Zdroj:
Unsplash
Autor:
Agent J
Licence:
Unsplash License
Explainer

Co je Zelená dohoda pro Evropu?

Snad žádný evropský dokument nepřitáhl v posledních letech v Česku tolik mediální pozornosti jako Zelená dohoda pro Evropu. A nesklidil tolik kritiky. Výzkumy přitom odhalily zajímavý paradox, že European Green Deal sice nemalé části české veřejnosti vadí, ale jen málokdo tuší, co se v něm vlastně píše. V tomto textu proto přinášíme přehled toho nejdůležitějšího a přidáváme k němu užitečné souvislosti.

Co byste měli vědět o Zelené dohodě
  • Hlavním cílem je dosáhnout na úrovni EU klimatické neutrality do roku 2050.
  • Jde o právně nezávazný dokument. Opatření, která navrhuje, nabývají legislativní podoby v balíčku Fit for 55. Na schvalování legislativy se podílí i Česko.
  • Finance jsou. Výzvou zůstává, jak je efektivně rozdělit a zajistit, aby se dostaly také ke skupinám obyvatel, které budou podporu potřebovat nejvíce.
  • U jednotlivých členských států se cíle pro snižování emisí skleníkových plynů mohou lišit – různé země mají různé výchozí podmínky.
  • Dokument se dotýká všech sektorů hospodářství a kromě snižování emisí se zaměřuje i na obnovu biodiverzity či ochranu životního prostředí obecně.
  • Není to detailní plán cesty na další dekády. Je to obecný, strategický text – kotva pro další plánování a vyjednávání. Vytyčuje směr, na němž se evropské země dohodly a kterým se společně chtějí vydat.

Projevy oteplování planety jsou na mnoha místech světa viditelné už dnes – v Česku jsou jeho důsledkem například větší sucha nebo kůrovcová kalamita, jiné země se potýkají s vlnami veder, obrovskými požáry či povodněmi. K zastavení tohoto celosvětového oteplování je proto klíčové, aby se zapojili a vzájemně spolupracovali všichni: od podniků a institucí až po státy a mezinárodní organizace. V roce 2015 se 193 států světa v Pařížské dohodě zavázalo udržet oteplení planety pod 2 °C a zároveň usilovat o to, aby nebyla překročena hranice 1,5 °C (ve srovnání s teplotami před průmyslovou revolucí).1 Evropská komise pak v roce 2019 představila Zelenou dohodu pro Evropu (European Green Deal, EGD), která v hlavních obrysech nastiňuje, jak chce cílů Pařížské dohody dosáhnout Evropská unie.

Zelená dohoda je právně nezávazným dokumentem o 25 stranách, který je rozdělen do tří hlavních sekcí:

  1. Transformace hospodářství
    1. Ambicióznější klimatické cíle pro roky 2030 a 2050
    2. Rámcový návrh opatření pro transformaci v sedmi oblastech (energetika, doprava, budovy, průmysl a oběhové hospodářství, zemědělství, obnova biodiverzity a ekosystémů, nulové znečištění)
    3. Začleňování udržitelnosti do všech politik EU (financování, investice a spravedlivá transformace)
  2. EU jako globální lídr – jakou roli chce Unie hrát v mezinárodním úsilí zaměřeném na ochranu klimatu
  3. Evropský klimatický pakt – představení platformy pro participaci veřejnosti a sdílení a budování znalostí v otázkách ochrany klimatu

Jako konkrétní příklady politik, které se Zelenou dohodou úzce souvisí, lze uvést třeba Novou zelenou úsporám, 40 miliard korun pro uhelné regiony nebo bezemisní automobily od roku 2035.

Cíle Zelené dohody vzápětí podpořila i Evropská rada složená z hlav členských států (v případě Česka jde o premiéra).2 Tato podpora na nejvyšší politické úrovni následně umožnila zmíněné cíle zakotvit legislativně – v roce 2021 byl přijat Evropský klimatický zákon, který je činí právně závaznými. Zároveň byl v témže roce představen balíček legislativních návrhů Fit for 55, který už je rozpracován více do detailu, aby mohly být cíle Zelené dohody realizovány v praxi. Tento balíček stanovuje konkrétní cíle a opatření pro rok 2030, tedy jaké změny je třeba uskutečnit do konce této dekády.

EU nastavuje pravidla a podmínky především legislativními akty – ve formě směrnic či nařízení. Vše obvykle začíná u Evropské komise, která navrhne znění legislativního aktu. Poté návrh putuje do Evropského parlamentu (složeného z volených europoslanců z jednotlivých členských států) a Rady EU (složené z ministrů členských států). Obě instituce přitom mohou navrhovaný akt připomínkovat a pozměňovat. Aby akt vstoupil v platnost, musí být přijat jak Parlamentem, tak Radou. Na schvalování legislativy se podílejí všechny členské státy, tedy i Česká republika.

Formulaci konkrétních směrnic a nařízení mnohdy předchází obecnější strategie Evropské komise, která obsahuje cíle a záměry v dané oblasti – takovou strategií je i Zelená dohoda. Vznik legislativy ovlivňuje také Evropská rada, kdy hlavy členských států (v případě Česka jde o premiéra) určují politické směřování Unie, a mohou tak například uložit Evropské komisi vypracování konkrétního legislativního návrhu.

Co jsou hlavní cíle a východiska?

Cíle pro snižování emisí skleníkových plynů

Dosažení klimatické neutrality v roce 2050
K zastavení globálního oteplování je nutné dosáhnout toho, že státy světa nebudou do atmosféry vypouštět více emisí skleníkových plynů, než kolik z ní dokáží odstranit. Evropská unie Zelenou dohodou vyjadřuje svůj závazek dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050.

55% snížení emisí skleníkových plynů v roce 2030
Mezikrokem k dosažení klimatické neutrality EU je snížit unijní emise skleníkových plynů o 55 % oproti roku 1990.

Východiska

Zelená dohoda není dokumentem, který nebere v potaz společenský a ekonomický kontext členských států nebo EU jako celku. Naopak se opírá o několik základních východisek, která jednotlivými návrhy prostupují.

  1. Ekonomický růst ano, ale oddělený od využívání zdrojů
    Zelená dohoda neusiluje o snižování prosperity. Zaměřuje na ekonomicky prosperující společnost, omezení emisí skleníkových plynů a ukončení nadměrného využívání zdrojů.3
  2. Spravedlivá transformace
    Transformace ekonomiky může negativně dopadat na regiony a domácnosti (vysoké ceny energií, ztráta zaměstnání apod.), proto se Zelená dohoda zaměřuje na jejich podporu (například finančními prostředky z Fondu pro spravedlivou transformaci). Zároveň vytváří platformu, která umožňuje zapojení veřejnosti prostřednictvím Evropského klimatického paktu.
  3. Respekt k rozdílné výchozí pozici jednotlivých států
    Klimatické cíle obsažené v Zelené dohodě se zpravidla týkají EU jako celku, přičemž pro jednotlivé členské státy se mohou lišit. Například dosažení klimatické neutrality na úrovni EU teoreticky znamená, že v některých státech mohou být i v roce 2050 emise skleníkových plynů kladné, pokud budou v jiných záporné.4 Jako další příklad může posloužit návrh nařízení o sdílení úsilí. To ukládá, o kolik mají poklesnout emise v sektorech nepokrytých emisními povolenkami. Zatímco Česku toto nařízení ukládá snížit emise o 26 % do roku 2030 ve srovnání s rokem 2005, pro Dánsko, Německo, Lucembursko, Finsko nebo Švédsko je to 50 %. Rozdílné podmínky mají státy i z hlediska dostupných financí – pro průmyslovější země více závislé na fosilních palivech je na modernizaci a dekarbonizaci ekonomiky vyhrazeno více prostředků.
  4. Ochrana klimatu jako součást všech politik (climate mainstreaming, do no harm5)
    Abychom dosáhli klimatických cílů, je třeba ochranu klimatu promítnout do všech unijních politik. A to i v oblastech, které skleníkové plyny přímo neprodukují: financování a rozpočtování, inovace či vzdělávání. V praxi to znamená přesun soukromého kapitálu k udržitelným aktivitám nebo konec dotací na fosilní paliva.
  5. Znečišťovatel platí
    Jde o základní princip unijní klimatické politiky. Znečišťovatel musí platit za emise skleníkových plynů, které vypouští, což jej motivuje k jejich snižování. Výnosy ze zpoplatnění emisí je navíc možné využít na modernizaci a dekarbonizaci ekonomiky.
  6. EU jako globální lídr
    EU chce svým úsilím v ochraně klimatu inspirovat ostatní země. Iniciuje proto spolupráci na multilaterální úrovni (na půdě mezinárodních organizací) i spolupráci bilaterální (s konkrétní partnerskou zemí). Dále se angažuje v rozvoji mezinárodních trhů s uhlíkem nebo norem pro globální hodnotové řetězce, aby byla zajištěna udržitelnost v rámci celého životního cyklu produktu.

Jaká opatření navrhuje v jednotlivých oblastech?

Následující kapitola blíže představuje vybrané návrhy6 Zelené dohody pro sedm oblastí, kterými jsou čistá energetika, udržitelná mobilita, renovace budov, dekarbonizace průmyslu a oběhové hospodářství, udržitelné zemědělství, obnova biodiverzity a ekosystémů, nulové znečištění. Po popisu současného stavu v každé oblasti nastiňujeme cesty ke změně a poté uvádíme příklady konkrétních politik (zejména strategií a legislativních rámců) nutných k tomu, aby ke změně skutečně došlo.

Čistá energetika

Piktogram větrné elektrárny a solárního panelu na budově

Energetika se na celkových emisích skleníkových plynů v EU podílí nejvíce – v roce 2019 to bylo 26 %.7 Emise zde vznikají především spalováním fosilních paliv (zejm. uhlí a zemní plyn) při výrobě elektřiny a tepla.

Aby došlo k jejich poklesu, je potřeba tato fosilní paliva postupně nahradit obnovitelnými zdroji energie (OZE) – především větrnými elektrárnami na pevnině i moři a solárními panely – a investovat do energetické účinnosti a úspor. Budoucnost evropské energetiky je důležité vnímat jako společný podnik: zásadní bude posílení přeshraniční infrastruktury a spolupráce (aby například větrné elektrárny v Baltském moři mohly dodávat elektřinu i do vnitrozemských států jako ČR). Transformace energetiky však nemá jen technologický rozměr, má i rozměr spotřebitelský, potažmo sociální. Proto Zelená dohoda vyzdvihuje význam zapojení spotřebitelů do energetické transformace, tedy komunitní energetikupodporu obyvatel ohrožených energetickou chudobou.

Jak už bylo zmíněno v úvodu, do praxe budou cíle Zelené dohody uváděny především prostřednictvím balíčku legislativních návrhů Fit for 55. V oblasti energetiky jde o navýšení podílu OZE na unijním energetickém mixu na 40–45 %8 v roce 2030 (viz revize Směrnice o obnovitelných zdrojích energie) nebo o snížení spotřeby energie do roku 2030 o dalších 9–13 % ve srovnání s referenčním scénářem z roku 20209 (viz revize Směrnice o energetické účinnosti).

V reakci na ruskou invazi na Ukrajinu a nutnost zbavit se závislosti na fosilních palivech z Ruska představila Komise na jaře 2022 balíček nazvaný RePowerEU, jenž ambice Zelené dohody v oblasti energetiky dále zvyšuje. V praxi to například znamená, že byly upraveny cíle v návrzích Fit for 55 – přímým důsledkem jsou horní hranice cílů v oblasti OZE a energetických úspor (45 a 13 %), které jsou zmíněny výše.

Na úrovni jednotlivých států EU jsou klíčovými dokumenty tzv. národní energeticko-klimatické plány (National Energy and Climate Plans, NECP), v nichž každá země představuje, jak přispěje k dosažení unijních klimatických cílů do roku 2030. Ačkoli tyto dokumenty samy o sobě nejsou právně závazné, členské státy mají povinnost každé dva roky vyhodnotit a reportovat posun v jejich naplňování, což umožňuje sledovat, zda je Unie na cestě vedoucí ke splnění klimatických závazků či nikoliv. V návaznosti na probíhající energetickou krizi, způsobenou především ruskou agresí na Ukrajině, mají být NECP v roce 2023 aktualizovány tak, aby odrážely vyšší ambice v oblasti OZE, energetických úspor a energetické bezpečnosti.

Co se týče současného NECP v Česku z roku 2019, je v porovnání s ostatními scénáři podoby české energetiky v roce 2030 relativně málo ambiciózní. Navrhuje například zvýšit podíl OZE z 13 na 22 %, přitom podle dostupných studií je jejich potenciál mnohem vyšší (viz naše infografiky o potenciálu větrnésolární energie).

Udržitelná mobilita

Piktogram tramvaje, kola a nabíjecí stanice

Doprava následuje v objemu emisí skleníkových plynů EU těsně za energetikou, v roce 2019 se rovněž podílela na 26 % z nich.7 Na rozdíl od všech ostatních sektorů hospodářství emise z dopravy stále rostou – v roce 2019 byly o 33 % vyšší než v roce 1990. Vznikají spalováním fosilních paliv, především ropy, v motorech silničních dopravních prostředků (v roce 2019 to bylo 81 %, zatímco letecká doprava tvořila 15 %).

Podle Zelené dohody je důležité, aby cena dopravy odrážela nejen cenu nákladů, ale i její dopady na životní prostředí a zdraví. Jak tyto dopady snížit? Většinou se v této souvislosti mluví hlavně o nahrazení spalovacích motorů elektrickými a o rozvoji syntetických paliv tam, kde elektrifikace zatím není variantou (např. u leteckých paliv). Významnou roli bude hrát i snížení celkové dopravní zátěže, rozvoj hromadné dopravy a cyklistiky.

Součástí Zelené dohody je proto rozšíření a úprava systému obchodování s emisními povolenkami. Konkrétně jde o a) rozšíření emisních povolenek na sektory silniční a námořní dopravy a b) snížení množství povolenek přidělovaných zdarma leteckým společnostem.10 K poklesu emisí má přispět i ukončení poskytování dotací na fosilní paliva a úpravy směrnice osvobozující letecká a námořní paliva od daně (viz revize Směrnice o zdanění energie). Dále Zelená dohoda navrhuje dosažení nulových emisí CO2 u osobních automobilů a dodávek, na čemž už se shodly i členské státy.11

Renovace budov

Piktogram solárního panelu na budově

Sektor budov spotřebuje až 40 % energie vyrobené v EU a podílí se na 36 % emisí skleníkových plynů.12 Ty vznikají jednak spalováním fosilních paliv v samotných budovách (vytápěním, ohřevem vody nebo vařením) a jednak ve stavebnictví (při výrobě stavebního materiálu, stavbě či renovaci).

Tyto emise lze snížit změnou energetického mixuvyššími standardy pro energetickou účinnost budov. Tedy investovat do renovací a zateplení budov či podporovat chytřejší nakládání s energiemi díky digitalizaci.

V této oblasti vznikla strategie s názvem Renovační vlna pro Evropu, která se zaměřuje na tři priority: a) energetickou chudobu a energeticky nejnáročnější budovy, b) renovaci veřejných budov a c) dekarbonizaci vytápění a chlazení.13

Podobně jako silniční doprava by i sektor budov měl být zahrnut do systému obchodování s emisními povolenkami (tzv. EU ETS 2). Současně s tímto opatřením má vzniknout Sociální klimatický fond, jenž má být financován právě výnosy z prodeje emisních povolenek v silniční dopravě a sektoru budov. Fond by sloužil jako finanční podpora pro domácnosti, pro které bude nejtěžší zvládat případné zdražování v těchto sektorech. Česko by v rámci tohoto fondu, pokud bude schválen, mělo obdržet přibližně 45 miliard Kč. Tyto prostředky by měly směřovat k podpoře energetické účinnosti budov, instalaci OZE či bezemisní dopravy.

Dekarbonizace průmyslu a oběhové hospodářství

Piktogram ozubených kol a šipek v kruhu

Průmysl se v roce 2019 podílel na unijních emisích skleníkových plynů přibližně 21 %. Emise zde vznikají jednak spalováním fosilních paliv při procesech zahřívání, jednak v chemických reakcích při výrobě cementu, železa a oceli. Průmysl navíc nezatěžuje životní prostředí pouze skleníkovými plyny, ale i těžbou a zpracováním přírodních materiálů. To představuje další zátěž pro ekosystémy a je jednou z příčin ztráty biodiverzity. Místa s intenzivní těžbou se také často potýkají s nedostatkem vody.

Klíčovými díly skládačky dekarbonizace průmyslu jsou rozvoj zeleného vodíku, technologií na zachytávání a ukládání uhlíku (Carbon Capture and Storage, CCS) nebo alternativních paliv. Využitím zeleného vodíku14 je možné nahradit spalování fosilních paliv. Naopak dekarbonizace chemických procesů při výrobě železa a oceli, cementu nebo v chemickém průmyslu pravděpodobně nebude možná bez využití technologií na zachytávání a ukládání uhlíku. Dekarbonizaci průmyslu napomůže i podpora oběhového hospodářství, tedy snížení objemu odpadu, znovupoužitelnost materiálů i produktů a jejich recyklace (což se někdy shrnuje anglickým heslem reduce, reuse, recycle). V praxi to znamená například konec jednorázových plastů, odpovědnost firem, aby nabízely odolné a opravitelné produkty, nebo udržitelnost a recyklovatelnost baterií používaných nejen v elektromobilech.15

Energeticky náročná průmyslová odvětví jsou součástí systému obchodování s emisními povolenkami. V současnosti však dostávají velkou část povolenek zdarma, a to především ze dvou důvodů. Prvním z nich je obava ze ztráty konkurenceschopnosti. V zemích mimo EU totiž mnohdy neplatí tak přísné emisní standardy, což pro tamní výrobce představuje potenciální výhodu při dovozu do EU před domácími výrobci, kteří by museli nakupovat emisní povolenky a investovat do dekarbonizačních procesů. Druhým důvodem je riziko tzv. úniku uhlíku (carbon leakage) do zemí mimo EU. Domácí výrobci totiž mohou přesouvat emisně náročnou výrobu mimo území EU, aby se vyhnuli výdajům spojeným s nákupem povolenek. Obojí by mělo vyřešit zavedení uhlíkového vyrovnání na hranicích (Carbon Border Adjustment Mechanism, CBAM), tzv. uhlíkového cla, které zpoplatní dovoz emisně náročných produktů i pro mimounijní země, a narovná tak podmínky pro unijní a zahraniční výrobce.

S dekarbonizací průmyslu úzce souvisí i otázky spojené se surovinami či vzácnými kovy, jako jsou měď, nikl, grafit nebo zinek, které jsou potřeba k výrobě čistých technologií (elektromobily, větrné turbíny nebo solární panely). Kromě otázky udržitelnosti (dopadů těžby na životní prostředí či biodiverzitu) je důležitá i otázka dostupnosti těchto surovin, a tedy strategické bezpečnosti. Tyto kovy se totiž nacházejí a zpracovávají převážně v zemích mimo EU, především v Číně či Demokratické republice Kongo, Indonésii a Austrálii. Roli kritických minerálů v transformaci na čistou energii se podrobně věnuje studie IEA.

Udržitelné zemědělství

Piktogram zeleniny

Zemědělství se v roce 2019 podílelo na celkových emisích skleníkových plynů v EU z 10 %.7 Emise zde vznikají především při chovu dobytka (emise metanu) a při obdělávání zemědělské půdy (uvolňování oxidu dusného).

Řešením je rozvoj udržitelného zemědělství, které podpoří zachytávání uhlíku v půdě a bude využívat více přírodě blízkých postupů (precizní zemědělství oproti plošnému, agrolesnictví, omezení chemických hnojiv a pesticidů a další). Přírodě bližší zemědělství je současně zásadní i pro produkci zdravých, výživných a finančně dostupných potravin.

Cíle a plány Zelené dohody vedoucí k rozvoji udržitelného zemědělství se odrážejí ve strategii Od zemědělce ke spotřebiteli (Farm to Fork), která se dotýká jak Společné zemědělské politiky (SZP), tak Společné rybářské politiky (SRP). Zemědělci a rybáři by měli být za udržitelné hospodaření odměňováni. Strategie proto počítá s navýšením podílu prostředků, které budou podporovat ekologicky prospěšné procesy, a přispějí tak ochraně klimatu i biodiverzity – 40 % prostředků v rámci SZP, 30 % v rámci SRP. Na strategii Od zemědělce ke spotřebiteli navazuje reforma SZP pro roky 2023 až 2027, která uvádí její cíle do praxe.

Ochrana biodiverzity a ekosystémů

Proč ubývá biodiverzity?

Shrnujeme hlavní faktory vedoucí k úbytku biodiverzity – klimatická změna je přitom jedním z nich.

Piktogram fauny a flóry

Ochrana a obnova biodiverzity a ekosystémů je stejně velkým tématem jako změna klimatu, i když se jí zatím dostává méně pozornosti. Přitom klimatická a biodiverzitní krize spolu úzce souvisejí – změna klimatu je jednou z příčin ubývání biodiverzity. Mezi další příčiny patří mizení biotopů, nadměrná exploatace, vysoká míra znečištění a šíření nepůvodních druhů.

I obnova biodiverzity by proto měla prostupovat unijními politikami a financovanými programy (biodiversity mainstreaming) a významná část prostředků z unijního rozpočtu na klima (30 %) by měla směřovat k podpoře biodiverzity. Obnova biodiverzity povede mimo jiné ke zvýšení odolnosti – přírody i lidské společnosti – vůči dopadům změny klimatu, lesním požárům či nedostatku potravin.

Jak toho dosáhnout, nastiňuje evropská Strategie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030. V návaznosti na ni pak představila Komise v červnu 2022 návrh přelomové legislativy – zákon o obnově přírody (Nature Restoration Law). V oblasti lesů představila Komise novou Lesní strategii do roku 2030. Ta by měla zajistit, že evropské lesy budou zdravější a zároveň odolnější vůči novým klimatickým podmínkám. Její obsah přibližujeme v explaineru. Obě zmíněné strategie pak úzce souvisejí s výše zmíněnou strategií v oblasti udržitelného zemědělství Od zemědělce ke spotřebiteli a všechny tři se pak propisují do legislativního návrhu Revize nařízení o využívání půdy a lesnictví v balíčku Fit for 55.

Nulové znečištění

Piktogram továrny, ze které jde dým

Poslední kapitola Zelené dohody se týká znečištění ovzduší, půd a vod. Významným nástrojem by mělo být zlepšení monitoringu tohoto znečištění. Ambicí EU není nic menšího než do roku 2050 dosáhnout nulového znečištění. Jinými slovy: mělo by dojít ke snížení znečištění na takovou úroveň, která již nebude pro zdraví a přírodní ekosystémy škodlivá a se kterou se příroda zvládne vypořádat sama. Konkrétní cesty k tomuto cíli představuje akční plán pro nulové znečištění.

Jak to celé zafinancovat?

Otázka, z čeho celou transformaci k bezemisní ekonomice zaplatit, zaznívá často. Nicméně zdroje pro financování cílů Zelené dohody již existují a o dalších se vyjednává. Klíčovým úkolem zůstává, jak tyto prostředky vhodně využít a rozdělit tam, kde mají smysl a mohou být využity nejefektivněji. Dostupné zdroje financí se dají rozdělit do tří skupin: na unijní zdroje, soukromý kapitál a vnitrostátní rozpočty.

Unijní zdroje

Finance na klimatická a dekarbonizační opatření pocházejí v EU především:

  • z rozpočtu Unie,
  • z prodeje dluhopisů (NextGenerationEU), kterými si státy EU společně půjčily na obnovu po koronavirové pandemii,
  • z výnosů z prodeje emisních povolenek.

Tyto prostředky jsou rozdělovány mezi několik fondů, v rámci kterých pak plynou členským státům. Alespoň 30 % unijního rozpočtu a příjmů z dluhopisů pro období 2021–2027 by mělo být využito na klimaticky prospěšná opatření.

Klíčovou součástí Zelené dohody je mechanismus spravedlivé transformace. Na něj navazuje zřízení Fondu pro spravedlivou transformaci, jehož prostředky zamíří především do regionů nejvíce ohrožených dekarbonizací hospodářství – v rámci Česka jde o Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský kraj.

Výnosy z prodeje emisních povolenek aktuálně plynou do Modernizačního nebo Inovačního fondu. Součástí návrhů v balíčku Fit for 55 je i zřízení tzv. Sociálního klimatického fondu, který by sloužil k podpoře zranitelných domácností zasažených dekarbonizací, a to podporou energetické účinnosti, obnovitelných zdrojů energie nebo bezemisní dopravy. Vznik tohoto fondu je však úzce navázán na zavedení zpoplatnění emisí skleníkových plynů z budov a silniční dopravy (tzv. EU ETS 2), protože právě výnosy z tohoto opatření mají fond financovat.

Soukromý kapitál

Co je taxonomie EU?

Z jakých předpokladů taxonomie vychází a koho se týká?

K dosažení klimatických cílů je kromě veřejných zdrojů potřeba mobilizovat i soukromý kapitál – tedy finance, kterými disponují firmy, banky nebo investiční fondy – a nasměrovat jej k nízkouhlíkovým projektům. Krokem vpřed je v tomto ohledu přijetí tzv. taxonomie udržitelných aktivit, jejímž cílem je rozdělit tyto aktivity podle typu a poskytnout tak podklady investorům, aby mohli dělat informovaná a klimaticky odpovědná rozhodnutí.

Mnozí investoři se už dnes vyhýbají investicím, u nichž existuje riziko tzv. uvízlých aktiv (angl. stranded assets), tedy do projektů, u kterých lze s ohledem na společenský a legislativní vývoj očekávat pokles hodnoty vložených finančních prostředků. Příkladem mohou být investice do fosilní infrastruktury, například uhelné – vzhledem k uzavírání uhelných dolů po celé Evropě mohou takové investice v projektu „uvíznout“ a výrazně ztratit na hodnotě.

Vnitrostátní rozpočty

Zelená dohoda pracuje s termínem ekologizace vnitrostátních rozpočtů, který zahrnuje přesun zdanění – od práce ke znečištění, konec dotací na fosilní palivarozpočtování s ohledem na sociální dopady. Unijní reforma DPH ukládá postupně do roku 2030 ukončit zvýhodněné sazby pro aktivity negativně dopadající na životní prostředí (například fosilní paliva) a naopak umožňuje zvýhodňovat aktivity, které jsou k přírodě šetrné.

Do národních rozpočtů plyne i část výnosů z emisních povolenek získaných při jejich dražbě. Podle současných pravidel mají členské státy povinnost využít alespoň 50 % těchto výnosů na klimatická opatření.16 Součástí návrhu o reformě trhu s povolenkami v balíčku Fit for 55 je navýšení tohoto podílu na 100 %. Tedy všechny výnosy z povolenek půjdou na opatření spojená se změnou klimatu.

Co znamená Zelená dohoda pro Česko?

Jak EU financuje klimatická opatření v Česku?

V infografice přinášíme detailnější informace o jednotlivých zdrojích a fondech.

Zelená dohoda jako taková představuje rámec pro celou EU. Z hlediska jejího významu pro Česko jsou důležité především tyto body:

  • Transformace představuje pro Česko výzvu v technologické i sociální rovině.
  • V technologické rovině jde zejména o výrobu elektřiny a změnu energetického mixu ve prospěch většího zastoupení obnovitelných zdrojů energie (OZE) a o otázky spojené s budováním infrastruktury pro přeshraniční přenos elektřiny. (V současnosti vyrábíme v ČR 50 % elektřiny z uhlí a plynu, 37 % z jádra a 13 % z OZE.17)
  • V sociální rovině jde hlavně o zvládnutí výzev spojených se změnami na trhu práceenergetickou chudobou. Bude nutné rekvalifikovat a podporovat obyvatele, kteří kvůli dekarbonizaci přijdou o zaměstnání, například v důsledku zavírání uhelných dolů nebo proměny automobilového průmyslu. Stejně tak bude nezbytná podpora ekonomicky zranitelných domácností, aby si mohly dovolit pořídit například solární panely nebo tepelná čerpadla.
  • Je nezbytné najít způsob, jak dekarbonizovat české firmy. Stát by jim měl k tomu poskytnout potřebnou podporu.
  • Do Česka proudí a bude proudit bezprecedentní objem peněz. Otázka tak není, kde získat finance, ale jak navrhnout a vybrat projekty, které budou mít kýžený dopad.
  • V kontextu výše zmíněného je proto potřeba, aby si Česko definovalo a přijalo roli, kterou chce v probíhající transformaci k bezemisnímu hospodářství hrát.

