Mezinárodní dohody o biodiverzitě

Co je to biodiverzita

Biodiverzita (neboli biologická rozmanitost) představuje pestrost a různorodost života ve všech jeho formách, ve vzájemných vazbách a na všech úrovních, od genů přes druhy po celé ekosystémy. Příznivý stav biodiverzity je základním předpokladem pro naši existenci. Díky ní můžeme využívat přírodní zdroje jako potraviny, energii či léčiva. Závisí na ní také fungování přírodních procesů, které regulují klima a ovlivňují kvalitu ovzduší, vody a půdy. Její stav se ovšem celosvětově zhoršuje, což negativně dopadá právě na aspekty, které lidstvo využívá.

Více o jednotlivých dohodách

1946 – Mezinárodní úmluva o regulaci velrybářství (ICRW)

Úmluvu ICRW (International Convention for the Regulation of Whaling) sjednaly samy velrybářské státy, aby nastavily opatření pro udržitelný lov velryb, který nebude ohrožovat jejich populace. Od roku 1986 platí dočasné moratorium na komerční lov velryb. (Norsko a Island podaly proti moratoriu námitku, a nadále v lovu velryb pokračují.) K úmluvě byla zřízena Mezinárodní velrybářská komise (IWC), která přijímá opatření regulující velrybářství a sleduje jejich dodržování. Velká část ze současných 88 smluvních stran prosazuje, aby se úmluva věnovala primárně ochraně velryb a neotevírala tak možnosti jejich komerčního lovu.

• Úplné znění Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství
• Informace o této úmluvě na stránkách Ministerstva životního prostředí ČR

1971 – Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (Ramsarská úmluva)

Na základě této úmluvy mají smluvní strany povinnost zařadit alespoň jeden ze svých mokřadů na tzv. Seznam mokřadů mezinárodního významu, pokud splňuje přísná kritéria v oblasti ekologie, botaniky, zoologie, limnologie či hydrologie, a přispět tak k celosvětové ochraně všech typů mokřadů. Seznam ohrožených mokřadů zahrnuje mokřady z výše uvedené skupiny, které jsou kvůli ekologickým změnám ohroženy nebo ničeny.

• Úplné znění Ramsarské úmluvy (PDF)
• Informace o této úmluvě na stránkách Ministerstva životního prostředí ČR

1972 – Úmluva o světovém dědictví

Tato mezinárodní smlouva v rámci Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, UNESCO) stanovuje pravidla pro určování přírodních a kulturních památek výjimečné světové hodnoty, jež mohou být posléze zařazeny na Seznam světového dědictví. V 167 členských státech UNESCO je takových památek kolem 1 200, z toho 17 se nachází v České republice (pouze jedna je ale přírodního rázu – Jizerskohorské bučiny, přidané na seznam v roce 2021).

Úmluva definuje, jaké povinnosti při ochraně těchto lokalit smluvní státy mají. Vytváří také Fond na ochranu světového kulturního a přírodního dědictví, který se využívá ke správě památek již chráněných a k určování památek nových. Některé z těchto lokalit jsou zároveň označeny jako ohrožené, např. v roce 2010 byl národní park Everglades v USA přidán na Seznam světového dědictví v ohrožení kvůli chátrání vodního ekosystému, které působí klimatická změna.

Zdroje:

• Úplné znění Úmluvy o světovém dědictví (PDF)
• Seznam památek zařazených na Seznam světového dědictví

1973 – Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES)

Cílem úmluvy CITES (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora) je ochrana ohrožených druhů živočichů a rostlin před hrozbou vyhubení v přírodě z důvodu nadměrného využívání pro komerční účely. Úmluva reguluje obchod s exempláři ohrožených druhů získaných z volné přírody, ale v případě druhů v přírodě ohrožených kontroluje i obchod s živočichy odchovanými v zajetí nebo s rostlinami vypěstovanými člověkem.

• Úplné znění úmluvy CITES (PDF)
• Informace o této úmluvě na stránkách Ministerstva životního prostředí ČR

1979 – Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská úmluva)

Úmluva (Convention on Migratory Species) se zasazuje o ochranu stěhovavých druhů živočichů i jejich stanovišť, a to v celém areálu jejich rozšíření. Seznam druhů, na něž se úmluva vztahuje, je uveden v přílohách. Příloha I zahrnuje ohrožené stěhovavé druhy a příloha II pak druhy, na jejichž ochranu je nutné nebo vhodné uzavírat mezinárodní dohody. Mezi takové dohody patří například Dohoda o ochraně populací evropských netopýrů (Agreement on the Conservation of Population of European Bats, EUROBATS) a Dohoda o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků (African-Eurasian Waterbird Agreement, AEWA).

• Úplné znění Bonnské úmluvy (PDF)
• Informace o této úmluvě na stránkách Ministerstva životního prostředí ČR

1992 – Úmluva o biologické rozmanitosti

Úmluva o biologické rozmanitosti (Convention on Biological Diversity, CBD) byla přijata v červnu 1992 na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru (známé též jako Summit Země), kde se sešli zástupci 172 států, aby se dohodli na principech udržitelného rozvoje. Dalšími důležitými výstupy této konference byla také Rámcová úmluva o změně klimatu (UNFCCC) a Úmluva o boji proti desertifikaci (UNCCD).

CBD ratifikovalo všech 195 členských zemí OSN, včetně České republiky, jedinou výjimkou je USA. Státy se shodly na tom, že je třeba biodiverzitu chránit a využívat udržitelně a že je třeba rovnoměrně rozdělovat přínosy plynoucí z využívání tzv. genetických zdrojů.¹ Jednotlivé smluvní strany úmluvy se pravidelně potkávají v rámci tzv. konference smluvních stran (conference of the parties, COP).²

Zdroje:

• Úplné znění Úmluvy o biologické rozmanitosti (PDF)
• Informace o této úmluvě na stránkách Ministerstva životního prostředí ČR

2000 – Cartagenský protokol

Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti byl přijat v roce 2001, v platnost vstoupil v roce 2003. Jeho cílem je chránit biodiverzitu a zdraví člověka před riziky geneticky modifikovaných organismů (GMO). Zabývá se přepravou živých GMO, nakládáním s nimi a jejich využíváním, zejména při transportu přes hranice. Je založen na zásadě předběžné opatrnosti – pokud hrozí významné snížení či nezvratná ztráta biodiverzity, nesmí být nedostatek vědecké jistoty užívána jako důvod k odkládání opatření, jež mohou zhoršení životního prostředí zabránit.

Zdroj:

• Úplné znění Cartagenského protokolu

2010 – Nagojský protokol

Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům¹ a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání byl přijat v roce 2010 a vstoupil v platnost v roce 2014. Jeho cílem je naplnit jeden z cílů Úmluvy o biologické rozmanitosti, tedy aby se na peněžních i nepeněžních přínosech z výzkumu genetického materiálu podílely také země původu tohoto materiálu. Mnoho zemí s velkým přírodním bohatstvím totiž patří mezi rozvojové země, které postrádají dostatečné výzkumné kapacity, a o přínosy tak v minulosti přicházely. Sdílení přínosů by mělo napomoci jak dostatečnému ocenění přírodního bohatství těchto zemí, tak získání prostředků na jeho ochranu.

Zdroje:

• Úplné znění Nagojského protokolu
• Informace o protokolu na stránkách Ministerstva životního prostředí ČR

2010 – Strategický plán Úmluvy o biologické rozmanitosti: 20 cílů z Aiči

Na zasedání konference smluvních stran (COP) v roce 2010 se kromě přijetí Nagojského protokolu rozhodlo také o strategickém plánu Úmluvy o biologické rozmanitosti na dalších deset let. Bývá označován jako 20 cílů z Aiči (prefektura v Japonsku, jejímž hlavním městem je právě Nagoja) a stanovuje hlavní úkoly, které mají vést ke zlepšení v oblasti biodiverzity.

Po deseti letech se žádného z cílů nepodařilo na celosvětové úrovni plně dosáhnout, šesti z nich bylo dosaženo částečně. Z vyhodnocení návazných národních cílů vyplývá, že jen asi třetina z nich směřovala ke splnění, celkově však národní plány nebyly dostatečně sladěny s plánem celosvětovým. V roce 2022 bylo 20 cílů z Aiči nahrazeno Kchun-mingsko-montrealským globálním rámcem pro biologickou rozmanitost.

Zdroje:

• Úplné znění cílů z Aiči v angličtině (PDF)
• Zpráva o pokroku směrem k dosažení 20 cílů z Aiči v oblasti biologické rozmanitosti (PDF)

2019 – Globální hodnotící zpráva IPBES o biologické rozmanitosti a ekosystémových službách

V roce 2012 vznikl nezávislý Mezivládní vědecko-politický panel pro biodiverzitu a ekosystémové služby (Intergovernmental Science-Policy Platform on Biodiversity and Ecosystem Services, IPBES). Jde o obdobu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC), který shromažďuje a publikuje nejnovější vědecké poznatky o klimatu. Také IPBES usiluje o to poskytnout vládám, soukromému sektoru a občanské společnosti nezávislé posouzení dostupných poznatků z nejnovějšího výzkumu na celosvětové úrovni. V roce 2019 vydal tento panel Globální hodnotící zprávu jako podklad pro politická rozhodnutí. Dokument představuje přelomové posouzení stavu a trendů v oblasti biodiverzity, kdy poukazuje na to, že stav přírody se zhoršuje tempem, které nemá v historii lidstva obdoby, na přímé a nepřímé příčiny i sociální a ekonomické dopady probíhajících změn, a shrnuje kroky, které je nezbytné udělat do budoucna.

Zpráva identifikuje pět hlavních příčin úbytku biodiverzity s největším globálním dopadem:

• změny ve využívání území (např. rozšiřování polí a plantáží, městská zástavba, dopravní infrastruktura)
• exploatace organismů (např. nadměrný rybolov v pobřežních vodách)
• změna klimatu
• znečištění
• invaze nepůvodních druhů

Tyto přímé příčiny jsou spojeny také s příčinami nepřímými, především s hodnotami a životním stylem v moderní lidské společnosti.

Klíčovým sdělením zprávy je, že přírodu je možné chránit, obnovovat a udržitelně využívat. Nutný je však zásadní obrat směrem k udržitelnosti, a to na hospodářské, společenské i politické úrovni.

K hodnotící zprávě IPBES se vztahují také opatření obsažená v Evropské strategii pro biodiverzitu do roku 2030 a v Kchun-mingsko-montrealském plánu.

Zdroje:

• Úplné znění Globální hodnotící zprávy o biologické rozmanitosti a ekosystémových službách (PDF)
• Informace o zprávě na stránkách Ministerstva životního prostředí ČR

2020 – Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030

Tato desetiletá strategie z roku 2020 (součást Zelené dohody pro Evropu) navazuje na předchozí strategický plán EU z roku 2011 a reaguje na kritické posouzení stavu biodiverzity z Globální hodnotící zprávy IPBES (viz výše). Stanovuje cíle EU v oblastech ochrany a obnovy přírody. Klíčová je právní ochrana nejméně 30 % pevniny a 30 % mořských oblastí EU, přísná ochrana alespoň jedné třetiny chráněných území EU a efektivní správa všech chráněných území. Dále strategie například vytyčuje cíle, které nastavují, jak zacházet se zemědělskými, lesními i městskými plochami, sladkovodními i mořskými ekosystémy, ohroženými druhy nebo jak využívat hnojiva v zemědělské produkci.

Zdroje:

• Úplné znění Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030
• Informace o strategii na stránkách Ministerstva životního prostředí ČR

2022 – Kchun-mingsko-montrealský globální rámec pro biologickou rozmanitost

Nový strategický rámec CBD pro období do roku 2030 byl přijat v roce 2022 na COP 15 v Montrealu. Oproti plánu z Aiči přesněji definuje a kvantifikuje cíle, je výrazně ambicióznější a má propracovanější metodiku vyhodnocování. Dokumentu se též přezdívá „Pařížská dohoda pro přírodu“ a je reakcí na Globální hodnotící zprávu IPBES a Iniciativu 30×30 (ochrana 30 % území na souši i v moři s nejzachovalejšími ekosystémy). Rozvojové země souhlasily s přísnějšími cíli v ochraně biodiverzity poté, co rozvinuté země slíbily výrazně navýšit finanční prostředky určené na jejich naplňování.

Rámec představuje 4 dlouhodobé cíle (do roku 2050):

• zachování, obnova a zvětšení rozlohy přírodních ekosystémů a ochrana druhů, které v nich žijí;
• udržitelné využívání biodiverzity a její zachování pro budoucí generace;
• spravedlivé sdílení přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů¹, digitálních informací získaných sekvenováním i tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji;
• spravedlivé zpřístupnění a zajištění prostředků především pro rozvojové země, budování kapacit a podpora spolupráce, aby mohly být dohodnuté cíle naplněny.

Dále rámec určuje 23 krátkodobých cílů (do roku 2030), které se zaměřují na hlavní příčiny globálního úbytku biodiverzity, její udržitelné využívání, ale i na nástroje a prostředky, jak těchto cílů dosáhnout. Tyto cíle je nyní nutné zapracovat do národních strategií a akčních plánů, což se týká i Česka.

Zdroje:

• Úplné znění Kchun-mingsko-montrealského globálního rámce pro biologickou rozmanitost (PDF)
• Informace o tomto rámci na stránkách Ministerstva životního prostředí ČR

2023 – Dohoda o ochraně biodiverzity v mezinárodních vodách

Dohoda v rámci Úmluvy OSN o mořském právu o ochraně a udržitelném využívání mořské biologické rozmanitosti v oblastech za hranicemi národní jurisdikce (Biodiversity Beyond National Jurisdiction, BBNJ) byla přijata v červnu 2023 a čeká na ratifikaci smluvními státy. Zabývá se ochranou oceánů v době změny klimatu s cílem zabránit dalšímu ubývání biodiverzity. Týká se mezinárodních vod, přibližně dvou třetin světového oceánu. Navazuje na Kchun-mingsko-montrealský protokol a stanovuje postup při zřizování velkoplošných chráněných oblastí na volném moři tak, aby v roce 2030 bylo chráněno nejméně 30 % mořského území na planetě. Dohoda také zavazuje ke sdílení přínosů z využívání mořských genetických zdrojů¹ a určuje pravidla pro posuzování dopadů na životní prostředí.

Zdroje:

• Úplné znění dohody BBNJ v angličtině

Poznámky

Infografika s doprovodným textem vznikla ve spolupráci s Eliškou Rolfovou (MŽP).