Uhlíkový rozpočet ČR

Uhlíkový rozpočet ČR

Pokud by ČR měla nést férový podíl na snižování emisí skleníkových plynů, měla by pro naplnění Pařížské dohody do roku 2030 snížit emise o 84 % oproti roku 1990 (resp. o 75 % oproti roku 2018).

Přehled mezinárodních dohod o klimatu

Pařížská dohoda navazuje na mnoho předchozích mezinárodních setkání, smluv a opatření. Jejich přehled najdete v jedné z našich grafik.

Česká republika v současné době nemá jasný plán snižování emisí skleníkových plynů a dosud ani nepřijala závazek dosažení uhlíkové neutrality. Je tedy možné si položit otázku, jaký by závazek České republiky mohl být – vzhledem k možnostem naší společnosti nebo vzhledem k potřebnému tempu snižování emisí a dosažení cílů Pařížské dohody.

Výzkumy ukazují, že budoucí hodnota oteplení je přímo úměrná celkovému množství vypuštěných emisí.1 2 3 Díky tomuto poznatku dokážeme odhadnout, kolik emisí může lidstvo ještě vypustit, aby nebyla překročena určitá hranice oteplení. Tento světový zbývající uhlíkový rozpočet lze pak dále rozdělit mezi jednotlivé státy, a to různými způsoby a podle různých kritérií (viz níže). A je možné uvažovat také o férovosti přístupu jednotlivých zemí ke snižování emisí skleníkových plynů.

Posudek Quantifying the implications of Paris Agreement for Czech Republic4 ukazuje, že férový uhlíkový rozpočet ČR od začátku roku 2021 je přibližně 800 Mt CO2 pro všechny druhy výroby energie, tedy elektřiny, tepla nebo pohonu v dopravě či výroby energie v průmyslu. Při současných emisích okolo 100 Mt CO2 ročně by Česká republika vyčerpala tento rozpočet za osm let. Při exponenciálním snižování emisí by bylo pro dodržení tohoto rozpočtu potřeba dosáhnout do roku 2030 emisí okolo 25 Mt CO2, což je snížení o 75 % oproti současnému stavu (resp. o 84 % oproti roku 1990, k němuž se tyto závazky často vztahují v literatuře).

Klíčové metodologické poznámky

Co přesně je v grafice zobrazeno?

  • Emise zobrazují pouze CO2, nikoli další skleníkové plyny, které by byly přepočítávány (jak je obvyklé) na ekvivalentní množství CO2. Působení dalších skleníkových plynů však bylo zohledněno ve stanovení zbývajícího uhlíkového rozpočtu.

  • Výpočet zohledňuje náročnost omezení emisí v zemědělství či při výrobě cementu tak, že s emisemi z těchto sektorů počítá zvlášť. Výsledné hodnoty uhlíkových rozpočtů (650 Mt CO2 pro svět od roku 2020, resp. 800 Mt CO2 od roku 2021) tedy značí emise, které mohou být ještě vypuštěny při získávání energie spalováním fosilních paliv, tj. při produkci elektřiny a tepla, pohonu v dopravě či výrobě energie v průmyslu. Z hlediska emisního účetnictví tomu odpovídají emise v kategorii CRF1 Energy (CRF = common reference framework), které tvoří 75 % českých emisí skleníkových plynů. Z uhlíkového rozpočtu jsou vyjmuty emise z průmyslových procesů (CRF2, zejména výroba cementu a oceli), zemědělství, lesnictví a využití půdy (CFR3, CRF4) a odpadového hospodářství (CRF5).

  • Vzhledem k tomu, že ČR nemá stanovený plán snižování emisí, byla pro srovnání použita následující cesta snížení emisí: lineární snižování emisí z hodnoty 101 na 86 Mt CO2 v roce 2020 a poté lineární snižování zrychleným tempem s dosažením uhlíkové neutrality v roce 2057. Tato cesta je částečně v souladu s deklarovanou politikou ČR, částečně spekulací, protože ČR se k cíli uhlíkové neutrality zatím nepřihlásila (nicméně je součástí EU, která se k uhlíkové neutralitě v roce 2050 jako celek hlásí).

