III. Jak poznat kvalitní uhlíkový offset?

Přibývá odborných studií, které poukazují na to, že řada offsetových projektů nemá slibovaný efekt. To, za co bylo zaplaceno, se nestalo (nebo jen částečně). Namísto ochrany lesů, půdy a sekvestrace uhlíku tak dál zůstávají nekompenzované emise skleníkových plynů, kupující offsetů jsou nespokojení, odstupují ředitelé certifikačních společností... Jaké otázky si tedy při nákupu klást a jak se vyhnout těmto nekvalitním offsetům, které mohou pro kupujícího znamenat i reputační riziko?

Offsetové projekty, pomocí kterých státy, firmy nebo jednotlivci chtějí snížit svou uhlíkovou stopu, se mohou významně lišit svou kvalitou, a tedy i výsledným efektem. Jeden zakoupený uhlíkový offset (kredit) by měl odpovídat jedné tuně emisí CO₂eq. Je ale skutečně danou aktivitou či projektem kompenzována celá tuna? Podle čeho a jak posoudit, že jde o kvalitní uhlíkový offset? Zde je několik otázek, které by si měl kupující vždy položit:

• Je nákup uhlíkových offsetů v mém případě vůbec vhodným řešením?
• Má offsetový projekt skutečně slíbený efekt?
• Je jeho efekt dlouhodobý?
• Za jak dlouho tento efekt nastane?
• Co nového tento projekt přináší?
• Má projekt ještě další pozitivní přínosy?
• Nemá negativní dopad?

Následující text se každé z těchto otázek věnuje podrobněji.

Je nákup uhlíkových offsetů v daném případě vhodným řešením?

Jak již bylo zmíněno v předcházejících dílech této série, offsety jsou z hlediska snižování uhlíkové stopy užitečný, nicméně spíše doplňkový nástroj. K jejich nákupu by měl kupující přistoupit až poté, co vyčerpá ostatní dostupné možnosti, jak svou uhlíkovou stopu snížit. Před nákupem je proto vždy potřeba položit si otázku, zda není možné další snížení uhlíkové stopy jinou cestou: nešlo by například zavést úspornější technologii či nahradit materiál ve výrobě za jiný? Nebylo by účinnější odebírat elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů nebo se pokusit významněji snížit svou spotřebu energie?

Má uhlíkový offset slíbený efekt?

To je důležitá metodologická otázka: jak tento efekt vlastně odhadovat a měřit? Posouzení efektu offsetových projektů může být založeno na přesných datech získaných z měření po uskutečnění opatření nebo na odhadu budoucích účinků opatření. V obou případech nicméně může docházet ke zkreslení.

• Příkladem offsetového opatření, u něhož je měření efektu založeno na získaných datech, je ukládání uhlíku do půdy (např. pomocí postupů regenerativního zemědělství¹). Zde může ke zkreslení výsledku měření dojít například v důsledku výběru místa, kde je vzorek půdy odebrán – jestliže se do vzorku dostane třeba kousek odumřelého kořene rostliny, bude v něm naměřené množství organické hmoty, tedy i uhlíku, přirozeně vyšší. Vliv ale mohou mít i další faktory: například roční období a s tím související sezónní proměnlivost teplot nebo množství srážek.^{2 3}

• Příkladem opatření, kdy je množství sekvestrovaného uhlíku odhadováno dopředu, je ochrana před odlesňováním (deforestací). Kolik uhlíku bude v rámci takového projektu sekvestrováno (a tedy i kolik kreditů je možné prodat), se zpravidla odhaduje na základě otázky: Co by se stalo, kdyby k zavedení opatření nedošlo? Kolik hektarů lesa by bylo vykáceno? A o jaké druhy stromů by šlo? U takových projektů bývá problémem časté nadhodnocení efektu ochrany lesa, například nadhodnocení velikosti území, kterému hrozí vykácení. Výsledkem je pak vznik offsetů, které byly prodány, ale neměly žádný efekt.

Druhý z uvedených příkladů je zásadní – ve světě totiž dnes většinu projektů s uhlíkovými offsety tvoří ty, které množství uloženého uhlíku pouze odhadují (v roce 2023 to bylo 90 %⁴). Použití vhodné a přesné metodologie při vypočítávání budoucího efektu projektu je tedy naprosto klíčové. A je třeba se ptát: je použitá metoda vhodná? Lze ji ověřit a opakovat? Je sekvestrováno skutečně tolik uhlíku, kolik projekt slibuje? Není jeho účinek nadhodnocený?

Je efekt offsetového projektu dlouhodobý?

Je účinek dané aktivity či projektu jistý a trvalý, nebo existuje riziko, že časem zeslábne, případně se zcela vytratí? Může se například stát, že farmář využívající postupy regenerativního zemědělství se rozhodne pole prodat a někdo na něm začne hospodařit konvenčně – nebo může dojít k tomu, že les zachvátí požár.⁵ Co potom? Uhlíkové kredity ztratí svou účinnost a uložený uhlík se uvolní zpět do atmosféry. U krátkodobých projektů (byť kvalitních) proto není kompenzace uhlíkové stopy jednorázová záležitost – emise jsou tímto způsobem kompenzovány jen na určitou dobu a poté je nutné je kompenzovat znovu.

