Kdo jsou hlavní aktéři klimatických jednání a jaké jsou jejich pozice?

Státy světa se pravidelně setkávají v rámci mezinárodních jednání o ochraně klimatu. Zatím poslední velké setkání se konalo v listopadu roku 2021 ve skotském Glasgow. Důležitou roli při těchto jednáních hrají nejen velké či bohaté státy, ale také skupiny afrických států nebo aliance malých ostrovních států. A zatímco jedni hledají, jak emise snižovat co nejpohodlněji, pro jiné jde doslova o přežití jejich obyvatel. V tomto textu se podrobněji podíváme na rozdílné podmínky, se kterými do klimatických jednání vstupují jednotliví aktéři.

Kontext

O čem se klimatická jednání vedou?

Na základě Pařížské dohody státy řeší svoje závazky na snižování emisí (tzv. NDCs), mechanismy pro snižování emisí v mezinárodním obchodu (trh s emisními povolenkami, uhlíkové clo apod.), spolupráci při mitigaci a adaptaci (např. možnosti sdílení technologií) a tzv. klimatické finance, tedy finanční podporu rozvojovým zemím. Tato témata jsou úzce provázána s otázkami mezinárodního obchodu či potravinové bezpečnosti, které jsou často předmětem jednání G7, G20 nebo světové obchodní organizace (WTO). Proto je vhodné jednání o ochraně klimatu chápat spíše jako součást dalších mezinárodních než jako oddělené téma.

Jak mohou státy snižovat emise skleníkových plynů?

Státy nemohou své emise skleníkových plynů snižovat přímo – nemají moc zastavit průmyslovou výrobu nebo zakázat lidem topit. Státy ale mohou ovlivnit emise skleníkových plynů několika nepřímými způsoby, které pro své úspěšné fungování často potřebují mezinárodní spolupráci:

• Přímá nařízení, zákazy a regulace. Státy mohou například stanovit limity těžby uhlí, standardy pro emise motorových vozidel a účinnost spotřebičů, nebo nařídit bankám evidovat uhlíkovou stopu investic. Státy se často snaží nastavení pravidel a regulací koordinovat.
• Daně a další finanční nástroje. Skrze daně či emisní povolenky mohou státy zpoplatnit vypouštění skleníkových plynů. Státy se snaží vytvořit trh s emisními povolenkami nebo zavádějí clo pro výrobky ze zemí, které nemají emise zpoplatněné.
• Investice a infrastrukturní projekty. Státy mohou financovat nebo finančně zvýhodnit například budování obnovitelných zdrojů energie nebo sítě dobíjecích stanic pro elektromobily. Rozvojové státy potřebují na takové investice peníze, které pomocí mezinárodních fondů poskytují z velké části rozvinuté státy, z menší části soukromé firmy.
• Přehledné prostředí pro soukromé subjekty. Státy mohou deklarovat jasné cíle, vypracovat plány a zpřístupňovat data, a vytvářet tak předvídatelné podnikatelské prostředí, ve kterém firmy mohou svůj byznys rozvíjet příznivým způsobem.

Co se změnilo od konference COP25 v Madridu?

V listopadu roku 2021 se po dvouleté pauze konala klimatická konference COP26 v Glasgow. Předchozí konference se konala v roce 2019 v Madridu.¹ A zatímco v roce 2019 téměř žádná země nesměřovala k uhlíkové neutralitě, v letech 2020 a 2021 se k tomuto závazku přihlásilo mnoho států. Dohromady země se závazkem dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050, případně 2060 či 2070, odpovídají za více než 87 % současných emisí CO₂. Pro odhad budoucího oteplení bude klíčové, jak moc se podaří snížit světové emise skleníkových plynů v následující dekádě, tedy do roku 2030. V tomto horizontu jsou závazky zemí slabší a často postrádají konkrétní plány. Současné závazky států přehledně srovnává projekt Climate Action Tracker.

Česko v kontextu světových jednání

Česká republika rámci světových klimatických konferencí nejedná samostatně, ale jako součást Evropské unie. Z pohledu emisí skleníkových plynů patří Česko s 12 tunami CO₂eq na osobu mezi velké emitenty.² A přestože je ČR v evropském i světovém kontextu středně velkou a podle mnoha měřítek úspěšnou zemí,³ do fondu klimatických financí ale dosud přispívala v přepočtu na osobu i v přepočtu na HDP mnohem méně než jiné rozvinuté země⁴ a nyní své příspěvky zcela odvolala.⁵

Evropská unie a Velká Británie

Současné a budoucí dopady klimatické změny

Ve srovnání s jinými částmi světa nebude mít klimatická změna v Evropě dramatické důsledky. Obecně v Evropě můžeme očekávat častější extrémní projevy počasí (například vlny veder, prudké deště způsobující záplavy a sesuvy půdy nebo delší období sucha a neúrody). Středomoří zasáhne zřetelný trend poklesu srážek, sucha a s ním souvisejících požárů. Střední a severní Evropa bude řešit adaptaci lesnictví a některé regiony budou také ohroženy stoupající mořskou hladinou (Nizozemsko). Na rozdíl od méně rozvinutých částí světa má Evropa výhodu i v dostatku zdrojů, které jí umožní se na změny postupně adaptovat.

Výzvy a příležitosti

Evropská unie je společně s Velkou Británií světovým lídrem v úsilí o transformaci hospodářství a přechod na nízkoemisní technologie a ovlivňuje směřování dalších částí světa. Životní úroveň Evropanů je přibližně srovnatelná s obyvateli Japonska a Jižní Koreje a zároveň vyšší než například v Rusku, přesto máme v Evropě nižší emise skleníkových plynů na osobu i nižší energetickou spotřebu. Evropský systém pro obchodování s emisními povolenkami byl inspirací pro mnoho dalších zemí, které postupně zavedly podobná opatření (Čína, některé státy USA či Jižní Korea). Transformace hospodářství však přináší i řadu výzev – je například nutné zaváděná opatření dobře vysvětlit veřejnosti a poskytnout dostatečnou podporu nejvíce zasaženým regionům. Klíčové je také udržet konkurenceschopnost evropské ekonomiky.

Dosavadní úsilí o ochranu klimatu

Evropská unie nedávno posílila své klimatické ambice a zavázala se ke snížení emisí o 55 % do roku 2030 (oproti roku 1990) a k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Stejný termín si stanovila i Velká Británie, přičemž její emisní závazky jsou 68% snížení do roku 2030 a 78% do roku 2035 (oproti roku 1990). Některé evropské státy usilují o ještě k rychlejší dekarbonizaci (Finsko do roku 2035, Rakousko a Island do roku 2040, Německo a Švédsko do roku 2045) a často také doplňují emisní povolenky o národní uhlíkovou daň, která umožňuje zahrnout další sektory ekonomiky. V přípravě na konferenci COP26 v Glasgow se Británie také zavázala navýšit své klimatické finance určené na podporu rozvojových zemí na 11,6 miliard liber ročně (od roku 2025) a plánuje plánuje bezemisní výrobu elektřiny do 2035.⁶ Je však potřeba zdůraznit, že spolu s dalšími rozvinutými regiony světa je Evropa zodpovědná za převážné množství emisí CO₂ v atmosféře, a na probíhající klimatické změně tak měla mnohem větší podíl než chudé země v jiných částech světa.

Klimatické cíle a dosavadní úsilí EU a Velké Británie hodnotí iniciativa Climate Action Tracker jako nedostatečné v případě EU a téměř dostatečné v případě Velké Británie k naplnění Pařížské dohody.

USA

Současné a budoucí dopady klimatické změny

Klimatická změna v USA přispívá k větší četnosti a intenzitě extrémních projevů počasí, jež dopadají zejména na jižní státy: Kalifornie zažívá velká sucha a rozsáhlé požáry, Texas, Florida či Louisiana zase častější a silnější hurikány – a rostou i náklady na odstraňování škod po těchto událostech.⁷ Také stoupání oceánské hladiny začíná být problémem pro některé přímořské státy (Rhode Island, Florida). Jako bohatá země má však USA k adaptaci a řešení dopadů klimatické změny dostatek prostředků a na rozdíl od chudších regionů světa nepředstavují tyto dopady tak těžkou ránu pro její ekonomiku.

Výzvy a příležitosti

USA je největší a nejbohatší světová ekonomika a snaží se být leaderem v oblasti výzkumu a nových technologií, zároveň je jedním z největších producentů fosilních paliv a má velmi vysoké emise na obyvatele. Lze tedy čekat velké investice do obnovitelných zdrojů a dalších technologií (mohou si to dovolit), ale zároveň velké překážky související se závislostí byznysu a stylu života na fosilních palivech. Komplikovat transformaci může v USA i silné politické rozdělení (členové Republikánské strany tradičně ochranu klimatu bojkotují či existenci klimatické změny přímo popírají) a velká vnitřní nerovnost, kdy není jisté, zda společnost v USA dokáže poskytnout efektivní pomoc zasaženým chudým skupinám obyvatel.

Dosavadní úsilí o ochranu klimatu

USA se v roce 2021 znovu přihlásily k Pařížské dohodě a ohlásily záměr dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Některé státy v USA mají vnitřní uhlíkovou daň či systém emisních povolenek, ale na federální úrovni zpoplatnění emisí chybí. Ministerstvo obrany Spojených států nedávno zařadilo klimatickou změnu mezi bezpečnostní priority.

Klimatické cíle a dosavadní úsilí USA hodnotí iniciativa Climate Action Tracker jako nedostatečné.

Čína

Současné a budoucí dopady klimatické změny

Čína v souvislosti s klimatickou změnou již nyní potýká s výkyvy v zemědělské produkci kvůli nedostatku vody, zejména v severních oblastech země.⁸ Jižní části Číny naopak zasahují častější povodně. Čína má i velkou biologickou rozmanitost, jež bude změnou klimatu významně zasažena.⁹ V následujícím století ovlivní tání himalájských ledovců dostupnost vody v řekách, jež jsou ledovci napájeny a jsou klíčové pro život mnoha desítek milionů Číňanů. Nárůst hladin oceánů je hrozbou pro velkoměsta na pobřeží¹⁰ (např. Shanghai, Tianjin, Guangzhou). Očekává se, že během 21. století bude kvůli tomu nutné přesídlit více než 60 milionů obyvatel.^{11 12}

Výzvy a příležitosti

Čínská energetika je značně závislá na uhelných elektrárnách (62 % elektřiny je z uhlí) a bude pro ni náročné se této závislosti zbavit. Obrovské jsou však i její investice do obnovitelných zdrojů¹³ – v roce 2020 například instalovala 72 GW větrných a 48 GW solárních elektráren – a je též největším producentem fotovoltaických panelů. Intenzivně investuje i do elektromobility.¹⁴ Z hlediska životního prostředí a potravinové bezpečnosti bude muset řešit například kolaps populací ryb v Jihočínském moři¹⁵ nebo problémy se suchem. Stejně jako jinde bude i v klimatické politice Čína zřejmě usilovat o to stát se světovým lídrem.

Současné úsilí o ochranu klimatu

V Číně se klimatická změna dostala na vládní agendu relativně nedávno (okolo roku 2008⁸) a zejména v posledních letech začíná být země ve své klimatické politice celkem aktivní – v roce 2021 vyhlásila cíl dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2060 (to je o 10 let později než u EU či USA, nicméně jde o zemi s téměř pětinou světové populace). Čínské emise skleníkových plynů zatím stále rostou, ale svými opatřeními země směřuje k dosažení vrcholu jejich vypouštění před rokem 2028.¹⁶ Čína též nedávno spustila vlastní systém pro obchodování s emisními povolenkami¹⁷ a ohlásila záměr přestat financovat výstavbu uhelných elektráren v zahraničí.¹⁸

Klimatické cíle a dosavadní úsilí Číny hodnotí iniciativa Climate Action Tracker jako velmi nedostatečné.¹⁹