Jaká jsou obecná kritéria férovosti snižování emisí?

Základní přístup ke snižování emisí by mohl vycházet ze současných emisí jednotlivých zemí a očekávat stejné procentuální snižování. Podle tohoto přístupu by pak například ČR i Indie měly do roku 2030 snížit emise na polovinu. Takovýto přístup je ale neférový z několika důvodů:

  • Různé země mají různé emise na obyvatele, přičemž je typické, že rozvinuté země mívají emise na obyvatele mnohem vyšší. Je tedy rozumné požadovat, aby kritériem pro snižování emisí nebyly celkové emise státu, ale emise přepočtené na jednoho obyvatele. Tento přístup se dále komplikuje potřebou zohlednit fakt, že populace některých zemí výrazně roste.

  • Rozvinuté země dosáhly vysoké životní úrovně především díky ekonomickému rozvoji založenému na fosilní energetice. Nebylo by proto fér bránit chudým zemím v rozvoji s argumentem jen proto, že pro planetu není další spalování fosilních paliv únosné. A nejde pouze o etické kritérium - vyšší životní úroveň je zárověň cestou k zastavení populačního růstu. Rozvoj chudých zemí s sebou tedy nutně nese přinejmenším krátkodobé zvýšení jejich emisí, a rozvinuté země by proto měly snižovat své emise rychleji.

  • Některé země mají vysoké historické kumulativní emise, a nesou tedy větší zodpovědnost za probíhající klimatickou změnu. Je proto rozumné požadovat, aby země s vysokými historickými emisemi snižovaly své další emise rychleji.

  • Některé země jsou bohaté a mohou si dovolit do snižování emisí investovat. Kritéria pro snižování by proto měla rovněž zohledňovat HDP na obyvatele.

  • Některé způsoby snižování emisí mohou přinést velké úspory při malých investicích (například nahrazování neefektivních starých uhelných elektráren elektrárnami novějšími, nebo přímo obnovitelnými zdroji elektřiny), naopak snížení emisí z některých procesů, jako je třeba výroba cementu, je velmi nákladné. Snižování emisí by tedy mělo zohledňovat i efektivitu vynaložených prostředků.

Žádný konkrétní přístup ke snižování emisí a posuzování závazků jednotlivých států nebyl zatím žádnou autoritou (např. OSN) odsouhlasen. Výše uvedená kritéria proto představují spíše obecné principy, které je vhodné v dalších úvahách zohlednit.

Jak byl stanoven zbývající globální uhlíkový rozpočet?

Plná citace Pařížské dohody zní: „Cílem této dohody je zlepšit globální reakci na hrozby změny klimatu mimo jiné pomocí udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a úsilí o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí…“ (viz český překlad Pařížské dohody).

Jak interpretovat formulaci Pařížské dohody …výrazně pod hranicí 2 °C… je otázka, která má politickou dimenzi, ale zároveň je důležitá i z hlediska dopadů oteplení na společnost a rizika překročení bodů zlomu některých velkých ekosystémů. V posudku Quantifying the implications of Paris Agreement for Czech Republic4 je hranice interpretována jako 50% pravděpodobnost nepřekročení oteplení o 1,7 °C. Z toho vyplývá výchozí hodnota globálního uhlíkového rozpočtu 900 Gt CO2 od roku 2018,3 která je dále upravena o emise v letech 2018–2020, zohlednění zpětných vazeb v klimatickém systému, efektů dalších skleníkových plynů a zohlednění procesů, které bude obtížné dekarbonizovat. Z toho pak vychází zbývající globální uhlíkový rozpočet 656 Gt CO2 od roku 2020, který je dále rozdělován mezi jednotlivé země.

