Rešerše: Proměny mixů výroby elektřiny

Nejdůležitějším zdrojem je uhlí, které dodává více než polovinu potřebné elektřiny. Podíl uhlí v celkovém mixu postupně klesá, stále však jde o klíčový zdroj. Austrálie je zároveň druhým největším exportérem uhlí na světě. Dalším důležitým zdrojem je zemní plyn, jehož je Austrálie výrazným exportérem. V posledních letech dochází ke značnému nárůstu produkce solární a větrné elektřiny, pro niž má Austrálie velmi vhodné přírodní podmínky (nicméně dosavadní rozvoj výroby ze slunce a větru potenciál země zatím nenaplňuje – z daných přírodních podmínek by se dalo vytěžit více). V současné době se plánuje propojení se Singapurem, kam by Austrálie do budoucna elektřinu vyvážela, ovšem projekt se potýká s problémy.

Belgie dodnes vyrábí zhruba polovinu své elektřiny v jaderných elektrárnách – v současnosti má 6 aktivních reaktorů. Plánovaný celkový phase-out do roku 2025 byl o 10 let odložen v důsledku současné energetické krize, přesto byl v září 2022 uzavřen první reaktor od 80. let. Belgie je zároveň prvním státem EU, který provedl roku 2016 celkový uhelný phase-out, ovšem nešlo vyloženě o klimaticky motivované rozhodnutí, důvodem bylo spíše stáří elektráren a evropské regulace týkající se znečištění ovzduší.

Nejdůležitějším zdrojem elektřiny jsou pro Brazílii vodní elektrárny. V zemi funguje druhá největší přehrada na světě (Itaipu), která se nachází na hranicích Brazílie a Paraguaye na řece Paraná. V brazilském mixu výroby elektřiny figuruje i zemní plyn, který z větší části pochází přímo z Brazílie. Důležitým zdrojem je též biomasa převážně z vedlejších produktů ze zpracování cukrové třtiny. Brazílie momentálně staví svůj třetí jaderný reaktor. V posledních letech dochází k výraznému nárůstu výroby z obnovitelných zdrojů, především větru. Vzhledem k přírodním podmínkám a emisně relativně nenáročnému mixu může být Brazílie do budoucna jedno z nejlepších míst na výrobu zeleného vodíku.

Bulharsko je stále do velké míry závislé na elektřině z uhlí (phase-out je plánován na rok 2038). Dalším významným zdrojem je jádro – země má dva reaktory a má plány postavit další čtyři. Výroba elektřiny ze solárních a větrných elektráren v poslední dekádě spíše stagnuje a k větší transformaci bulharské energetiky zatím nedochází.

Hlavním zdrojem elektřiny pro Česko je stále uhlí, které se má přestat používat v roce 2033. Jeho podíl v mixu elektřiny také pomalu klesá. Dalším významným zdrojem elektřiny jsou čtyři bloky v jaderné elektráně Dukovany a dva bloky v Temelíně. V současnosti probíhá tendr na přístavbu dalšího bloku v Dukovanech. V posledních letech byl vidět nárůst produkce elektřiny ze zemního plynu, který tvoří třetí největší zdroj. Solární energie se rychle rozvíjela na konci předminulé dekády kvůli stanovení velmi vysokých výkupních cen v porovnání s náklady na produkci, po úpravě těchto finančních podmínek vidíme spíše stagnaci. U větrné energie také probíhá spíše stagnace. Česko je zároveň významným exportérem elektřiny.

Čína se v rámci svého ekonomického vzestupu stala výrazným průmyslovým výrobcem a plná elektrifikace země proběhla v roce 2015. Hlavním zdrojem, na který se Čína spoléhá, je jednoznačně uhlí. Jeho podíl sice postupně mírně klesá, ale stále dodává přes 60 % elektřiny. Produkce elektřiny z uhlí by měla podle plánů začít klesat v roce 2026. Zároveň stále dochází k intenzivní výstavbě nových uhelných elektráren, přestože více nové kapacity přidávají nové solární elektrárny. Významným zdrojem elektřiny jsou vodní elektrárny – v Číně se nacházejí Tři soutěsky, které jsou největší vodní elektrárnou na světě. Čína zároveň disponuje 84 % světových výrobních kapacit k produkci solárních panelů a je v této oblasti jednoznačným lídrem. Podobnou dynamiku lze vidět i u jaderných elektráren, k jejichž rozvoji v Číně dochází, a o jaderných technologiích se zároveň přemýšlí jako o produktu pro export. Přechod na obnovitelné zdroje v Číně vyžaduje výrazné investice do přenosové sítě, jelikož nejvhodnější lokality pro solární i větrné elektrárny jsou často tisíce kilometrů od populačních center. V Číně se také nachází největší větrná farma na světě s aktuální kapacitou 10 GW.

Dánsko má nejvyšší podíl větrné energie ze všech zemí na světě – větrné elektrárny dodávají téměř polovinu elektřiny. Dánsko je zároveň dobře propojeno se Švédskem a Norskem, jejichž vodní elektrárny umí vyvažovat výkyvy v dánské produkci z větru. V současné době země odstupuje od uhlí, přičemž část uhelných elektráren zavírá a část přeměňuje na využívání biomasy.

Estonsko má jednu z největších uhlíkových intenzit výroby elektřiny ze zemí EU. Většina elektřiny totiž pochází z ropných břidlic, které se zde těží. Estonsko má vysoký poměr využití biomasy ze dřeva. Z obnovitelných zdrojů dále výrazně roste využití větrné energie.

Nejvýznamnějším zdrojem elektřiny v EU je dosud jaderná energie s téměř čtvrtinovým podílem, tento zdroj je nicméně dlouhodobě na mírném ústupu – ještě v roce 2000 pocházela z jádra třetina elektřiny Unie. V posledních dvou dekádách také EU snížila na polovinu svou spotřebu uhlí. Tyto zdroje jsou postupně nahrazovány zdroji obnovitelnými, jež dnes dodávají o něco více než třetinu elektřiny v EU (nejrychleji roste produkce z větrných elektráren). Zároveň se však dlouhodobě zvyšuje i závislost na zemním plynu, který nyní pokrývá přibližně pětinu spotřeby elektřiny Unie.

Největší část finské elektřiny produkuje pět jaderných reaktorů a poslední reaktor v elektrárně Olkiluoto byl spuštěn teprve v roce 2022 (s téměř třináctiletým zpožděním oproti plánu). Díky rozsáhlým lesům je ve Finsku dalším významným zdrojem energie biomasa. Finsko je také jednou z mála zemí, která vyrábí elektřinu i z rašeliny, což je ale silně emisně náročný zdroj energie.

Francie má ze všech zemí největší podíl jaderné energie – téměř 70 % elektřiny pochází z tohoto zdroje. Země začala budovat reaktory ve velkém po ropných krizích v 70. letech prostřednictvím energetického gigantu EDF, v němž má dodnes většinový podíl stát. Země spoléhá na 56 funkčních jaderných reaktorů, začíná však mít problémy spojené se stářím těchto zařízení a nedostatkem vody na chlazení v důsledku rekordních such v posledních letech, což se projevilo odstavením velkého počtu francouzských reaktorů v roce 2022 a dočasné ztráty tradiční pozice největšího evropského vývozce elektřiny.

Nejdůležitějším zdrojem elektřiny jsou pro Chorvatsko vodní elektrárny, které tvoří téměř polovinu produkce. Země dále spoluvlastní jadernou elektrárnu Krško ve Slovinsku, z níž odebírá elektřinu. Kvůli nedostatku podpůrné legislativy pro výrobu elektřiny ze solárních panelů využívalo Chorvatsko navzdory své geografické poloze sluneční energii poměrně málo a situace se zlepšuje teprve v posledních několika letech. Doposud se rychleji rozvíjela větrná energie.

Indie prochází v posledních desetiletích značným ekonomickým vývojem, který s sebou nese výrazný růst poptávky po elektřině. Vzhledem ke stavu rozvoji země je tento proces v mnohém komplikovaný a vyskytují se problémy se stabilitou dodávek, například v důsledku vln veder. Dochází ovšem i k úspěchům v rozšiřování dostupnosti elektřiny – za posledních dvacet let bylo k síti připojeno 900 milionů lidí. Téměř tři čtvrtiny produkce elektřiny pocházejí z uhlí a očekává se, že závislost na uhlí bude pokračovat i do budoucna. Uhlí hraje v Indii významnou roli – pro mnoho chudších indických států je státní firma Coal India Limited klíčovým zdrojem příjmů a důležitým zaměstnavatelem. Poplatky za převoz uhlí po železnici zároveň slouží jako křížová dotace v tom smyslu, že snižují ceny běžným cestujícím. Indie má ambiciózní plány na instalaci obnovitelných zdrojů a plánuje ztrojnásobit kapacitu jaderných elektráren. V zemi se nachází největší solární park na světě s instalovanou kapacitou 2245 MW a deseti miliony solárních panelů. Prioritou je ovšem stále ekonomický rozvoj a potlačování chudoby, proto omezování uhelných elektráren může být do budoucna spojeno spíše s bojem proti znečištění ovzduší. Oproti současnému stavu může být podle některých scénářů produkce elektřiny v Indii v roce 2050 čtyř- až pětinásobná.

Irsko vyvíjelo v minulosti značnou aktivitu v oblasti větrné energie, proto je dnes téměř třetina spotřeby země pokryta tímto zdrojem. Pro energetické účely se tradičně využívala i rašelina, nyní se však od ní ve velkém ustupuje. Nejvýznamnějším zdrojem zůstává zemní plyn: část se v Irsku těží a zbytek pochází převážně z Velké Británie.

Itálie je výrazně závislá na výrobě elektřiny z plynu, který dováží převážně z Ruska a Alžírska. V roce 1987 proběhlo referendum, v němž se italští občané vyslovili proti jádru, což vedlo k odstavení již postavených jaderných elektráren. Itálie byla v roce 2019 největší dovozce elektřiny v Evropě a dovážela 21,3% elektřiny od sousedních států. Produkce elektřiny z větrných a solárních elektráren v posledním desetiletí roste poměrně pomalu, a tak jsou dnes hlavním obnovitelným zdrojem v Itálii vodní elektrárny.

Více než dvě třetiny elektřiny pocházejí ze zemního plynu a uhlí (podíl obou v celkovém mixu je podobný). Japonsko je největším dovozcem zkapalněného zemního plynu na světě. Jaderný sektor v zemi prochází od havárie v elektrárně Fukušima v roce 2011 turbulentními změnami – šlo o druhou největší jadernou havárii v historii (po Černobylu). Před havárií dodávaly jaderné elektrárny téměř třetinu elektřiny, po ní docházelo k odstavování reaktorů. Tento trend se nicméně v posledních letech mění a některé jaderné elektrárny jsou spouštěny znovu (celkem dnes dodávají cca 6 % elektřiny). Plány na opětovné spouštění jaderných reaktorů se zrychlily po útoku Ruska na Ukrajinu, ovšem otázka jaderných elektráren je v Japonsku stále velmi citlivé politické téma. Růst obnovitelných zdrojů probíhá převážně v oblasti solární energie. Zároveň má Japonsko potenciál stát se jedním z největších světových producentů elektřiny z větru – doposud byl však její rozvoj tlumen neadekvátní politickou podporou, nedostatečnou infrastrukturou a velkou hloubkou pobřežních vod.

V této zemi jsou v mixu výroby elektřiny významně zastoupeny nízkouhlíkové zdroje. Největším zdrojem, s více než 40% podílem, je pro Keňu geotermální energie. Země dříve spoléhala i na vodní elektrárny a v posledních letech zde především výrazně narůstá kapacita elektráren větrných – v zemi se nachází největší větrná farma v Africe. Keňa rychle postupuje v elektrifikaci země a připojování svých občanů k síti, přesto přístup k elektřině stále nemají všichni. K síti také zatím není připojeno, mnoho instalovaných solárních panelů, zejména v odlehlých oblastech. Plány na výstavbu první keňské uhelné elektrárny byly nakonec v roce 2019 zrušeny v důsledku soudního sporu, který se týkal špatně provedené studie o environmentálních a sociálních dopadech projektu.

Kypr spoléhá při produkci elektřiny převážně na spalování těžkých topných olejů. V posledních letech se zde více využívá solární energie. Zároveň se jedná o posledního člena EU, který není propojen se zbytkem Unie a tvoří energetický ostrov. To má do budoucna napravit aktuálně stavěný EuroAsia interkonektor, který by měl propojit Řecko, Kypr a Izrael.

Dříve Litva získávala až 83 % elektřiny ze dvou jaderných reaktorů v elektrárně Ignalina, v letech 2004 a 2009 však byly reaktory uzavřeny, čímž došlo k velmi výraznému poklesu produkce elektřiny (z přibližně 17 TWh na dnešní 4 TWh), a Litva tak dnes cca 70 % elektřiny dováží – k významnému navýšení produkce z jiných zdrojů totiž nedošlo. Hlavními zdroji jsou nyní zemní plyn a vítr. Jedná se o jedinou zemi EU, kde se uhlíková intenzita od roku 2000 významně zvýšila.

