Jak v následujícím století hospodařit v českých lesích?

Klimatické podmínky se v Česku mění a dopady jsou zřetelně vidět. Chceme-li tu mít zdravé lesy, musíme v nich začít hospodařit jinak, než bylo v posledních dvou stoletích běžné: potřebujeme lesy, které se dokáží měnícím se klimatickým podmínkám přizpůsobit. Co všechno je nutné změnit? Jak zajistit, aby byl les zdravý, odolný a plný života – a zároveň jsme měli možnost jej dál využívat, ať už k produkci dřeva nebo třeba trávení volného času? Funkce lesa a hlavní výzvy, před nimiž stojí lesníci v 21. století, v základních obrysech přibližuje následující text.

Proč naše lesy chřadnou?

Většina lesů na území ČR není v nejlepší kondici a zejména u smrků a borovic můžeme pozorovat chřadnutí a odumírání stromů ve velkém měřítku a spolu s tím dochází k tzv. plošnému rozpadu lesa a zániku mikroklimatu, jež je pro lesní ekosystém klíčové.

Za hlavního viníka obvykle považujeme kůrovce, který se v lesích přemnožil, ve skutečnosti je však rychlé šíření tohoto brouka a s tím související kalamita spíše důsledkem tří jiných faktorů: postupující klimatické změny, degradace lesní půdy a nevhodného způsobu hospodaření. Tyto tři faktory oslabují zdravé stromy, a les se tak stává vůči kůrovci mnohem zranitelnější – více o tomto tématu se dočtete v textu Proč umírají české jehličnaté lesy.

K čemu lesy potřebujeme?

Les považujeme za součást přírody, za příjemný prostor, kam chodíme na výlety či na houby (tzv. estetická a rekreační funkce lesa). Lesy ale potřebujeme i kvůli dalším funkcím, které nemusí být běžnému městskému člověku zřejmé:

• les má vlastní mikroklima a lokálně zmírňuje dopady globální klimatické změny
• přispívá k zadržování vody v krajině a brání erozi půdy
• napomáhá udržování biologické rozmanitosti (biodiverzity)
• může být významným úložištěm uhlíku z emisí CO₂
• les je zdrojem dřeva, tedy materiálu, který využíváme na stavbách, k výrobě nábytku a papíru či jako palivo.

Dobrý lesní hospodář by měl myslet na všechny tyto funkce a potřeby. Romantická představa ochrany lesa, která ignoruje ekonomické a produkční hledisko není v hospodářských lesích dlouhodobě udržitelná. Stejně tak jsou ale neudržitelné smrkové plantáže optimalizované na co nejvyšší hospodářskou produkci. Vzhledem k probíhajícím klimatickým a dalším změnám začíná být stále více zřejmé, že máme-li tu do budoucna lesy mít, a mít z nich dlouhodobě i nějaký zisk, musíme hospodařit jinak než dosud. Ale jak? A jak napomoci obnově lesů, o které jsme už přišli?

Co je potřeba udělat pro obnovu lesa?

Laická odpověď by patrně zněla: sázet stromy. Ale jaké druhy, kde a jakým způsobem je sázet? A jak je ochránit, aby z nich skutečně vyrostl les – les, který si zachová svou produkční funkci a zároveň se bude umět adaptovat na měnící se klima? A kdo tuto obnovu lesa zaplatí? Před těmito a dalšími otázkami stojí lesní hospodář.

Druhová pestrost a využití „pionýrských dřevin“

Z hlediska druhové skladby lesa je především potřeba vědět, které druhy jsou u nás perspektivní a které ne: s tím, jak se v Česku otepluje¹, se například výrazně posunula oblast, kde je optimální pěstovat smrk – zatímco ještě v 60. letech to bylo kolem 650 m n. m. (například na Vysočině), dnes je to již cca 900 m n. m. a tento trend bude pokračovat dál². Jinými slovy: ať uděláme cokoli, smrkové lesy z našeho území v budoucnu z velké části zmizí³. Jejich místo nahradí ve vyšších polohách směsi jedle s bukem (a dalšími dřevinami) a v nižších polohách směsi dubů s dalšími listnatými dřevinami. Takové lesy budou teplejší klima snášet lépe⁴,⁵.

Mnoho stromů ovšem nelze jen tak vysázet na holinu, kde byl les vykácen v důsledku kalamity: zatímco smrk většinou dokáže růst i na plném slunci, třeba buky nebo jedle pro růst semenáčků potřebují zastínění vyšších stromů. Pro obnovu lesa na pasekách⁶ je proto vhodné použít tzv. pionýrské dřeviny (bříza, jeřáb, vrba, topol…). Ty zde snadno vyrostou⁷, většinou jejich semena přinese vítr, ptáci či zvěř, můžeme jim ale také napomoci zaséváním semen (např. břízy⁸). Dřevo těchto stromů není z hospodářského hlediska zvlášť hodnotné, vytváří však mikroklima, do kterého lze později úspěšně vysázet hodnotné cílové dřeviny⁹ (jedle, buky, anebo i smrky). Využití více různých dřevin zároveň zvyšuje pestrost druhové skladby lesa, což – jak dnes už víme – prokazatelně zlepšuje stabilitu jejich produkce oproti monokulturám¹⁰ i odolnost celého ekosystému vůči projevům klimatické změny¹¹.

Regulování stavů zvěře

Velice důležitou podmínkou pro obnovu lesa je také přiměřený stav zvěře, zejména spárkaté (srny, jeleni, mufloni, daňci), která je v dnes v ČR značně přemnožená a způsobuje rozsáhlé škody. Současný zákon o myslivosti nicméně neumožňuje množství zvěře potřebám lesa efektivně přizpůsobovat, a je tedy nutná jeho novelizace.

Další, přírodě bližší možností, jak stavy zvěře snižovat, je vracet postupně do našich lesů šelmy. Ty tu dříve žily, byly však vyhubeny, a zvěř tak dnes u nás nemá přirozené nepřátele. Dynamika ekosystému, kdy šelmy udržují rovnováhu mezi býložravci a vegetací, tím byla narušena, a lesům by pomohlo, kdyby se ji alespoň zčásti podařilo obnovit.

Úpravy legislativy a pravidel pro finanční podporu

Obnova lesa přirozeně vyžaduje také vynaložení nemalých finančních prostředků. Ty se přitom vrátí mnohem později než třeba v zemědělství: například mýtní věk dubu je u nás typicky 120 let, u smrku či borovice je to 80 let. Lesní hospodář proto musí dlouho čekat, než se mu jeho náklady zaplatí, a klíčová je v tomto směru pomoc dotačních programů státu či Evropské unie. Tyto programy bude nicméně nutné nastavit tak, aby zároveň motivovaly k šetrnějšímu hospodaření (spíše než k opravám asfaltových cest v lesích či plošné výsadbě, jako je tomu často dnes) a podpořily druhovou rozmanitost – získání podpory pro investice do lesního hospodaření by mělo být obecně snadnější, zároveň však podmíněné splněním minima „zásad dobré praxe“¹².

Pomoci ovšem mohou i legislativní změny: například již zmiňovaná novelizace zákona o myslivosti a následné snížení stavu přemnožené zvěře může být účinným prostředkem k redukci škod v obnoveném lese, a tedy znamenat i značné snížení nákladů.

Jakým způsobem do budoucna v lese hospodařit?

Vysázením lesa samozřejmě nic nekončí, ale naopak začíná – a navíc potřebujeme správně hospodařit i v lesích, které již stojí. Klimatická změna způsobuje, že na rozdíl od minulosti, kdy lesním hospodářům stačilo pokračovat v postupech prověřených předchozími generacemi, musí dnes počítat se značnou mírou nejistoty. V důsledku globálního oteplování tu máme podmínky, které zde dříve nebyly, přibývá extrémních projevů počasí jako vichřice, delší období sucha a podobně. Na to se nikdy úplně připravit nelze, nicméně zmírnit dopady (i ekonomickou nákladnost) těchto událostí do určité míry možné je, například posílením odolnosti lesa pomocí přirozených stabilizačních mechanismů:

• druhově a věkově pestré skladby lesa (a s tím související facilitace, viz dále)
• mykorhizní symbiózy

Druhově a věkově pestrý les

Každý strom raší a kvete jindy, jinak hospodaří s vodou, velká rozmanitost je i v citlivosti vůči stresovým faktorům – tedy zjednodušeně řečeno: čím více druhů v lese je, tím větší je také pravděpodobnost, že se v případě neobvyklé sezóny (například sucha) najdou i ty, které ji zvládnou lépe, a nebude tak ohrožen celý les, nanejvýš jeho část. Stejně tak na stromy různého věku a vzrůstu mají stresory odlišný dopad: například ve smrku se kůrovec šíří tím snáze, čím více na určité ploše těchto stromů je a čím jsou starší¹³, rovněž u buku byla v některých studiích pozorována větší citlivost vzrostlejších stromů k suchu¹⁴.

Stromu též může pomáhat, má-li vhodného souseda (tomuto mechanismu se odborně říká facilitace¹⁵,¹⁶). Vhodným sousedem je zde myšlen jiný druh stromu, jehož blízkost zranitelnějšímu stromu prospívá, například zlepšováním dostupnosti potřebných minerálů v půdě¹⁷.

Podpora mykorhizní symbiózy

Dalším zásadním stabilizačním mechanismem je „spolupráce“ kořenů rostlin a dřevin s podhoubím (myceliem) mykorhizních hub. Pro zvýšení odolnosti lesa vystaveného stresu je tato symbióza velmi důležitá, protože:

• umožňuje stromu efektivněji čerpat důležité minerální živiny z půdy¹⁸
• umožnuje stromu efektivněji čerpat vodu z půdy a podílí se zpomalení vysychání půdního profilu¹⁹

Významnou měrou se tato symbióza podílí na odolnosti kořenového systému před průnikem patogenních organismů (především škodlivých hub) a účastní se dalších funkcí podporujících přirozenou obranyschopnost stromu²⁰.

Jak konkrétně mohou lesní hospodáři v lese mykorhizu podpořit? Udržováním diverzity půdních podmínek (například nehomogenizovat půdní frézou), zapojováním pionýrských dřevin nebo podporou dřevin, které mají mykorhizu odolnější vůči působení reaktivního dusíku (třešeň, javory, jeřáb břek, částečně lípa)²¹.

Způsob těžby dřeva

V současné době je na našem území běžným těžebním zásahem tzv. holoseč, kdy se jednorázově smýtí všechny stromy rostoucí na určité ploše²². Něco takového se dá zvládnout rychle a za pomoci těžké techniky, jako jsou harvestory, což je sice efektivní, místo lesa však zůstane místo téměř bez života. Oproti tomu nepasečný neboli výběrný způsob hospodaření je z hlediska těžby náročnější (využívání koní, označování jednotlivých stromů určených ke smýcení a podobně), je ale také k lesu i lesnímu ekosystému mnohem šetrnější a těžební zásah ve srovnání s holosečí prakticky není vidět²³. Různé typy sečí a jejich vliv na podobu lesa ukazuje schematicky následující obrázek:

Nové modely hospodaření

Lesníci se dnes již mohou inspirovat také novými modely hospodářského lesa – například trvale tvořivým lesem (v originále Dauerwald), obhospodařovaném tzv. „volným stylem“²⁴,²⁵. Tento způsob práce s lesem klade velký důraz na erudici a vlastní zodpovědnost lesního správce, na druhou stranu má výhodu v tom, že není svázán „tabulkovými a šablonovitými“ přístupy, které často pro dnešní dobu postrádají dostatek flexibility, a jsou tedy z hlediska klimatických a dalších změn málo adaptabilní.

Dauerwald je však výhodný i z produkčního hlediska – umožňuje totiž stabilizovat výnosy z produkce v dnešní době mnoha změn, což je spojeno právě s rozmanitostí jeho produkce – od sortimentů pro jakostní pilařské a dýhárenské výřezy přes dříví využitelné při chemickém zpracování až po dříví palivové.

Výše uvedené změny v hospodaření s sebou nicméně dozajista přinesou i nápadné proměny v charakteru lesa, který bude pravděpodobně vypadat „méně udržovaně“, a je proto potřeba počítat také s tím, že budou nové přístupy narážet na nesouhlas či nepochopení ze strany širší veřejnosti. Češi mají k lesu blízko a mnozí v něm pravidelně tráví čas, součástí této emocionální vazby je však také to, k jaké podobě lesa jsme si vztah vytvořili, jak jsme zvyklí jej vnímat. Bude proto jednoznačně zapotřebí větší informovanosti – proč jsou tyto změny důležité a nutné, pro přírodu i pro člověka.

Jaké změny jsou nutné na legislativní úrovni?

Většina z výše uvedených principů není žádnou převratnou novinkou. Národní lesnický program (NLP) z roku 2013²⁶ počítá s řadou progresivních prvků – nebyl však realizován v praxi, což je dáno jednak vlivem různých lobbistických skupin a jednak malou snahou státu o prosazení změn.

Současná krize nicméně vyžaduje, abychom jednali rychle. Stát by měl proto daleko aktivněji podporovat přechod na odpovědné hospodaření, které povede k větší stabilitě lesů v 21. století, využitím efektivních legislativních a dotačních nástrojů. K tomu je nutné co nejrychleji novelizovat klíčové zákony a vyhlášky, např. stávající lesní zákon²⁷ či zákon o myslivosti, vytvořit speciální zákon o státním podniku Lesy České republiky, který povede k jejich transparentnímu fungování a definuje jejich environmentální a společenskou odpovědnost – a provést další související legislativní kroky.

Zákony a vyhlášky bude ovšem zároveň potřeba vytvořit či novelizovat tak, aby zapadaly i do legislativního rámce Evropské unie a byly v souladu s její současnou klimatickou politikou. Zásadní je v tomto ohledu zejména nová Lesnická strategie EU do roku 2030²⁸, a Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti²⁹, v úvahu je nicméně nutné vzít rovněž širší kontext: balíček Evropské komise Fit for 55 nebo nařízení LULUCF o využívání půdy, změnách ve využívání půdy a lesním hospodaření³⁰.

Podrobněji se otázce legislativních změn budeme věnovat v samostatném textu.

Zdroje a poznámky