Indie

Současné a budoucí dopady klimatické změny

Indie je vzhledem ke své chudobě a podnebí již nyní velmi zranitelná vůči přírodním katastrofám. Zároveň patří mezi oblasti, které budou klimatickou změnou postiženy nejvíce: vlny veder již nyní dosahují v severní Indii teplot, které jsou pro lidský organismus na hranici přežití,²⁰ a změna klimatu bude přinášet vedra silnější a častější. Oteplení o 1,5 °C povede k roztátí nejméně třetiny himalájských ledovců do roku 2100, což významně sníží dostupnost vody pro asi 250 milionů Indů a způsobí problémy v zemědělství, hlavně v oblasti Gangy. Klimatická změna také vede k větší nepravidelnosti a intenzitě monzunů, což znamená silnější záplavy i větší sucha. Klimatická změna také přispívá k rozšíření některých chorob přenášených komáry, například malárie nebo horečky dengue. Dle odhadu Světové banky povede klimatická změna v roce 2050 k nižší životní úrovni pro polovinu indické populace a ztrátě celkového HDP ve výši 1,2 bilionu dolarů.

Výzvy a příležitosti

Pro Indii je zásadní výzvou eliminace energetické chudoby a dosažení dostatečné prosperity, která zastaví její populační růst. Zároveň by přechod k čistší ekonomice znamenal i čistší vzduch a životní prostředí, což by se pozitivně odrazilo na zdraví obyvatel země.

Současné úsilí o ochranu klimatu

Indie se přihlásila k závazku dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2070 v rámci COP26 v Glasgow. Dále se zavázala nepřekročit emise odpovídající emisím na osobu rozvinutých zemí a do roku 2030 snížit své emise na jednotku HDP o třetinu (oproti roku 2005). Je kritizována za snahu dále navýšit výrobu elektřiny z uhlí a jeho lokální těžbu, nicméně současná spotřeba elektřiny na osobu je v Indii 1 MWh za rok, což je 6krát méně než v EU a 12krát méně než v USA. Indie se ovšem snaží i o rozvoj obnovitelných zdrojů (od roku 2010 například vybírá uhelnou daň do státního fondu pro čistou energii²¹). Za poslední dekádu vzrostla výroba ze slunce a větru o 550 % (oproti 75% růstu výroby z uhlí) a pokrývá dnes téměř 10 % domácí spotřeby elektřiny.

Klimatické cíle a dosavadní úsilí Indie hodnotí iniciativa Climate Action Tracker jako velmi nedostatečné.

Ambice Indie v klimatických jednáních

Klíčovými indickými požadavky jsou klimatické finance a technologický transfer od rozvinutých zemí k rozvojovým. Indie odhaduje, že realizace jejích klimatických cílů bude stát 2,5 bilionů dolarů. V letech 2015 a 2016 Indie podle odhadů OECD obdržela přibližně 2,6 miliardy ročně v rozvojových financích týkajících se klimatu.

Rusko

Současné a budoucí dopady klimatické změny

Arktické oblasti Ruska a Sibiře se velmi rychle oteplují, až 3krát rychleji než světový průměr, jde ale většinou o řídce osídlené oblasti. Tyto oblasti budou zásadně postiženy rozsáhlými lesními požáry (potenciálně kolapsem sibiřských lesů) a táním trvale zmrzlé půdy. Toto tání způsobuje nestabilitu podloží a ohrozí pětinu infrastruktury země (železnice, plynovody, zdroje plynu a nerostů) a polovinu rezidenčních budov zbudovaných na permafrostu. Projekce budoucí zemědělské produkce se rozcházejí – některé ukazují růst, jiné pokles. Lodní doprava by v budoucnu mohla využívat menšího zalednění Severního ledového oceánu.

Výzvy a příležitosti

Rusko je ekonomicky závislé na vývozu fosilních zdrojů (ropa, zemní plyn, uhlí). Ty tvoří dvě třetiny ruského exportu a třetinu příjmů do státního rozpočtu. Pokles poptávky po komoditách ze strany zemí směřujících ke klimatické neutralitě tak Rusko ekonomicky velmi pocítí. Zároveň se tato země potýká s nedostatkem financí potřebných k transformaci na nízkouhlíkovou ekonomiku (některé regiony jsou navíc zadlužené). Je tu i potenciál pro obnovitelné zdroje energie, zatím však chybí ambicióznější plán pro jejich zavedení –⁠ Rusko stále spoléhá na emisně intenzivní zdroje energie.