Nejvíce lotyšské elektřiny pochází z vodních elektráren, zejména tří největších na řece Daugava. Dalším významným zdrojem je zemní plyn. Rozvoj obnovitelných zdrojů se týkal především biomasy. Zároveň je Lotyšsko jednou ze zemí, kde mírně stoupla uhlíková intenzita za posledních 20 let.

Lucembursko bylo ještě okolo roku 2012 z téměř 90 % závislé na zemním plynu. Od jeho využívání však v průběhu let do velké míry odstoupilo. Navzdory rozvoji v oblasti obnovitelných zdrojů musí nicméně tato země i dnes 81 % potřebné elektřiny dovážet ze sousedních států.

Klíčovým zdrojem elektřiny pro Maďarsko je jaderná elektrárna Paks se svými čtyřmi reaktory, která je v současné době rozšiřovaná o další dva reaktory na základě dohody mezi maďarským státem a Rosatomem, který v srpnu 2022 získal potřebné povolení k výstavbě (s výhledem dokončení prací v roce 2030). Dalším významným zdrojem je zemní plyn. V Maďarsku lze ovšem vidět i výrazný nárůst produkce elektřiny ze solárních panelů, zejména v posledních čtyřech letech.

Malta je převážně závislá na zemním plynu, který začala ve velkém využívat v roce 2016 namísto produkce elektřiny z ropy. Od roku 2015 je tato země energeticky propojena s Itálií. I přes relativně velký potenciál větru Malta tento zdroj v současnosti nevyužívá a investovala spíše do solární elektřiny (i zde nicméně není potenciál země ani zdaleka využit).

Hlavním zdrojem elektřiny v Maroku je uhlí, jehož spotřeba v posledních letech stoupá. Dalšími zdroji elektřiny jsou zemní plyn a topné oleje. Maroko se zároveň profiluje jako země s výraznými plány na výstavbu obnovitelných zdrojů vzhledem k vhodným přírodním podmínkám. V zemi se nachází největší koncentrovaná solární elektrárna na světě. Výstavba obnovitelných zdrojl souvisí i se snahou exportovat elektřinu do Evropy. V současnosti se plánuje nejdelší přenosový kabel na světě, který by propojil Maroko s Velkou Británií. Velkolepé plány na export elektřiny do Evropy ovšem v minulosti vícekrát selhaly – příkladem může být iniciativa Desertec, která měla za cíl dovážet solární elektřinu z Maroka do Evropy, ale potýkala se s výraznými problémy. V Maroku plánují postavit první jadernou elektrárnu, přičemž nejpravděpodobnějším partnerem se jeví být ruský Rosatom.

Německo se se svou politikou Energiewende staví do pozice jednoho z hlavních lídrů přechodu na obnovitelné zdroje energie a chce být první velkou průmyslovou ekonomikou, která provede udržitelnou energetickou tranzici. Součástí tohoto plánu je další budování elektráren na obnovitelné zdroje, ale zároveň i tranformace přenosové sítě, aby se elektřina z větru, produkovaná převážně na severu Německa, dostala na průmyslový jih země. Energiewende znamená ovšem i odstup od jaderné energie, který měl nastat do konce roku 2022, ovšem v důsledku energetické krize dochází k odkladu uzavření zbývajících tří doposud neodstavených jaderných elektráren. I kvůli probíhajícímu odstupu od jaderné energie Německo stále ve velkém spoléhá na využívání fosilních paliv, zejména uhlí a plynu. Šest z deseti největších uhelných elektráren v EU se nachází v Německu, přičemž kompletní odklon od uhlí má podle programového prohlášení současné vlády nastat ideálně v roce 2030.

Nizozemsko je největším producentem zemního plynu v EU. Historicky byl zemní plyn důležitou součástí nizozemské energetiky i ekonomiky, bylo však rozhodnuto o útlumu těžby z významného Groningenského ložiska, převážně kvůli zemětřesení, jež oblast v důsledku těžby sužovaly. Budoucnost konce těžby plyny je v souvislosti s energetickou krizí nejistá. Nizozemsko je v důsledku rozvinuté infrastruktury dodnes jedním z hlavních evropských center i pro obchodování se zemním plynem či dovoz a následný transport zkapalněného plynu z jiných zemí. Vzhledem ke své geografické lokalitě se jako nejperspektivnější zdroj do budoucna jeví větrné elektrárny. Kromě toho nizozemská vláda plánuje i dva nové jaderné bloky.

