II. Jaké problémy jsou spojeny s uhlíkovými offsety?

Přestože offsetování bývá často prezentováno jako relativně jednoduchá a efektivní cesta ke snižování emisí skleníkových plynů, skutečnost je složitější. Namísto slibovaného řešení jednoho problému mohou snadno vzniknout problémy další. V čem spočívají a jaké jsou jejich příčiny? A proč nákup offsetů automaticky nedělá firmu „zelenější“?

Nákup uhlíkových offsetů je v podstatě dohoda mezi kupujícím (stát, firma či jednotlivec), který chce kompenzovat své emise skleníkových plynů, a někým, kdo offsety prodává a realizuje aktivitu s nimi spojenou (například vysazuje stromy). Kupující zaplatí určitou částku a realizátor slíbí, že danou aktivitou kompenzuje odpovídající množství emisí kupujícího. Může se ale stát, že tento slib není z nějakého důvodu dodržen, případně daná aktivita nemusí mít slibovaný efekt, nebo je dokonce její dopad negativní. A právě kvůli tomu bývá trh s uhlíkovými offsety (někdy označovanými také jako kredity) často kritizován – že namísto řešení klimatické krize ji ještě podporuje a navíc vytváří problémy další.

Jaké hlavní problémy jsou tedy s obchodováním s offsety spojeny?

Obecné problémy

• Chybí kvalitní metodologický standard
  V první řadě stále neexistuje jednotný, standardizovaný a kvalitní způsob měření efektu uhlíkových offsetů. To má za následek řadu dalších, níže uvedených problémů.

• Efekt offsetových projektů či aktivit může být nadhodnocený
  Výsledný počet uhlíkových kreditů z daného projektu nebo aktivity vždy závisí na metodologii výpočtu. Při použití nevhodné či nesprávné metodologie může být výsledek nadhodnocený a prodávají se pak tzv. fantómové kredity, které ve skutečnosti k žádné redukci emisí nevedou. Některé studie¹ uvádějí i případy 400% nadhodnocení reálného efektu.²

• Offsetování může dokonce ještě přispívat ke zvyšování množství CO₂ v atmosféře
  K tomu dochází v případě, že projekt nemá slibovaný efekt, resp. je tento efekt nadhodnocený (viz výše). Ten, kdo si offsety koupil, se však o této skutečnosti zpravidla nedozví. Předpokládá, že jsou jeho emise kompenzovány, jak bylo při nákupu offsetů slíbeno, a dál pokračuje ve vytváření emisí.

• Může vznikat dojem, že emise už není potřeba redukovat jinak
  Offsetování jako způsob kompenzování emisí skleníkových plynů rozhodně nestačí, z hlediska celkového snižování uhlíkové stopy jde pouze o doplňkový nástroj. Státy a firmy musí dál pokračovat ve svém dekarbonizačním úsilí a nemohou spoléhat pouze na offsety. U těch, jejichž současná uhlíková stopa je vysoká, to platí dvojnásob.³

• Offsetování může vést ke greenwashingu
  Firmy, které kompenzují svou uhlíkovou stopu pomocí offsetů, se často před zákazníky prezentují jako uhlíkově neutrální. V důsledku výše uvedených problémů však může být tato neutrálnost značně problematická a produkované emise mohou být kompenzovány jen částečně nebo téměř vůbec.⁴

• Trh s uhlíkovými offsety se podílí na environmentální nespravedlnosti
  Environmentální nespravedlnost označuje situaci, kdy negativní důsledky poškozování životního prostředí nesou ti, kteří jej nezpůsobili. Často jde o lidi/komunity chudé či jinak znevýhodněné, kteří se těmto důsledkům nedokáží bránit. Může jít například o situace, kdy offsetové projekty vytvářejí environmentální či sociální problémy v rozvojových zemích, jež se na emisích podílejí v menší míře než rozvinuté země nebo bohaté společnosti, které offsetové projekty financují.⁵

Konkrétní projekty a další problémy s nimi spojené

Níže je uvedeno několik běžných typů offsetových aktivit a problémy, které mohou nastat při jejich realizaci.

Výsadba stromů

• Nová výsadba nemusí být realizována vhodným způsobem
  Aby se vysazeným stromům dařilo, musí být vhodné pro dané stanoviště (druhy, které v této lokalitě přirozeně rostou, hodí se do místní půdy, nebudou trpět nadbytkem či nedostatkem vláhy, hodí se do dané nadmořské výšky apod.). Stejně tak je zpravidla třeba zajistit jim povýsadbovou péči (například dostatečnou ochranu před okusem zvěří). Tedy výsadbou to rozhodně nekončí, tento fakt ale offsetové programy obvykle nezohledňují.

• Projekt výsadby ve skutečnosti nemusí mít žádnou přidanou hodnotu
  Jako příklad lze uvést projekt Sázíme Česko. Ten je kritizován za to, že realizuje výsadbu stromů na pozemcích určených k plnění funkce lesa,⁶ na nichž obnovu lesa stanovuje zákon a finančně ji podporuje stát. Další financování tedy není potřeba, protože stromy by na těchto pozemcích byly vysazeny v každém případě.⁷

Péče o již existující les

• Stromy jsou vykáceny nebo zničeny v důsledku živelné (či jiné) katastrofy
  Pokud například les zachvátí požár, pokácí jej orkán, uschne v důsledku dlouhotrvajícího sucha, podlehne přemnoženému kůrovci nebo jej někdo vykácí, svou funkci odstraňování emisí z atmosféry přestává plnit.
• Ochrana přírodních území může vést k sociálním problémům
  Ochrana některých území může být v konfliktu s právy a potřebami původních obyvatel. Příkladem je ochrana lesů Alto Mayo v Peru,⁸ kde podle kritiků dochází k násilnému vystěhovávání a ničení domů místních lidí.

Zvyšování množství uhlíku v půdě

• Naměřené množství půdního (tj. sekvestrovaného) uhlíku nemusí odpovídat skutečnosti
  Měření množství uhlíku v půdě může zkreslovat řada faktorů:
  • způsob odběru půdních vzorků – např. vzdálenost mezi jednotlivými odběry a jejich počet⁹
  • místo odběru vzorku – pokud se například ve vzorku nachází hmota z kompostu nebo biouhel, může to přinést výrazné zkreslení výsledku
  • čas odběru – sezónní změny množství uhlíku v půdě mohou být způsobeny měnící se teplotou, vlhkostí, růstem rostlin nebo tím, jak se na dané půdě právě hospodaří¹⁰
  • měření v laboratoři – různé laboratoře používají ke zjištění množství uhlíku různé postupy a k výpočtu různé koeficienty¹¹ (výsledek měření se tak může lišit v závislosti na laboratoři)

Efektivnější vařiče pro místní obyvatele

• Nové vařiče mohou mít krátkou životnost
  Příkladem tohoto typu offsetového projektu může být distribuce energeticky efektivních vařičů firmou Enking chudým obyvatelům Indie.¹² Ty mají nahradit vařiče původní, které mají velkou spotřebu dřeva. Nové vařiče jsou však často nekvalitní, rezavějí a stávají se brzy nepoužitelnými. Program je financován z prodeje offsetů, nefunkční vařiče nicméně původní slib snížení emisí již nenaplňují.
• Není záruka, že obyvatelé vařiče skutečně používají
  Aby mohlo být dosaženo slibovaného efektu, musí být vařiče používány vhodným způsobem a nesmí být kombinovány se starými, energeticky neefektivními vařiči.¹³

Závěr

Trh s uhlíkovými offsety je pro dosažení uhlíkové neutrality užitečným, nicméně spíše doplňkovým nástrojem. Nejdůležitější zůstává postupný odklon od fosilních paliv, tedy hledání cest, jak vypouštět co nejméně emisí skleníkových plynů. Je však třeba dodat, že offsetování, které je zpravidla spojeno s ochranou lesů a lepší péčí o půdu a krajinu, může mít kromě ukládání uhlíku i další environmentální benefity. Problémy s offsety se objeví ve chvíli, kdy se začneme zabývat detaily – původní slib například nemusí být z nějakého důvodu dodržen nebo aktivita nemá slibovaný efekt, dokonce může být její přínos i negativní (jak pro ekosystém, tak pro místní obyvatele). Při investování do uhlíkových offsetů je proto důležité vzít v potaz řadu faktorů, které mohou výsledný efekt offsetového projektu značně ovlivnit.

Zdroje a poznámky