Jak má mechanismus CBAM chránit evropský průmysl?

Konkurenceschopnost unijního průmyslu vůči výrobcům ze zemí mimo EU je dlouhodobě tématem veřejné debaty. Kromě nákladů na energie hrají zásadní roli také odlišné emisní standardy. Zatímco Unie už dvě dekády zpoplatňuje emise skleníkových plynů v energetice či průmyslu, ve třetích zemích jsou platby za uhlík často nižší nebo žádné. CBAM je jedním z mechanismů, jak pro domácí výrobce na unijním trhu zajistit rovnější podmínky.

Odlišné emisní standardy se mohou projevovat náhradou dražších domácích výrobků za levnější dovoz nebo přesunem výroby do zemí s nižšími emisními standardy a náklady. Tyto pohyby pak vedou k úniku uhlíku (carbon leakage), tedy situaci, kdy se produkce emisí CO₂ přesune mimo EU a ke globálnímu snížení emisí nedojde.^{1 2} Proto byla přijata opatření, která úniku uhlíku brání a podmínky pro unijní výrobce narovnávají:

• Emisní povolenky zdarma v rámci EU ETS
• Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (Carbon Border Adjustment Mechanism, CBAM)

Emisní povolenky zdarma

Povolenky zdarma dostávají unijní výrobci od startu EU ETS v roce 2005. Zpočátku to bylo především z důvodu bezpečného postupného náběhu systému, v posledních letech je to kvůli riziku úniku uhlíku a existenci zahraniční konkurence. Zatímco většina elektráren tak už od roku 2013 povolenky zdarma nedostává, většina průmyslových podniků kvůli riziku úniku uhlíku stále ano. Tato volná alokace má ale postupně končit, protože nemotivuje ke snižování emisí CO₂.

CBAM

CBAM (někdy také nepřesně označovaný jako uhlíkové clo) je opatření EU přijaté v roce 2023 v rámci klimatického balíčku Fit for 55, které bylo spuštěno na začátku roku 2026. Jde o opatření, které skrze zpoplatnění emisně náročných dovozů narovnává pole pro domácí výrobce, kteří dnes čelí konkurenci ze zemí s nižšími environmentálními standardy a také snižuje riziko přesunu výroby mimo Unii. Dovozci emisně náročných produktů (ocel, hliník atd.) tak za každou tunu CO₂ zaplatí obdobnou částku jako unijní podniky v rámci obchodování s emisními povolenkami (EU ETS).

CBAM tak postupně nahradí povolenky zdarma v průmyslu. Tempo náhrady přitom bude odpovídat předem stanoveným faktorům, jak ukazuje graf níže.³

CBAM je zároveň i novým zdrojem financí pro rozpočet EU. Výše výnosů se přitom bude odvíjet od ceny emisní povolenky v EU i zemích mimo EU – tedy od toho, za jakou část emisí budou dovozci platit na území EU. V rámci plánovaného rozpočtu pro období 2028 až 2034 očekává Komise výnosy v průměru ve výši 1,4 mld. eur (34 mld. Kč) ročně.

Koho se týká a jaké přináší povinnosti?

CBAM se týká základních surovin v emisně náročných sektorech, kterými jsou výroba cementu, železa a oceli, hliníku, hnojiv, elektřiny a vodíku, respektive souvisejících produktů.⁴

Dovozci ze zemí mimo EU, kteří dováží více než 50 tun takového zboží, mají od roku 2026 povinnost zajistit si tzv. certifikáty,⁵ jejichž cena bude odpovídat průměrné ceně povolenky v ETS1.⁶ Jeden certifikát, stejně jako emisní povolenka, odpovídá jedné tuně emisí CO₂.

V praxi však může být počet potřebných certifikátů snížen v následujících případech:

• Cena za emise už byla zaplacena. Pokud dovozce prokáže, že platba za emise byla odvedena mimo EU, zaplatí pouze případný rozdíl mezi danou částkou a průměrnou cenou ETS1 povolenky (včetně rozdílu v nákladech s ohledem na rozdílnou emisní intenzitu výroby zboží v EU a třetí zemi).
• Unijní výrobce stejného výrobku dostává povolenky zdarma. Jak bylo zmíněno výše, CBAM se zavádí postupně s tím, jak dochází k vyřazování povolenek alokovaných zdarma. Povinnost platit za emise v dovážených produktech je tak snižována o odpovídající příděl povolenek, které výrobce stejného zboží v EU dostává zdarma. Jinými slovy, CBAM se vztahuje jen na ty emise, které v Unii nepokrývají povolenky zdarma.

Konečný počet potřebných CBAM certifikátů je tak možné vypočítat dle vzorce níže.

Jak CBAM ovlivní dynamiku obchodu?

CBAM ve stávající podobě narovnává podmínky uvnitř unijního trhu. Co tedy znamená pro výrobce ze třetích zemí, pro spotřebitele v EU a také pro výrobce v EU a exportéry z EU?

CBAM předně motivuje mimoevropské výrobce ke snižování emisí. Dovozce do EU bude totiž porovnávat dodavatele také podle jejich emisní náročnosti:⁷

• To bude výrobce mimo EU směřovat k tomu, aby buď snížili emise nebo jejich cenu zohlednili v ceně svých produktů pro evropský trh, pokud budou chtít zůstat konkurenceschopní.
• Pokud výrobce mimo EU dosáhne nižší emisní intenzity daného zboží než v EU, může to přispět k jeho relativně vyšší konkurenceschopnosti oproti domácímu na unijním trhu.

CBAM také může být motivace pro vlády v mimounijních zemích, které významně obchodují s EU, aby zavedly (navýšily) domácí cenu za emise, a výnosy ze zpoplatnění uhlíku tak zůstaly v lokální ekonomice. V opačném případě by výrobci mohli být nuceni snížit vývozní marže, případně by přišli o přístup na unijní trh.

Dopad CBAM na ceny zboží v EU bude záležet na tom, v jaké míře dovozci přenesou náklad na dodavatele (např. zda vznesou požadavek na nižší cenu jako podmínku pro pokračující obchodování) a v jaké na spotřebitele v EU. Pravděpodobně to ale k určitému navýšení cen zboží na unijním trhu povede.

CBAM narovnává podmínky na trhu pro unijní výrobce základních surovin zpoplatněných CBAM. Mohl by ovšem mít negativní dopady na unijní výrobce navazujících (downstream) produktů, které mají vysoký obsah těchto základních surovin (např. výkonové transformátory s vysokým obsahem hliníku nebo pračky či auta s vysokým obsahem oceli). Tyto downstream produkty podle současné legislativy totiž nepodléhají CBAM a jejich dovozem by mohlo docházet k určitému obcházení tohoto systému, protože mimounijní výrobce takových produktů by na rozdíl od evropských výrobců (kteří podlehájí EU ETS) za emise nemusel platit nic. Proto Evropská komise v prosinci 2025 představila návrh, který by od roku 2028 zahrnul i vybrané downstream produkty – především ty s vysokým obsahem oceli nebo hliníku (CBAM by se pak vztahoval právě na emise vázané v těchto surovinách, nikoliv na celý produkt).

Unijním exportérům emisně náročných produktů na jiné trhy CBAM nijak nepomáhá. Téma podpory vývozu emisně náročného zboží mimo EU je však také předmětem veřejné debaty, hlavně na straně průmyslu. Mluví se například o tzv. export rebates – mechanismu, který by měl kompenzovat znevýhodnění unijních vývozců vůči zahraniční konkurenci, která podléhá nižšímu (nebo žádnému) zpoplatnění emisí. Fungoval by tedy jako zrcadlový protějšek CBAM na straně vývozu.

Závěr

Současný režim povolenek zdarma motivuje unijní průmysl k dekarbonizaci velmi slabě.⁸ Jejich postupné vyřazování bude pro evropský průmysl znamenat vyšší cenu za emise, ale současně díky CBAM dojde k narovnání podmínek s dovozem obdobného zboží ze třetích zemí.

Dekarbonizace některých průmyslových sektorů, jako je právě výroba oceli nebo cementu či chemikálií, je náročná a drahá (jde o tzv. hard-to-abate sektory), proto je kromě impulsu ve formě zpoplatnění emisí potřeba vhodné nastavení dalších regulací a incentiv.⁹ Velkou roli hraje také předvídatelnost a regulatorní jistota, protože investiční cyklus v průmyslu trvá dekády.

Kromě ochrany klimatu a konkurenceschopnosti je důležitá i otázka evropské strategické autonomie výroby základních surovin, jako je ocel nebo hliník. Tyto suroviny jsou totiž důležité pro budování infrastruktury – ať už civilní nebo obranné, a významná závislost na třetích zemích by tak mohla ohrozit unijní bezpečnost.

Poznámky