Norsko má elektřinu převážně z vodních elektráren, které pokrývají přes 90 % spotřeby země. V posledních letech dochází i k většímu využívání větrné energie. Přestože Norsko není členem EU, je významným vývozcem elektřiny do zemí Unie.

Polsko je nadále silně závislé na uhlí a najdeme zde i největší uhelnou elektrárnu v EU (poblíž města Bełchatów). Uhlí má dosud velkou podporu mezi politiky a odbory. Polská vláda společně s odbory podepsala dohodu, ve které přislíbila podporovat těžbu uhlí až do roku 2049. Polsko dále vnímá hrozbu závislosti na ruském plynu, proto investovalo do strategických projektů s cílem zvýšit možnou kapacitu dovozu zkapalněného plynu, například přes LNG terminál ve Świnoujście. Země v posledních letech rovněž významně rozvíjí větrné a solární zdroje. Dlouhodobým strategickým cílem v energetice je i postavení první polské jaderné elektrárny, nicméně budoucnost tohoto projektu zůstává nejistá.

Téměř třetina domácí produkce elektřiny je ze zemního plynu. V Portualsku ale zároveň výrazně přibývá obnovitelných zdrojů, zejména vítr má již více než čtvrtinový podíl. Větrné elektrárny se v zemi ve velkém rozvíjely především po roce 2004. Portugalsko poměrně rychle odstoupilo od uhlí a ke konci roku 2021 uzavřelo svou poslední uhelnou elektrárnu (několik let před původně plánovaným datem). Elektřina z vodních elektráren tvoří téměř čtvrtinu domácí produkce, existují však poměrně velké meziroční výkyvy, zejména v poslední době v důsledku rekordních such.

Rakousko ve velkém využívá vodní elektrárny, které díky geografickým podmínkám Alp pokryjí téměř 60 % potřebné elektřiny. V Rakousku v roce 1978 proběhlo referendum, ve kterém bylo těsnou většinou rozhodnuto, že již dokončená jaderná elektrárna ve Zwentendorfu nebude spuštěna. Rakousko je také druhou zemí v EU, která provedla uhelný phase-out – poslední elektrárna přestala být využívána v roce 2020.

Rumunsko je druhým největším producentem zemního plynu v EU. Historicky to byl i jeden z hlavních evropských producentů ropy, v průběhu let však došlo k poměrně velkému poklesu těžby a ten nastal i u zemního plynu. Země má dva jaderné reaktory, které byly zprovozněny v letech 1993 a 2007. Vzhledem ke své geografické poloze využívá Rumunsko ve větší míře i potenciál vodní energie. Konec výroby z uhlí by měl nastat v roce 2032.

Nejvíce řecké elektřiny dnes pochází ze zemního plynu, který postupně nahrazoval uhlí. V současné době je uhelný phase-out plánován na rok 2028, ovšem Řecko aktuálně staví novou uhelnou elektrárnu Ptolemaida V. Mnoho řeckých ostrovů dodnes není připojeno k řecké síti s elektřinou a jsou závislé na produkci elektřiny z ropných generátorů. Dalším výrazně rostoucím zdrojem v zemi je vítr.

Nejvíce elektřiny se na Slovensku vyrábí v jaderných elektrárnách Jaslovské Bohunice a Mochovce. Slovensko momentálně rozšiřuje jadernou elektrárnu Mochovce o další dva reaktory. Dalším významným producentem jsou vodní elektrárny, zejména vodní díla Gabčíkovo a Čierný Váh. Rozvoj obnovitelných zdrojů na Slovensku byl v posledních letech zastaven stop-stavem na připojování nových zdrojů elektřiny do sítě, který byl zrušen teprve v roce 2021. Tato stagnace lze vidět zejména u větrné energie.

Slovinsko s Chorvatskem spoluvlastní jadernou elektárnu Krško, která se nachází na slovinském území a zároveň se uvažuje o jejím rozšíření. Jaderná energie pokrývá zhruba třetinu spotřeby elektřiny v zemi. Další téměř třetinu elektřiny získává Slovinsko z vodních elekráren. Čtvrtina pak pochází ze dvou uhelných elektráren, které mají být uzavřeny v roce 2033. Rozvoj jiných obnovitelných zdrojů probíhá velmi pomalu.