Současné úsilí o ochranu klimatu

V roce 2019 se Rusko připojilo k Pařížské dohodě. Zavázalo se dosáhnout 30% snížení emisí do roku 2030 oproti roku 1990 – k tomuto poklesu ale již došlo v devadesátých letech v důsledku důsledek deindustrializace po pádu Sovětského svazu. V roce 2021 vzešla v platnost legislativa, podle níž budou muset vybrané podniky od roku 2023 podávat zprávu o emisích, které vypouštějí. V témže roce Rusko oznámilo, že dosáhne uhlíkové neutrality do roku 2060.

Klimatické cíle a dosavadní úsilí Ruska hodnotí iniciativa Climate Action Tracker jako kriticky nedostatečné.

Ostrovní státy

Kdo patří do této skupiny: Skupina sdružuje více než 40 ostrovních států a závislých teritorií. Většinou jde o malé ostrovy v Karibské oblasti a Tichém oceánu. Z větších ostrovních států sem patří Kuba, Haiti, Jamajka nebo Papua Nová Guinea. Na mezinárodních jednáních o ochraně klimatu státy vystupují v rámci společných aliancí AOSIS nebo SIDS.

Současné a budoucí dopady klimatické změny

Pro malé ostrovní státy, u nichž se velká část území často nachází jen metr či dva nad hladinou moře, představuje klimatická změna obrovskou výzvu:²² budoucí vzestup hladin oceánů je pro ně hrozbou, na kterou prakticky nemají možnost se adaptovat. Navíc jde o chudé státy, které na adaptaci nemají prostředky, a zvládání současných dopadů je pro ně velice obtížné. V současnosti jsou pro ně hlavními hrozbami častější a silnější hurikány²³ (nebo tajfuny, obecněji tropické cyklóny), eroze pobřeží a zasolování zásob pitné vody.²⁴ Již probíhající umírání korálových útesů a častější mořské vlny veder (marine heatwaves) významně zasáhnou také hlavní zdroje obživy místních obyvatel – turismus a rybolov.

Výzvy a příležitosti

Většina ostrovních států nemá významný průmysl, který by bylo nutné transformovat, ani netěží ropu. Své nároky na energii budou moci pokrýt z obnovitelných zdrojů. V tomto směru pro ně tedy transformace na nízkouhlíkovou společnost nepředstavuje významné riziko. Hlavní problémem pro tyto státy bude adaptace na klimatickou změnu, a to zejména v zemědělství a rybolovu. Budou pravděpodobně potřebovat i pomoc bohatších zemí, díky které se budou moci lépe vyrovnávat s výpadkem příjmů spojených s turismem a získají čas na hledání jiných cest k budoucí prosperitě.

Současné úsilí o ochranu klimatu a ambice v mezinárodních jednáních

Příležitostí ke snižování svých emisí ostrovní státy nemají mnoho – přitom z hlediska změny klimatu patří mezi nejvíce ohrožené země. Naprosto zásadní proto bude, zda o tom dokážou přesvědčit svět, tedy jak úspěšní budou ve svém diplomatickém úsilí.

Státy Afriky

Současné a budoucí dopady klimatické změny

Afrika patří k regionům, které jsou vůči klimatické změně nejzranitelnější. Klimatická změna bude zesilovat problémy, se kterými se tento kontinent potýká. Již nyní se mnohé země tohoto kontinentu potýkají se suchem a proměnami v charakteru srážek – což má negativní dopad na přístup k pitné vodě (až 400 milionů lidí čelí jejímu nedostatku) i na zemědělskou produkci, a tedy potravinovou bezpečnost (čtvrtina obyvatelstva subsaharské Afriky trpí podvýživou a třeba Madagaskar se v důsledku sucha aktuálně potýká s velkým hladomorem). Vedle toho však sucho ohrožuje i dodávky elektřiny – celou čtvrtinu v tomto regionu dodávají vodní elektrárny. To vše vede ke konfliktům o zdroje a ke klimatické migraci do méně zasažených či stabilnějších regionů, ať už v rámci afrického kontinentu nebo mimo něj.

Výzvy a příležitosti

Africké státy se potýkají s nízkou životní úrovní a nedostatečným přístupem k energii, který je pro zvýšení životní úrovně zásadní. Navíc se očekává, že do roku 2040 bude poptávka po energii s ohledem na rychle rostoucí populaci dvojnásobná. Afrika má příležitost vydat se cestou obnovitelných zdrojů energie (zejména solárních a větrných), a zajistit tak čistý ekonomický růst i nová pracovní místa. V současnosti plánované elektrárny ovšem ve velké míře spoléhají na uhlí a plyn. Klíčovým faktorem pro rozvoj obnovitelných zdrojů bude dostatek finančních prostředků, tedy i to, jak budou bohaté země plnit své závazky vůči zemím rozvojovým. A důležitou roli bude hrát také politická stabilita celého regionu.

Současné úsilí o ochranu klimatu

Všechny africké země již představily své národní závazky ke snižování emisí (NDCs), nicméně pro Afriku bude mnohem důležitější adaptace a zvládání škod. Během Pařížské konference spustily africké státy tzv. Africkou adaptační iniciativu.

Klimatické cíle a dosavadní úsilí vybraných afrických států hodnotí iniciativa Climate Action Tracker jako téměř nebo zcela dostatečné.

Ropné státy Perského zálivu

Současné a budoucí dopady klimatické změny

Většina této oblasti spadá do horkého pouštního podnebí, kde srážky nejsou již dnes pro růst vegetace dostatečné. Proto bude mít další snížení srážek a zvýšení teplot zásadní negativní dopady: na ekosystémy, zemědělství, lidské zdraví (extrémní vlny veder) a dostupnost pitné vody (již dnes některé z těchto států získávají pitnou vodu energeticky náročným procesem odsolování vody mořské). Chudší a politicky nestabilní země v tomto regionu jsou vůči těmto změnám výrazně zranitelnější. Některé země jsou do budoucna také ohroženy stoupající mořskou hladinou (Katar, SAE, Kuvajt, Omán): může docházet k zaplavování přímořských měst i kritické infrastruktury (odsolovací zařízení, elektrárny).

Výzvy a příležitosti

Významný podíl na ekonomice těchto států tvoří těžba a vývoz fosilních paliv. Proto dosud nebyly v řešení klimatické změny příliš aktivní, přestože její dopad na ně bude významný. Některé země již usilují o transformaci ekonomiky, aby se jejich závislost na fosilních palivech snížila (např. Omán), a zavádějí adaptační opatření zaměřená především na dopad spojený s vyššími teplotami a nedostatkem srážek. Podnebí v tomto regionu je zároveň příležitostí k využívání solární energie – nejvíce elektráren se staví v Saudské Arábii a Spojených arabských emirátech. Investice do obnovitelné elektřiny vedou k diverzifikaci hospodářství a ke snížení spotřeby vody. V budoucnu mohou tyto státy využít levné solární elektřiny také k výrobě zeleného vodíku a tím nahradit příjmy z vývozu ropy.

Současné úsilí o ochranu klimatu

Klimatické závazky tohoto regionu jsou zcela nedostatečné. Zdejší země patří mezi státy s nejvyššími emisemi na osobu z celého světa a v budoucnu jejich emise pravděpodobně dále porostou. Írán dosud neratifikoval Pařížskou dohodu. Současná opatření se zpravidla omezují na adaptaci (např. zajištění dostatku pitné vody) a na podporu obnovitelných zdrojů elektřiny. Přesto některé státy stále finančně podporují i fosilní zdroje. K uhlíkové neutralitě se v regionu přihlásily Spojené arabské emiráty (do roku 2050), Saúdská Arábie a Bahrajn (oba státy do roku 2060)..

Japonsko a Jižní Korea

Současné a budoucí dopady klimatické změny

Dopady klimatické změny na tento region budou méně dramatické než jinde. Obě země mají výhodu také v dostatku prostředků na adaptaci. Přesto i zde se budou muset připravit na vzestup hladiny moří, pobřežní erozi a silnější a častější tajfuny. Očekávat se dají také intenzivnější srážky, které mohou vést k poškození infrastruktury, a vlny veder. Pro obyvatele je jednou z dobře viditelných změn čím dál dřívější rozkvět sakur, které jsou důležitým prvkem japonské kultury.

Výzvy a příležitosti

Japonci i Korejci považují klimatickou změnu za významnou hrozbu (v Jižní Koreji se jí dokonce obávají více než jaderného programu Severní Koreje). Obě země spatřují příležitost v tzv. zeleném růstu, zajištěném investicemi do emisně čistých technologií, které zahrnují např. infrastrukturu pro obnovitelné zdroje energie a efektivní využívání energií obecně, výrobu elektrických aut či produkci zeleného vodíku. Podpora jaderné energie je v obou státech nízká, v Japonsku v tom sehrála roli i havárie ve Fukušimě.

Současné úsilí o ochranu klimatu

V roce 2020 se obě země zavázaly dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Zavedly již také opatření na zpoplatnění emisí skleníkových plynů. Japonsko má od roku 2012 i uhlíkovou daň, ta však pro dosažení větších změn zatím zůstává příliš nízká. Tokio má rovněž systém pro obchodování s emisními povolenkami. Ten v roce 2015 odstartovala i Jižní Korea. Obě země se angažují na poli klimatických financí: Japonsko významně přispívá do několika mezinárodních fondů, v Jižní Koreji zase sídlí Zelený klimatický fond, jeden z hlavních finančních nástrojů OSN pro splnění závazku bohatých zemí přispívat rozvojovým zemím na adaptační a mitigační opatření.

Klimatické cíle a dosavadní úsilí Japonska a Jižní Koreje hodnotí iniciativa Climate Action Tracker jako nedostatečné, respektive velmi nedostatečné.

Brazílie

Současné a budoucí dopady klimatické změny

Zdejší deštné pralesy jsou oblastí s největší biologickou rozmanitostí na světě.^{25 26} Jejich postupné odlesňování spolu klimatickou změnou může vést k rozpadu Amazonského pralesa a jeho nahrazení savanou. Kvůli změnám v rozložení srážek a suchům se očekává pokles zemědělské produkce^{27 28} (pšenice, kukuřice, dobytek), změny v oceánském proudění a rostoucí teplota mořské vody představují riziko též pro brazilský rybolov. Očekává se také větší šíření nemocí (horečka dengue, virus Zika, cholera).

Výzvy a příležitosti

K hlavním zdrojům emisí patří rozsáhlé (často nelegální) odlesňování a změny ve využívání krajiny. Snaha o ochranu pralesních ekosystémů by vedla nejen k zachování biodiverzity, ale také k významnému snížení emisí skleníkových plynů. Brazilská energetika využívá především vodní elektrárny (70% výroby),²⁶ ale částečně závisí také na uhlí a zemním plynu. Pokles cen obnovitelných zdrojů přispívá i zde k rozšiřování větrných a solárních elektráren. Důležitý bude pro tuto zemi přechod na udržitelnější zemědělství, který jí zajistí dostatečnou produkci potravin i do budoucna.

Současné úsilí o ochranu klimatu

Brazílie se zavázala ke snížení emisí skleníkových plynů o 43 % do roku 2030 (oproti roku 2005). V nejnovějším prohlášení je sice tento závazek formálně potvrzen, ale kvůli změně metodiky výpočtu jde ve skutečnosti o významné oslabení staršího cíle.²⁹ Také není jasné jak započítávat emise související s nelegálním odlesňováním a nejnovější prohlášení Brazílie také nijak nezmiňují snahu zrychlující odlesňování zastavit. Co se týče uhlíkové neutrality, Brazílie se přihlásila k jejímu dosažení do roku 2050.

Klimatické cíle a dosavadní úsilí Brazílie hodnotí iniciativa Climate Action Tracker jako velmi nedostatečné.

Zdroje a poznámky