Za jak dlouho tento efekt nastane?

Slibovaného efektu offsetového projektu není obvykle dosaženo hned, ale často až za dlouhou dobu. Jako příklad se dají zmínit projekty zaměřené na výsadbu stromů: ty svou biomasu nabírají teprve s léty, a jejich schopnost ukládat v biomase uhlík se tedy zvyšuje postupně. Také jejich kořenový systém se rozrůstá pozvolna. Malé sazeničky stromků velkou sekvestrační kapacitu nemají. Aby tedy takový offsetový projekt skutečně měl slíbený efekt, musí stromy žít a růst alespoň několik desítek let.⁶

Podobné je to v případě zabudovávání uhlíku do půdy pomocí fotosyntézy a aktivity půdních mikroorganismů. Množství uhlíku v půdě nestoupne ihned po zavedení vhodných postupů (k nimž patří třeba výsev meziplodin či omezení orby u půdy využívané k pěstování plodin). Na vybudování (eko)systému pohlcujícího uhlík potřebuje půda minimálně několik let: vhodná půdní struktura se vytváří postupně a také bakterie, houby, roztoči, žížaly a další organismy žijící v půdě potřebují k dostatečnému rozmnožení určitý čas.⁷

Co nového tento projekt přináší?

Je finanční podpora tohoto projektu skutečně nutná, nebo by stejný či podobný efekt nastal i bez ní? Co projekt přináší navíc (odborně se tento přínos nazývá adicionalita) oproti situaci, kdy k jeho realizaci nedojde?

Podobně jako nikdo neplatí za to, že ráno vyjde slunce a večer zapadne (protože k tomu dojde tak jako tak), i u offsetového projektu je vždy třeba se ptát, zda jeho financování není zbytečné – protože k žádnému dalšímu ukládání uhlíku už díky němu nedochází. Hodnota takového projektu je z hlediska sekvestrace nulová.

V souvislosti s adicionalitou je vhodné si položit tyto tři otázky:

• Nejde o již dlouho fungující projekt, jehož pokračování na prodeji kreditů nijak nezávisí?
  Farmář například na svém pozemku už několik let využívá principy regenerativního zemědělství. Uvědomí si, že tím přispívá ke snižování koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, a rozhodne se, že začne prodávat uhlíkové kredity. Takový projekt se na odstraňování uhlíku z atmosféry nepochybně podílí, nicméně až dosud fungoval i bez financování z prodeje offsetů, a ani jeho pokračování tedy na této podpoře nezávisí. Prodej offsetů v tomto případě nic dalšího nepřinese.

• Není dané opatření už vyžadováno platnou legislativou?
  Někdo se třeba v Česku rozhodne, že na pozemku určeném k plnění funkce lesa vysází stromy. Obnova lesa je ovšem povinností vlastníka pozemku, jež vyplývá z českého lesního zákona⁸ – prodej uhlíkových offsetů tedy žádnou další redukci skleníkových plynů nepřináší. Stromy by byly vysazeny v každém případě.

• Není stejný efekt financován opakovaně či z více různých zdrojů?
  Cílem offsetového projektu může být třeba ochrana mokřadního biotopu.⁹ Tato ochrana je však už financována z projektu místního ochranářského spolku zaměřeného na ochranu vzácných druhů mechorostů. Je-li projekt dostatečně financován z jiných zdrojů, prodej uhlíkových kreditů už další redukci emisí skleníkových plynů nepřináší.

Má projekt ještě další pozitivní přínosy?

Kromě ukládání uhlíku mohou mít kvalitní offsetové projekty i další přínosy, třeba pro místní ekosystém nebo pro příjemnější pobyt v krajině. Aleje (zejména pokud jde o druhy stromů, které zde přirozeně rostou) podporují biodiverzitu, hnízdí v nich ptáci a poskytují stín. Druhově a věkově pestré lesy jsou pro biodiverzitu také příznivé, navíc regulují klima v dané oblasti a napomáhají zádrži vody v krajině. Postupy regenerativního zemědělství zase zlepšují půdní strukturu a schopnost půdy zadržovat vodu. Všechny tyto přínosy jsou hodnotné samy o sobě, zároveň však i často pomáhají přírodě adaptovat se na probíhající změny klimatu. Jejich podpora se tedy týká jak mitigace, tak adaptace.

Nemá offsetový projekt negativní dopad?

Na každý projekt je zároveň klíčové se dívat v širším kontextu, tedy zaměřit se i na jeho další environmentální a sociální dopady. Neochudí například intenzivní výsadba jednoho druhu stromů lokalitu s cennou biodiverzitou? (Offsetové projekty se často zaměřují hlavně na počet vysazených stromů, další parametry jako druhovou pestrost či vhodnost stanoviště už nezohledňují.) Neovlivní rozsáhlé zalesňování negativně charakter srážek v dané oblasti?¹⁰ Nezasáhne realizace projektu do života původních obyvatel a komunit (týká se např. Afriky, Střední a Jižní Ameriky¹¹)? Také tento širší kontext a další dopady offsetového projektu na přírodu a lidi hrají při hodnocení jeho kvality důležitou roli.

Zdroje a poznámky