Překážky v dekarbonizaci průmyslu v ČR

Roční emise z průmyslu ČR jsou 31 Mt CO₂eq (v roce 2022) tedy asi 26% celkových českých emisí skleníkových plynů. Téměř polovina těchto emisí souvisí se spalováním fosilních paliv pro výrobu průmyslového tepla, druhou polovinu pak tvoří emise z výrobních procesů, úniky F-plynů a úniky metanu. Tento dokument mapuje překážky v dekarbonizaci průmyslu a to nejvíce v podobě elektrifikace výroby průmyslového tepla.

Dekarbonizace procesních emisí (zejména při výrobě oceli, cementu a amoniaku) je v principu možná pomocí technologií zachytávání uhlíku (CCS), pomocí zeleného vodíku nebo dalších technologií, které ale nejsou v nejbližší době škálovatelné (technologie v pilotní fázi, chybí infrastruktura apod.). Tedy dekarbonizace procesních emisí bude nejspíše až záležitostí budoucích dekád.

Naproti tomu dekarbonizace emisí souvisejících s průmyslovým teplem je ve velkém množství případů možná již v současnosti pomocí elektrifikace. Pro teploty do cca 200 °C jsou energeticky nejefektivnější cestou průmyslová tepelná čerpadla, pro vyšší teploty může být vhodný přímý odporový ohřev, indukční ohřev, mikrovlnný ohřev a jiné technologie, které mají svá technologické specifika.

Proto jsme se v rešerších literatury a diskusích s představiteli výrobních firem, konzultanty či úředníky ministerstev zaměřili na bariéry v elektrifikaci průmyslového tepla.