Rozvoj obnovitelné
energie v Česku
do roku 2030

Tato analýza zkoumá možnosti rozvoje obnovitelné energie v Česku. Ten je jednak klíčový pro dekarbonizaci naší společnosti a jednak snižuje naši závislost na fosilních palivech a tím posiluje naši energetickou bezpečnost a chrání nás před budoucími výkyvy v cenách energií. Podle strategie REPowerEU a návazné unijní legislativy stojí Česko před výzvou – do roku 2030 využití obnovitelné energie zdvojnásobit.

Co navrhuje strategie REPowerEU?

Pro snížení závislosti na fosilních palivech z Ruska a zvýšení energetické bezpečnosti představila Evropská komise (EK) v květnu 2022 strategii REPowerEU.

Ta mimo jiné posiluje cíle aktuálně projednávaného legislativního balíčku Fit for 55 a navrhuje:

• navýšit podíl obnovitelných zdrojů (OZE) na spotřebě energie v EU v roce 2030 na 45 %
• snížit spotřebu energie (= zvýšit energetickou účinnost) o dalších 13 % do roku 2030 v porovnání se spotřebou referenčního scénáře EK pro rok 2030 Jednotlivé členské země EU si stanovují své vlastní cíle v rámci Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu (National Energy and Climate Plan, NECP). Aktualizace tohoto plánu se v Česku právě připravuje, přičemž tento dokument by měl ambice REPowerEU reflektovat. Na realizaci svého NECP má Česko k dispozici velké množství finančních prostředků z evropských fondů.

Můžeme mít v roce 2030 v Česku dvakrát více obnovitelné energie než dnes?

Ano, možné to je. V současné době je podíl obnovitelné energie na celkové spotřebě ČR cca 17 %, přičemž naprostá většina této energie pochází z různých forem biomasy.

Za adekvátní příspěvek ČR ke klimaticko‐energetickým cílům EU považuje tato studie podíl obnovitelné energie do roku 2030 v rozmezí 32–35 % a zároveň vykresluje podrobný scénář, jak tohoto podílu dosáhnout.

Zcela klíčový je pro Česko rozvoj solární a větrné energetiky, která je dnes celosvětově nejlevnějším zdrojem elektřiny a kromě toho má u nás mnohonásobně větší potenciál, než jaký dosud využíváme. Podpora a rozvoj těchto zdrojů je v současnosti hlavním směrem transformace energetik také v ostatních zemích Evropy a jinde ve světě.

Vedle postupné změny energetického mixu v ČR jsou neméně důležitá i opatření ke zvýšení energetické účinnosti (hlavně „zateplování“, výrazně vyšší využití tepelných čerpadel a rozvoj elektromobility).

Využívání udržitelné biomasy, například dřevního a zemědělského odpadu, hraje v dalším rozvoji obnovitelné energie jen doplňkovou roli – jednoduše proto, že biomasa je a bude omezený zdroj.

Z podrobné analýzy možností solární a větrné energetiky plynou dva hlavní závěry:

• Výroba elektřiny ze slunce a větru může i v českých podmínkách pokrýt podstatnou část spotřeby. Do roku 2030 lze takto zvýšit výrobu obnovitelné elektřiny až o 20 TWh ročně, aniž by to ohrožovalo bezpečnost dodávek elektřiny. Proměnlivou výrobu z OZE mohou zpočátku jako dosud doplňovat řiditelné uhelné a plynové elektrárny. V dalších etapách dekarbonizace pak budou tyto fosilní zdroje postupně nahrazovány zdroji nízkoemisními (např. efektivní kogenerací z biomasy), elektřina ze slunce a větru se bude více ukládat do baterií a klíčový bude též strategický rozvoj flexibility spotřeby.
• S výrazným rozvojem solární energetiky se bude postupně snižovat hodnota takto vyrobené elektřiny. Tím bude klesat návratnost investic do solární energetiky. Z dlouhodobého hlediska je proto zásadní významně rozvíjet také větrnou energetiku, která bude tímto jevem trpět méně.

Jaké kroky pomohou rozvoji solární a větrné energetiky v ČR?

V Česku dnes potřebujeme odstranit řadu bariér a připravit regulatorní prostředí a infrastrukturu, především v následujících oblastech: