Proč umírají korálové útesy?

Pro Středoevropana mají nádech exotiky: šnorchlování, teplé moře a pestrobarevná podívaná, která se jen tak neomrzí. Je nám líto, že pomalu mizí, ne každý však ví, že ztrácíme mnohem víc než jen potěšení během dovolené – korálové útesy hrají zásadní roli v tom, jak se daří životu v moři (ale i na zemi). Jaké jsou jejich vyhlídky? A jak konkrétně jsou zasaženy probíhající klimatickou změnou?

Co přesně jsou koráli?

Možná byste čekali, že koráli jsou rostliny nebo prostě oživlé kameny – ve skutečnosti jsou to však bezobratlí živočichové. Na světě bylo zatím pojmenováno šest tisíc různých druhů a ty se navzájem značně liší svými vlastnostmi. Existují koráli s tvrdou schránkou i koráli bez schránky, najdete je v mělkých, prosluněných pobřežních vodách i v hlubinách oceánu, kam světlo téměř nepronikne. V kontextu klimatických změn se mluví zejména o teplovodních korálech s pevnými schránkami, kteří tvoří základ ekosystémů korálových útesů u pobřeží a klimatická změna je ohrožuje nejvíce.

Většina teplovodních korálů má symbiotický vztah se zooxanthellou (rod Symbiodinium), což je druh mořské řasy, která žije přímo v buňkách hostitelských korálů. Koráli jí poskytují ochranu a lepší podmínky pro fotosyntézu, řasa jim to pak vrací formou potravy – až 90 % z toho, co při fotosyntéze vyprodukuje, předává řasa korálům. Tím jim umožňuje rychle růst a vytvářet vápenaté schránky. Tato symbióza je základem ekosystémů korálových útesů v tropických oceánských vodách po celé planetě.

Proč nám na korálech tak záleží?

Korálové útesy jsou domovem obrovského množství živočichů. Pestrobarevné rybky, mořští ježci, chobotnice, želvy, krevetky a jiní korýši – ti všichni jsou součástí potravní pyramidy, na jejímž vrcholu najdeme mořské ptáky a žraloky. Z hlediska druhové pestrosti překonávají korálové útesy i tropické deštné pralesy – ačkoli zabírají pouze 0,1 % oceánského dna, vytvářejí podmínky pro život nejméně 25 % všech známých mořských druhů.¹ Jejich zánik by znamenal velkou ztrátu mořské biodiverzity. Ale i my lidé je potřebujeme: na korálových útesech závisí živobytí asi půl miliardy lidí, dále tvoří přirozenou bariéru, jež chrání hustě zalidněná pobřeží mnoha zemí před bouřemi a přílivovými vlnami z otevřeného oceánu atd.²

Proč jsou koráli v ohrožení?

Existují dva hlavní faktory, které způsobují umírání teplovodních korálů (využívajících symbiotickou řasu zooxanthellu): zvyšování teploty vody a okyselování oceánu.

Zvyšování teploty vody

Většina korálů roste nejlépe při teplotách vody 23–29 °C.³ Vyšší teplota je pro korály stresující a způsobí, že koráli symbiotickou řasu ze svých buněk vypudí. Tomuto jevu se říká zbělení korálů. To sice automaticky neznamená, že korál odumře, nicméně vypuzení symbiotické řasy pro něj představuje ztrátu živin, a tedy oslabení. Pokud je teplotní výkyv jen krátkodobý, mohou se koráli uzdravit (tento proces ale může trvat roky, ba i desetiletí). Déletrvající „vlna veder“ v moři však způsobí smrt celého korálového útesu. Příčinou vypuzení řasy a zbělení korálů mohou být i další stresové faktory jako například znečištění vody nebo abnormální množství světla. Monitorování teplot oceánů a bělení korálů se věnuje oddělení Coral Reef Watch americké NOAA, na jejíchž stránkách lze najít aktuální stav ohrožení korálových útesů.

Okyselování oceánů

Běžně má mořská voda pH okolo 8,2 – je tedy slabě zásaditá. Zvyšování koncentrace CO₂ v atmosféře však způsobuje, že je i více CO₂ rozpuštěno v mořské vodě a její pH klesá. Za poslední století se snížilo asi o 0,1 – může se to zdát málo, ale tato nevelká změna v pH znamená, že je dnes v mořské vodě o 30 % více vodíkových iontů H⁺ než před sto lety. U člověka by podobná změna v pH krve způsobila bezvědomí.

Jaký vliv to má na korály a další mořské živočichy? Snižování pH mění nejen množství vodíkových iontů H⁺, ale také snižuje množství iontů CO₃^2-, které jsou stavebním kamenem pro vápenaté schránky korálů (a dalších mořských živočichů stavějících schránku z CaCO₃). Pro korály je tak tvorba schránky náročnější a jejich růst nebo obnova po zbělení je pomalejší.⁴ Pokud okyselování oceánů bude pokračovat, bude jejich růst dál zpomalovat, až rychlost rozpouštění jejich vápenatých převáží nad jejich růstem. To by se podle studií mohlo stát někdy po roce 2054.⁵ Podrobnější informace o okyselování oceánů lze najít na webu NOAA nebo anglické Wikipedii.

Vedle okyselování a zvyšování teploty mořské vody hraje v některých místech roli i přímé poškození člověkem. Například při budování a rozšiřování přístavů v Austrálii jsou ničeny části Velkého bariérového útesu.

Současný stav a vyhlídky do budoucna?

První rozsáhlé zbělení korálů bylo zpozorováno v 80. letech minulého století a v posledních dekádách nabývá tento jev nejen na rozsahu, ale i frekvenci a intenzitě. Většina tropických oblastí přišla od té doby o 50 % svých korálových útesů.⁶ K zatím největšímu zaznamenanému celosvětovému zbělení došlo v letech 2014–17: tehdy zasáhlo 38 % korálových útesů světa.⁷

Snímky ze sledování prováděného satelity NOAA ukazují současné velmi nepříznivé podmínky trvalého charakteru – zde je situace od konce prosince 2020 do začátku března 2021:

Šokující na tomto snímku je především skutečnost, že se nejedná o hypotetický scénář v budoucnosti, nýbrž o současný stav – o aktuální silně negativní dopad, který má na korály probíhající klimatická změna.

Zpráva IPCC SR15 ⁸ odhaduje, že i kdyby se podařilo udržet oteplení planety do 1,5 °C, přijdeme o 70–90 % zbývajících korálových útesů a při oteplení o 2 °C nepřežijí prakticky žádní teplovodní koráli.

Jaká rizika se týkají hlubokomořských korálů?

Ne o všech korálech platí, že mají tvrdou schránku, tvoří útesy nebo že využívají fotosyntézu. Koráli žijící v mořských hlubinách (větevníci, laločníci…), kam sluneční světlo téměř nebo vůbec nepronikne, fotosyntézu nevyužívají, a proto také méně trpí bělením. Tyto populace korálů se vyznačují malou rychlostí růstu a vysokou délkou života: mohou žít celá staletí, v případě některých druhů, jako jsou např. trnatci (černí koráli), i tisíce let.

Pomalý růst však také znamená mnohem pomalejší obnovu v případě poškození. Mezi největší hrozby pro hlubokomořské korály (a na ně navázané ekosystémy) patří komerční rybolov do sítí vlečených po dně, hlubinná těžba ropy a jiných minerálů, vedení kabelů a potrubí po mořském dně a průmyslové znečištění.^{9 10 11}

Zdroje