Zdroj:
Fotoarchiv autora (Rýchorský prales, Krkonoše)
Autor:
Aleš Erber
Licence:
Použito se svolením autora
Explainer

Jak v následujícím století hospodařit v českých lesích?

Klimatické podmínky se v Česku mění a dopady jsou zřetelně vidět. Chceme-li tu mít zdravé lesy, musíme v nich začít hospodařit jinak, než bylo v posledních dvou stoletích běžné: potřebujeme lesy, které se dokáží měnícím se klimatickým podmínkám přizpůsobit. Co všechno je nutné změnit? Jak zajistit, aby byl les zdravý, odolný a plný života – a zároveň jsme měli možnost jej dál využívat, ať už k produkci dřeva nebo třeba trávení volného času? Funkce lesa a hlavní výzvy, před nimiž stojí lesníci v 21. století, v základních obrysech přibližuje následující explainer.

Proč umírají české jehličnaté lesy?

Přečtěte si i náš explainer dívající se na důvody umírání našich lesů.

Proč naše lesy chřadnou?

Většina lesů na území ČR není v nejlepší kondici a zejména u smrků a borovic můžeme pozorovat chřadnutí a odumírání stromů ve velkém měřítku a spolu s tím dochází k tzv. plošnému rozpadu lesa a zániku mikroklimatu, jež je pro lesní ekosystém klíčové.

Za hlavního viníka obvykle považujeme kůrovce, který se v lesích přemnožil, ve skutečnosti je však rychlé šíření tohoto brouka a s tím související kalamita spíše důsledkem tří jiných faktorů: postupující klimatické změny, degradace lesní půdy a nevhodného způsobu hospodaření. Tyto tři faktory oslabují zdravé stromy, a les se tak stává vůči kůrovci mnohem zranitelnější – více o tomto tématu se dočtete v explaineru Proč umírají české jehličnaté lesy.

K čemu lesy potřebujeme?

Les považujeme za součást přírody, za příjemný prostor, kam chodíme na výlety či na houby (tzv. estetická a rekreační funkce lesa). Lesy ale potřebujeme i kvůli dalším funkcím, které nemusí být běžnému městskému člověku zřejmé:

  • les má vlastní mikroklima a lokálně zmírňuje dopady globální klimatické změny
  • přispívá k zadržování vody v krajině a brání erozi půdy
  • napomáhá udržování biologické rozmanitosti (biodiverzity)
  • může být významným úložištěm uhlíku z emisí CO2
  • les je zdrojem dřeva, tedy materiálu, který využíváme na stavbách, k výrobě nábytku a papíru či jako palivo.

Dobrý lesní hospodář by měl myslet na všechny tyto funkce a potřeby. Romantická představa ochrany lesa, která ignoruje ekonomické a produkční hledisko není v hospodářských lesích dlouhodobě udržitelná. Stejně tak jsou ale neudržitelné smrkové plantáže optimalizované na co nejvyšší hospodářskou produkci. Vzhledem k probíhajícím klimatickým a dalším změnám začíná být stále více zřejmé, že máme-li tu do budoucna lesy mít, a mít z nich dlouhodobě i nějaký zisk, musíme hospodařit jinak než dosud. Ale jak? A jak napomoci obnově lesů, o které jsme už přišli?

Co je potřeba udělat pro obnovu lesa?

Laická odpověď by patrně zněla: sázet stromy. Ale jaké druhy, kde a jakým způsobem je sázet? A jak je ochránit, aby z nich skutečně vyrostl les – les, který si zachová svou produkční funkci a zároveň se bude umět adaptovat na měnící se klima? A kdo tuto obnovu lesa zaplatí? Před těmito a dalšími otázkami stojí lesní hospodář.

Druhová pestrost a využití „pionýrských dřevin“

Z hlediska druhové skladby lesa je především potřeba vědět, které druhy jsou u nás perspektivní a které ne: s tím, jak se v Česku otepluje1, se například výrazně posunula oblast, kde je optimální pěstovat smrk – zatímco ještě v 60. letech to bylo kolem 650 m n. m. (například na Vysočině), dnes je to již cca 900 m n. m. a tento trend bude pokračovat dál2. Jinými slovy: ať uděláme cokoli, smrkové lesy z našeho území v budoucnu z velké části zmizí3. Jejich místo nahradí ve vyšších polohách směsi jedle s bukem (a dalšími dřevinami) a v nižších polohách směsi dubů s dalšími listnatými dřevinami. Takové lesy budou teplejší klima snášet lépe4,5.