Jak byl vypočten zbývající uhlíkový rozpočet pro ČR?

Autoři Anderson a Calverley přistupují ve svých studiích k rozdělování uhlíkového rozpočtu iterativní metodou. Nejprve je vypočítáno množství emisí, které v budoucnu realisticky vypustí rozvíjející se země, jež mají v současnosti málo emisí CO2 (v této kategorii je většina asijských, afrických a jihoamerických zemí). U těchto států se očekává, že jejich emise budou růst současnou rychlostí do roku 2025, kdy dosáhnou vrcholu, a poté se začnou postupně snižovat – každoročně o 10 %. Rychlejší snižování emisí se u těchto zemí vzhledem k jejich nízké hospodářské úrovni a rozvojovému charakteru nedá očekávat. Součet těchto budoucích emisí rozvíjejících se zemí je poté odečten od světového uhlíkového rozpočtu – a zůstává celkový rozpočet pro rozvinuté země ve výši 136 Gt CO₂.

Tento uhlíkový rozpočet poté autoři rozpočítávají na jednotlivé rozvinuté země podle výše jejich současných emisí CO2. Vychází se přitom z předpokladu, že všechny země budou snižovat své emise se stejným úsilím, zároveň je zohledněna současná infrastruktura jednotlivých zemí. Průmyslové země s velkým množstvím uhelných elektráren, jako je třeba ČR, totiž v budoucnu vypustí více CO2 než země, které již v současnosti mají nízké emise (i když obě země budou snižovat své emise stejnou rychlostí) jen proto, že průmyslové země jsou v horší počáteční situaci. Tímto způsobem je odvozen uhlíkový rozpočet pro skupinu zemí EU-27 ve výši 30 Gt CO₂ a konečně uhlíkový rozpočet pro Českou republiku ve výši 800 Mt CO₂.

Poté, co známe globální uhlíkový rozpočet pro dodržení Pařížské dohody, je pak možné tento rozpočet rozdělit mezi jednotlivé země. Existuje ovšem více způsobů, jak jednotlivým zemím jejich uhlíkové rozpočty přidělit. Například je možné uhlíkový rozpočet rozdělit jednoduše podle počtu obyvatel nebo podle historických emisí, podle HDP či podle míry současných emisí skleníkových plynů. Každý způsob má své výhody a nevýhody a žádný zatím nebyl zvolen jako oficiální.

Další zdroje a poznámky

  1. Matthews, H. D., Tokarska, K. B., Nicholls, Z. R. J. et al. Opportunities and challenges in using remaining carbon budgets to guide climate policy. Nature Geoscience 13, str. 769–779 (2020). https://doi.org/10.1038/s41561-020-00663-3 ↩︎

  2. Matthews, H., Gillett, N., Stott, P. et al. The proportionality of global warming to cumulative carbon emissions. Nature 459, str. 829–832 (2009). https://doi.org/10.1038/nature08047 ↩︎

  3. IPCC, 2018: Global warming of 1.5°C, An IPCC Special Report on the impacts of global warming of 1.5 °C above pre-industrial levels and related global greenhouse gas emission pathways, in the context of strengthening the global response to the threat of climate change, sustainable development, and efforts to eradicate poverty, V. Masson-Delmotte, P. Zhai, H. O. Pörtner, D. Roberts, J. Skea, P. R. Shukla, A. Pirani, W. Moufouma-Okia, C. Péan, R. Pidcock, S. Connors, J. B. R. Matthews, Y. Chen, X. Zhou, M. I. Gomis, E. Lonnoy, T. Maycock, M. Tignor, T. Waterfield ↩︎ ↩︎2

  4. Anderson, K., Calverley, D. Quantifying the implications of Paris Agreement for Czech Republic↩︎ ↩︎2

Související infografiky a studie

Zaujala vás naše práce? Prozkoumejte další související infografiky a studie: