitu a kvalitu života
• lidská práva a práva zaměstnanců – zavádí řadu opatření na ochranu práv zaměstnanců, domorodých obyvatel a místních komunit
• spolupráce mezi stakeholdery – usiluje o podporu dialogu a spolupráce mezi vlastníky lesa, dřevozpracujícím průmyslem, místními obyvateli a dalšími zainteresovanými stranami

Co je třeba u FSC dále vylepšovat a řešit

• administrativní zátěž (v současné verzi alespoň částečně snížená zjednodušenou verzí standardu pro lesy malé rozlohy)
• transparentnost – chvályhodná ambice standardu, ne vždy ale beze zbytku naplňovaná
• plná nezávislost auditů – není dostatečně definováno, jak postupovat v případě, že dojde k porušení pravidel standardu ze strany auditorské společnosti
• míra naplňování standardu v praxi – absence jasných pravidel a postihů pro případ, že dojde porušení podmínek certifikace; chybějící efektivní mechanismy vedoucí k nápravě situace

I přes zmíněné nedostatky představuje certifikace FSC rozhodně dobrý směr. Lesy v Česku by byly v mnohem lepší kondici, kdyby zde tato certifikace vyžadující udržitelné postupy lesního hospodaření a zpracování dřeva byla zastoupena významně více. Byly by pestřejší, zdravější a méně zranitelné vůči různým výkyvům a změnám – a daleko více by nám také mohly pomáhat se zmírňováním klimatické změny a ubýváním biodiverzity. V neposlední řadě pak dává větší odolnost lesů smysl i ekonomicky, především z dlouhodobého hlediska.

O environmentálních a ekonomických přínosech lesních certifikačních systémů se však v Česku stále příliš neví, což platí jak o samotných vlastnících, tak o široké veřejnosti (tedy i o potenciálních zákaznících). Je možné to změnit: pokud se stát a také relevantní firmy (na národní i mezinárodní úrovni) budou dlouhodobě více snažit tento tržní nástroj propagovat prostřednictvím efektivních kampaní a budou daleko více napomáhat společnosti pochopit, proč jsou lesy klíčové pro naši budoucnost. Lesy představují nesmírně bohatý a rozmanitý přírodní kapitál, který je sice obnovitelný, nicméně tuto obnovitelnost bychom rozhodně neměli vnímat jako něco samozřejmého, co se děje vždy, ať děláme cokoli.