Mladé stromky vysázené na holině.
Očekávané podmínky pro pěstování smrku v letech 2041–2060. Zdroj: Mikita et al.: Modelování podmínek pro pěstování smrku, buku a dubu

Mnoho stromů ovšem nelze jen tak vysázet na holinu, kde byl les vykácen v důsledku kalamity: zatímco smrk většinou dokáže růst i na plném slunci, třeba buky nebo jedle pro růst semenáčků potřebují zastínění vyšších stromů. Pro obnovu lesa na pasekách6 je proto vhodné použít tzv. pionýrské dřeviny (bříza, jeřáb, vrba, topol…). Ty zde snadno vyrostou7, většinou jejich semena přinese vítr, ptáci či zvěř, můžeme jim ale také napomoci zaséváním semen (např. břízy8). Dřevo těchto stromů není z hospodářského hlediska zvlášť hodnotné, vytváří však mikroklima, do kterého lze později úspěšně vysázet hodnotné cílové dřeviny9 (jedle, buky, anebo i smrky). Využití více různých dřevin zároveň zvyšuje pestrost druhové skladby lesa, což – jak dnes už víme – prokazatelně zlepšuje stabilitu jejich produkce oproti monokulturám10 i odolnost celého ekosystému vůči projevům klimatické změny11.

Regulování stavů zvěře

Velice důležitou podmínkou pro obnovu lesa je také přiměřený stav zvěře, zejména spárkaté (srny, jeleni, mufloni, daňci), která je v dnes v ČR značně přemnožená a způsobuje rozsáhlé škody. Současný zákon o myslivosti nicméně neumožňuje množství zvěře potřebám lesa efektivně přizpůsobovat, a je tedy nutná jeho novelizace.

Další, přírodě bližší možností, jak stavy zvěře snižovat, je vracet postupně do našich lesů šelmy. Ty tu dříve žily, byly však vyhubeny, a zvěř tak dnes u nás nemá přirozené nepřátele. Dynamika ekosystému, kdy šelmy udržují rovnováhu mezi býložravci a vegetací, tím byla narušena, a lesům by pomohlo, kdyby se ji alespoň zčásti podařilo obnovit.

Úpravy legislativy a pravidel pro finanční podporu

Obnova lesa přirozeně vyžaduje také vynaložení nemalých finančních prostředků. Ty se přitom vrátí mnohem později než třeba v zemědělství: například mýtní věk dubu je u nás typicky 120 let, u smrku či borovice je to 80 let. Lesní hospodář proto musí dlouho čekat, než se mu jeho náklady zaplatí, a klíčová je v tomto směru pomoc dotačních programů státu či Evropské unie. Tyto programy bude nicméně nutné nastavit tak, aby zároveň motivovaly k šetrnějšímu hospodaření (spíše než k opravám asfaltových cest v lesích či plošné výsadbě, jako je tomu často dnes) a podpořily druhovou rozmanitost – získání podpory pro investice do lesního hospodaření by mělo být obecně snadnější, zároveň však podmíněné splněním minima „zásad dobré praxe“12.

Pomoci ovšem mohou i legislativní změny: například již zmiňovaná novelizace zákona o myslivosti a následné snížení stavu přemnožené zvěře může být účinným prostředkem k redukci škod v obnoveném lese, a tedy znamenat i značné snížení nákladů.

Jakým způsobem do budoucna v lese hospodařit?

Vysázením lesa samozřejmě nic nekončí, ale naopak začíná – a navíc potřebujeme správně hospodařit i v lesích, které již stojí. Klimatická změna způsobuje, že na rozdíl od minulosti, kdy lesním hospodářům stačilo pokračovat v postupech prověřených předchozími generacemi, musí dnes počítat se značnou mírou nejistoty. V důsledku globálního oteplování tu máme podmínky, které zde dříve nebyly, přibývá extrémních projevů počasí jako vichřice, delší období sucha a podobně. Na to se nikdy úplně připravit nelze, nicméně zmírnit dopady (i ekonomickou nákladnost) těchto událostí do určité míry možné je, například posílením odolnosti lesa pomocí přirozených stabilizačních mechanismů:

  • druhově a věkově pestré skladby lesa (a s tím související facilitace, viz dále)
  • mykorhizní symbiózy

Druhově a věkově pestrý les

Každý strom raší a kvete jindy, jinak hospodaří s vodou, velká rozmanitost je i v citlivosti vůči stresovým faktorům – tedy zjednodušeně řečeno: čím více druhů v lese je, tím větší je také pravděpodobnost, že se v případě neobvyklé sezóny (například sucha) najdou i ty, které ji zvládnou lépe, a nebude tak ohrožen celý les, nanejvýš jeho část. Stejně tak na stromy různého věku a vzrůstu mají stresory odlišný dopad: například ve smrku se kůrovec šíří tím snáze, čím více na určité ploše těchto stromů je a čím jsou starší13, rovněž u buku byla v některých studiích pozorována větší citlivost vzrostlejších stromů k suchu14.