Poznámky a zdroje

  1. Česká republika se přitom otepluje přibližně 2× rychleji, než je světový průměr. Tzn. že globální oteplení o 2 °C představuje pro Česko oteplení o 4 °C. Více o rychlosti oteplování na různých místech planety se dočtete v naší infografice↩︎

  2. Česko v té době na jednání Evropské rady zastupoval premiér Andrej Babiš. ↩︎

  3. Zelená dohoda pro Evropu je založena na myšlence zeleného růstu, jinými slovy: HDP roste a emise skleníkových plynů klesají. Oddělení růstu HDP od růstu emisí skleníkových plynů se označuje anglickým slovem decoupling. Součástí společenské diskuze jsou však i kritické teorie, podle kterých není možné dosáhnout klimatických cílů a zároveň ekonomicky růst – v tomto ohledu lze odkázat např. na školu nerůstu (degrowth)↩︎

  4. Žádoucí ovšem je, aby jednotlivé státy přijímaly závazky v oblasti snižování emisí skleníkových plynů či klimatické neutrality i na národní úrovni, běžnou formou jsou národní klimatické zákony. Zatímco Česko dosud takový zákon nemá, například Dánsko se v tom svém zavázalo dosáhnout snížení emisí o 70 % do roku 2030 (oproti roku 1990) a dosáhnout klimatické neutrality nejpozději v roce 2050. Německo se přihlásilo k dosažení klimatické neutrality do roku 2045. Více o klimatických zákonech evropských států přináší publikace CAN Europe (2022): Climate Laws in Europe. Essential for achieving climate neutrality↩︎

  5. Pro implementaci a prosazování klimatických cílů do ostatních politik se využívá termín klimatický mainstreaming. O klimatickém mainstreamingu na úrovni Evropské unie se lze dočíst více na stránkách Evropské komise. Zásada do no harm, česky nepoškozovat, požaduje, aby legislativní akty v jedné oblasti, například klimatu, nepoškozovaly jinou z oblastí, například biodiverzitu. Je důležitou součástí environmentálního práva Unie. ↩︎

  6. Výčet navrhovaných opatření není vyčerpávající, představujeme především ty nejzásadnější. Více detailů najdete v samotném dokumentu Zelené dohody↩︎

  7. Aktuální data o emisích skleníkových plynů v EU poskytuje databáze Eurostat↩︎ ↩︎2 ↩︎3

  8. Konečné znění závisí na tom, jak dopadne vyjednávání mezi Evropskou komisí, Parlamentem a Radou. ↩︎

  9. Podle referenčního scénáře EU z roku 2020 by měla primární spotřeba energie v EU roce 2030 klesnout na hodnotu 1124 Mtoe (megatun ropného ekvivalentu) a konečná spotřeba energie na 864 Mtoe. Navrhované dodatečné snížení o 9 % by vedlo k hodnotám 1023 Mtoe v případě primární spotřeby energie a 787 Mtoe v případě konečné spotřeby (při snížení o 13 % by šlo o 978 Mtoe a 752 Mtoe). ↩︎

  10. Obě úpravy uvádí do praxe legislativní návrhy balíčku Fit for 55: první se týká úpravy systému obchodování s emisními povolenkami, druhá je součástí revize směrnice o příspěvku letecké dopravy ke snižování emisí skleníkových plynů. ↩︎

  11. Členské státy EU se už v rámci balíčku Fit for 55 shodly na tom, že od roku 2035 nebude možné vyrábět nové vozy se spalovacími motory vypouštějícími emise CO2↩︎

  12. Hodnoty o spotřebě energie a emisích skleníkových plynů v sektoru budov pochází z roku 2020. Na svých stránkách je uvádí Evropská komise↩︎

  13. Zmíněné priority v sektoru budov se odráží v legislativním návrhu Směrnice o energetické náročnosti budov (Energy Performance of Buildings Directive, EPBD), jenž je součástí balíčku Fit for 55. ↩︎

  14. Zelený vodík se vyrábí elektrolýzou vody za využití energie z obnovitelných zdrojů. ↩︎

  15. Na zmíněné návrhy Zelené dohody navázala Komise akčním plánem pro oběhové hospodářství↩︎

  16. Jak členské státy využívají výnosy z prodeje emisních povolenek a kolik podílu dávají na klimaticky prospěšná opatření, podrobně popisuje studie WWF↩︎

  17. Data o energetických mixech států přehledně zpřístupňuje think tank Ember↩︎