Hlavním zdrojem elektřiny je zde stále ještě zemní plyn, v dalších letech však již bude na prvním místě vítr. Země má také sedm aktivních jaderných reaktorů. Vzhledem ke své geografické lokalitě je Španělsko jednou ze zemí EU s největším solárním potenciálem, budování solárních kapacit však bylo tlumeno politickými a právními spory týkajícími se nastavení finanční podpory a následnými právními spory. To vedlo k několikaleté stagnaci, kterou se podařilo narušit až v posledních třech letech. Nedostatečné propojení sítě se sousední Francií vede k tomu, že v rámci Evropy tvoří Španělsko společně s Portugalskem něco jako energetický ostrov (což během energetické krize v roce 2022 umožnilo těmto zemím se ve větší míře odstřihnout od evropského trhu s elektřinou).

Co se týče výroby elektřiny, Švédsko má nejnižší uhlíkovou intenzitu ze všech zemí na světě. Převážně za to vděčí vodním elektrárnám. Dalším významným zdrojem je jádro – šest reaktorů ve třech elektrárnách dodává téměř třetinu potřebné elektřiny. Původně plánovaný jaderný phase-out do roku 2010 byl nakonec zrušen. V oblasti obnovitelných zdrojů přibývají vzhledem ke geografické poloze země hlavně větrné elektrárny, významně zastoupena je ve Švédsku také biomasa. Země patří mezi významné vývozce elektřiny.

Hlavním zdrojem elektřiny na Ukrajině jsou čtyři jaderné elektrárny s patnácti jadernými reaktory, mezi které patří i Zaporožská jaderná elektárna, která je největší jadernou elektrárnou v Evropě a stala se první civilní jadernou elektrárnou, na kterou bylo zaútočeno v rámci ozbrojeného konfliktu. Dalším významným zdrojem je uhlí, které tvoří téměř čtvrtinu produkce elektřiny. Protože stávající energetická infrastruktura na Ukrajině byla do značné míry poškozena během války s Ruskem, je možné, že zde dojde k poměrně rozsáhlému rozvoji obnovitelných zdrojů a bude zde snaha o zelenou obnovu země včetně energetické infrastruktury.

Nejvíce elektřiny dodávají větrné elektrárny se skoro třetinovým podílem – od roku 2013 došlo k výraznému nárůstu a téměř ztřicetinásobení jejich instalovaného výkonu. Dalším obnovitelným zdrojem jsou vodní elektrárny, které v minulosti zajišťovaly téměř 100 % produkce, ovšem se značnými meziročními výkyvy. Zejména díky větrným elektrárnám se země stala exportérem elektřiny – předtím musela často elektřinu ze sousedních států dovážet. V posledních letech ovšem v Uruguayi narůstá i produkce elektřiny ze zemního plynu.

Hlavním zdrojem elektřiny v USA je zemní plyn, který je téměř výhradně domácího původu a země jej i vyváží. Druhým nejdůležitějším zdrojem je uhlí, jeho podíl v celkovém mixu výroby elektřiny nicméně postupně klesá (převážně z ekonomických důvodů) a nahrazuje jej levný plyn a v menší míře obnovitelné zdroje. Důležitým zdrojem elektřiny jsou také jaderné elektrárny – USA má nejvíce instalované jaderné kapacity na světě (92 reaktorů). Zároveň tento sektor spíše stagnuje a instalovaná kapacita pozvolna klesá s tím, jak se starší reaktory postupně uzavírají a nejsou nahrazovány novými. V posledních letech rovněž dochází k výraznému nárůstu kapacity obnovitelných zdrojů, převážně výroby z větru. V budoucnu může tento růst ještě více zrychlit díky podpoře plynoucí z Inflation Reduction Act, který obsahuje ambiciózní cíle v oblasti energetické transformace. Tradičním zdrojem elektřiny jsou pro některé státy USA vodní elektrárny, mnohé z nich však v důsledku měnícího se klimatu začínají mít v poslední době problémy.

V současné době je zde hlavním zdrojem elektřiny zemní plyn. Téměř polovina pochází z domácí těžby a zbytek se dováží (převážně z Norska). Velké Británii se zároveň podařilo poměrně rychle odstoupit od výroby elektřiny z uhlí. Ještě před deseti lety tento zdroj dodával téměř 40 % potřebné elektřiny, dnes jsou to již pouhá 2 %. Nahrazován je převážně růstem kapacity větrných elektráren tvořících více než pětinu produkce a dále méně zastoupené biomasy a solární energie. Ve Velké Británii postupně klesá podíl jaderné energie vyrobené v devíti aktivních reaktorech – v současnosti nicméně probíhá výstavba jaderné elektrárny Hinkley Point C a plánují se další elektrárny, jako např. Sizewell C. Vláda chce dosáhnout 25% podílu jádra v roce 2050.