Stromu též může pomáhat, má-li vhodného souseda (tomuto mechanismu se odborně říká facilitace15,16). Vhodným sousedem je zde myšlen jiný druh stromu, jehož blízkost zranitelnějšímu stromu prospívá, například zlepšováním dostupnosti potřebných minerálů v půdě17.

Podpora mykorhizní symbiózy

Dalším zásadním stabilizačním mechanismem je „spolupráce“ kořenů rostlin a dřevin s podhoubím (myceliem) mykorhizních hub. Pro zvýšení odolnosti lesa vystaveného stresu je tato symbióza velmi důležitá, protože:

  • umožňuje stromu efektivněji čerpat důležité minerální živiny z půdy18
  • umožnuje stromu efektivněji čerpat vodu z půdy a podílí se zpomalení vysychání půdního profilu19

Významnou měrou se tato symbióza podílí na odolnosti kořenového systému před průnikem patogenních organismů (především škodlivých hub) a účastní se dalších funkcí podporujících přirozenou obranyschopnost stromu20.

Jak konkrétně mohou lesní hospodáři v lese mykorhizu podpořit? Udržováním diverzity půdních podmínek (například nehomogenizovat půdní frézou), zapojováním pionýrských dřevin nebo podporou dřevin, které mají mykorhizu odolnější vůči působení reaktivního dusíku (třešeň, javory, jeřáb břek, částečně lípa)21.

Způsob těžby dřeva

V současné době je na našem území běžným těžebním zásahem tzv. holoseč, kdy se jednorázově smýtí všechny stromy rostoucí na určité ploše22. Něco takového se dá zvládnout rychle a za pomoci těžké techniky, jako jsou harvestory, což je sice efektivní, místo lesa však zůstane místo téměř bez života. Oproti tomu nepasečný neboli výběrný způsob hospodaření je z hlediska těžby náročnější (využívání koní, označování jednotlivých stromů určených ke smýcení a podobně), je ale také k lesu i lesnímu ekosystému mnohem šetrnější a těžební zásah ve srovnání s holosečí prakticky není vidět23. Různé typy sečí a jejich vliv na podobu lesa ukazuje schematicky následující obrázek:

Shora: Holoseč – Clonná seč – Výběrné hospodaření. Různé druhy sečí ovlivňují druhovou pestrost.
Pestrost skladby lesa ovlivněná způsobem hospodaření Zdroj: Ilustrace O. P., podle Višňák, R.: Les v hodině dvanácté (2009).

Nové modely hospodaření

Lesníci se dnes již mohou inspirovat také novými modely hospodářského lesa – například trvale tvořivým lesem (v originále Dauerwald), obhospodařovaném tzv. „volným stylem“24,25. Tento způsob práce s lesem klade velký důraz na erudici a vlastní zodpovědnost lesního správce, na druhou stranu má výhodu v tom, že není svázán „tabulkovými a šablonovitými“ přístupy, které často pro dnešní dobu postrádají dostatek flexibility, a jsou tedy z hlediska klimatických a dalších změn málo adaptabilní.

Dauerwald je však výhodný i z produkčního hlediska – umožňuje totiž stabilizovat výnosy z produkce v dnešní době mnoha změn, což je spojeno právě s rozmanitostí jeho produkce – od sortimentů pro jakostní pilařské a dýhárenské výřezy přes dříví využitelné při chemickém zpracování až po dříví palivové.

Výše uvedené změny v hospodaření s sebou nicméně dozajista přinesou i nápadné proměny v charakteru lesa, který bude pravděpodobně vypadat „méně udržovaně“, a je proto potřeba počítat také s tím, že budou nové přístupy narážet na nesouhlas či nepochopení ze strany širší veřejnosti. Češi mají k lesu blízko a mnozí v něm pravidelně tráví čas, součástí této emocionální vazby je však také to, k jaké podobě lesa jsme si vztah vytvořili, jak jsme zvyklí jej vnímat. Bude proto jednoznačně zapotřebí větší informovanosti – proč jsou tyto změny důležité a nutné, pro přírodu i pro člověka.

Jaké změny jsou nutné na legislativní úrovni?

Většina z výše uvedených principů není žádnou převratnou novinkou. Národní lesnický program (NLP) z roku 201326 počítá s řadou progresivních prvků – nebyl však realizován v praxi, což je dáno jednak vlivem různých lobbistických skupin a jednak malou snahou státu o prosazení změn.

Současná krize nicméně vyžaduje, abychom jednali rychle. Stát by měl proto daleko aktivněji podporovat přechod na odpovědné hospodaření, které povede k větší stabilitě lesů v 21. století, využitím efektivních legislativních a dotačních nástrojů. K tomu je nutné co nejrychleji novelizovat klíčové zákony a vyhlášky, např. stávající lesní zákon27 či zákon o myslivosti, vytvořit speciální zákon o státním podniku Lesy České republiky, který povede k jejich transparentnímu fungování a definuje jejich environmentální a společenskou odpovědnost – a provést další související legislativní kroky.

Zákony a vyhlášky bude ovšem zároveň potřeba vytvořit či novelizovat tak, aby zapadaly i do legislativního rámce Evropské unie a byly v souladu s její současnou klimatickou politikou. Zásadní je v tomto ohledu zejména nová Lesnická strategie EU do roku 203028, a Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti29, v úvahu je nicméně nutné vzít rovněž širší kontext: balíček Evropské komise Fit for 55 nebo nařízení LULUCF o využívání půdy, změnách ve využívání půdy a lesním hospodaření30.

Podrobněji se otázce legislativních změn budeme věnovat v samostatném explaineru.

Zdroje a poznámky

  1. Od roku 1961 stoupla průměrná roční teplota v ČR o 2,1 °C. Průměrná změna teploty s výškou je 0,6 °C na 100 m. Tedy oteplení o 2 °C odpovídá posunu přibližně o 300 výškových metrů. ↩︎

  2. V publikaci Modelování podmínek pro pěstování smrku, buku a dubu (str. 7) jsou podrobně ukázány posuny teplot v období 1961–1990 a 1991–2014 pro tzv. lesní vegetační stupně. Zatímco v minulém století se dubový a buko-dubový vegetační stupeň nacházel pouze na jižní Moravě a v Polabí, kolem roku 2050 bude pokrývat prakticky celé území ČR, kromě nejvyšších oblastí Šumavy, Krkonoš a Jeseníků. ↩︎

  3. O možnostech budoucího pěstování smrků v zástinu se zmiňuje lesník Aleš Erber v rozhovoru v časopise Ekolist↩︎

  4. Pavel Rotter et al.: Smmíšené porosty s dubem, bukem a smrkem pro neklidné 21. století: Regionální lokalizace s ohledem na minimalizaci rizika rozpadu. ↩︎

  5. Mikita, T., Čermák, P., Trnka, M., Jurečka, F.: Modelování podmínek pro pěstování smrku, buku a dubu, Frameadapt, 2016. ↩︎

  6. Strategie obnovy lesa na velkých holinách po kůrovcové kalamitě, sborník příspěvků z odborného semináře, 2019. ↩︎

  7. Souček, J.: Potenciál přirozené obnovy pionýrských druhů dřevin, Zprávy lesnického výzkumu, 66, 2021 (3): 188-196. ↩︎

  8. Martiník, A. 2019. Uplatnění břízy (Betula pendula Roth.) a osiky (Populus tremula L.) při obnově a tvorbě lesa po disturbancích – Příkladová studie z chlumních oblastí Moravy. Mendelova univerzita v Brně, lesnická práce: 89 s. ↩︎

  9. Souček, J., Špulák, O., Leugner, J., Pulkrab, K., Sloup, R., Jurásek, A., Martiník, A. 2016. Dvoufázová obnova lesa na kalamitních holinách s využitím přípravných dřevin – certifikovaná metodika, Lesnický průvodce 10/2019. Strnady, VÚLHM: 35 s. ↩︎

  10. Morin, Xavier, et al. Temporal stability in forest productivity increases with tree diversity due to asynchrony in species dynamics. Ecology letters 17.12 (2014): 1526-1535. ↩︎

  11. Isbell, Forest, et al. Biodiversity increases the resistance of ecosystem productivity to climate extremes Nature 526.7574 (2015): 574-577. ↩︎

  12. Rotter, P. et al.: Lesníkův průvodce neklidnými časy. VÚKOZ, (2021). ↩︎

  13. Netherer, Sigrid, et al. Acute drought is an important driver of bark beetle infestation in Austrian Norway spruce stands“ Frontiers in Forests and Global Change 2 (2019): 39. ↩︎

  14. van der Maaten, Ernst. Climate sensitivity of radial growth in European beech (Fagus sylvatica L.) at different aspects in southwestern Germany, Trees 26.3 (2012): 777-788. ↩︎

  15. Callaway RM. 1995. Positive interactions among plants. Botanical Review 61: 306–349. ↩︎

  16. Po roce 2010 bylo na téma vlivu sousedních stromů na odezvu sledovaného jedince vůči suchu publikováno už poměrně velké množství studií, jejichž výsledky byly nedávno shrnuty v textu Grossiord, Charlotte. Having the right neighbors: how tree species diversity modulates drought impacts on forests, New Phytologist 228.1 (2020): 42-49. ↩︎

  17. Najdeme však i příklady zlepšování stavu půdního prostředí: buky rostoucí v sousedství lip a habru měly výživu (z půdy) bohatší na draslík a fosfor než buky obklopené jinými buky. Viz Schmidt, M., Veldkamp, E., & Corre, M. D. (2015). Tree species diversity effects on productivity, soil nutrient availability and nutrient response efficiency in a temperate deciduous forest, Forest Ecology and Management, 338, 114-123. ↩︎

  18. Tedersoo, Leho, Mohammad Bahram, and Martin Zobel: How mycorrhizal associations drive plant population and community biology Science 367.6480 (2020). ↩︎

  19. Simard, S., et al. Resource transfer between plants through ectomycorrhizal fungal networks Mycorrhizal networks. Springer, Dordrecht, 2015. 133-176. ↩︎

  20. Werner, S., Polle, A., Brinkmann, N.: Belowground communication: impacts of volatile organic compounds (VOCs) from soil fungi on other soil-inhabiting organisms Applied microbiology and biotechnology 100.20 (2016): 8651-8665. ↩︎

  21. O reaktivním dusíku a jeho podílu na nadměrném okyselování půdy jako jedné z hlavních příčiny nízké odolnosti lesů v ČR se více dozvíte v explaineru Proč umírají české jehličnaté lesy↩︎

  22. Současná legislativa připouští holoseče do 1 hektaru a v šířce do dvojnásobku výšky těženého porostu, za určitých podmínek je ale přípustná holoseč až 3 hektary, bez omezení šířky. Viz Višňák, Richard. Les v hodině dvanácté. Hnutí DUHA (2009), s. 302. ↩︎

  23. Více o tomto typu hospodaření, u nás již tři desítky let využívaném v lokalitě Klokočná, se lze dočíst v knize Vladislava Ferkla Může být nepasečný – výběrný způsob hospodaření alternativou pro naše lesy? Pro Silva Bohemica (2020). ↩︎

  24. Obecné principy Dauerwaldu: stálé zakrytí půdy, zpravidla smíšeným lesním porostem, produkce hroubí už na nejmenší ploše, výchova porostu pod porostní clonou, dostatečná zásoba hroubí s největším možným přírůstem, stálá podpora nejhodnotnějších stromů a těžba stromů nejhorších, trvalost zásahů zaměřených na jednotlivé stromy (těžba jednotlivým výběrem nebo jen maloplošná obnovní těžba, žádné holoseče) (Lesníkův průvodce neklidnými časy). ↩︎

  25. Dobrovolný, L. v Nepasečné hospodaření jako součást řešení problému klimatické změny, sborník příspěvků z odborného semináře. ↩︎

  26. Národní lesnický program do roku 2013. ↩︎

  27. „Stávající znění lesního zákona sice výslovně nezakazuje hospodaření výběrným způsobem, udržování nízkých a středních lesů či další formy nepasečného hospodaření, celá logika zákona je však formována především orientací na průmyslové lesnictví založené na stejnověkých monokulturách a plantážích stejnověkých dřevin, mýcených za použití těžké techniky, čímž vznikají rozsáhlejší paseky […] Novela lesního zákona a souvisejících vyhlášek (vyhlášky č. 83/1996 Sb., 84/1996 Sb., 101/1996 Sb. a 139/2004 Sb.) může mít přímý vliv na zlepšení zdravotního stavu našich lesů tím, že zajistí rozmanitější formy lesa, umožní provádět v nich přírodě bližší hospodaření bez holosečí a podpoří některé historické postupy nebo ponechání malé části lesů pouze divoké přírodě a jejím návštěvníkům.“ Viz Rotter et al. Lesníkův průvodce neklidnými časy (2021 v tisku), 194. ↩︎

  28. New EU Forest Strategy for 2030 ↩︎

  29. EU Biodiversity Strategy for 2030 ↩︎

  30. Regulace EU týkající se započítávání LULUCF emisí skleníkových plynů ↩︎

Související infografiky a studie

Zaujala vás naše práce? Prozkoumejte další související infografiky a studie: