Zdroj:
Unsplash
Autor:
Eutah Mizushima
Licence:
Unsplash licence
Explainer

Proč dnes příroda tak rychle přichází o svou rozmanitost?

Jsme přímými svědky procesu, kdy život na Zemi s nebývalou rychlostí ztrácí svoji pestrost – navždy mizí různé druhy rostlin, živočichů i hub a kvapem ubývá mnoha dalších. Tempo tohoto vymírání je přitom o jeden až dva řády rychlejší než v posledních deseti milionech let. Co přesně se děje a jaké jsou hlavní příčiny tohoto procesu ve světě i v Česku?

Co je biodiverzita a co znamená, že jí ubývá?

Biodiverzita (neboli biologická rozmanitost) označuje pestrost živého světa – tedy všechny živočichy, rostliny, houby a mikroorganismy, kteří společně žijí na nějakém místě a jsou navzájem propojeni nejrůznějšími vztahy – každý z nich přitom podporuje rovnováhu celého systému a pokračování života v něm.1 V nejširším smyslu slova označuje biodiverzita pestrost živého světa na Zemi, stejně tak je ale možné ji zkoumat v určitém regionu (třeba na Šumavě) nebo v ještě menším měřítku (například v rybníčku u lesa).

Biotop označuje prostředí, které k životu potřebuje určitý konkrétní druh (například biotopem konipasa horského jsou rychle plynoucí vodní toky). Tento pojem se rovněž používá pro charakteristický typ vegetace: příkladem mohou být třeba říční rákosiny nebo horské trojštětové louky.2

Všechny živé organismy jsou závislé na prostředí, kde žijí, a zároveň jej spoluutvářejí – proto když uvažujeme o biodiverzitě, je třeba dívat se na celek, ne pouze izolovaně na jednotlivé druhy. Ty totiž nemohou přežít bez vhodných podmínek neživé přírody a jemného přediva vztahů s jinými druhy. Jestliže zanikne biotop, velká část druhů přijde o místo, které potřebuje ke svému životu. Ztráta jednoho či několika druhů ještě nemusí být pro biotop katastrofou, nicméně často znamená jeho významnou proměnu či ohrožení, a to zejména pokud jde o druh z hlediska biotopu klíčový, jakou jsou třeba mangrovníky v mangrovových pobřežních lesích. V našich podmínkách může být příkladem buk lesní, který je zásadním druhem pro biotop bučin (velká část těchto biotopů byla u nás v 19. a 20. století nahrazena smrkovými monokulturami).

Biodiverzity na Zemi v současné době rychle ubývá. Nejde však jen o vymírání jednotlivých druhů (vyhynul například pták dronte mauricijský, známý též jako dodo), snižuje se také celková druhová pestrost v přírodě a dochází ke stírání rozdílů mezi různými místy naší planety. To jsou tři různé aspekty ubývání biodiverzity, které se dějí na mnoha úrovních – od té globální až po rozměry v řádu čtverečních metrů. Ve všech případech jsou nicméně důsledky stejné: živý svět se postupně stává chudším, monotónnějším a často i zranitelnějším vůči náhlým změnám podmínek. Ukázkovým příkladem malé odolnosti druhově chudého prostředí je kůrovcová kalamita, která momentálně v ČR probíhá.3

Proces ubývání biodiverzity je dobře pozorovatelný, zejména pak v menším měřítku: například v určitém regionu, v jednom údolí v horách, ve vodách jezera nebo třeba na kousku louky. Nejčastěji vědci prostě druhy spočítají, existují však i sofistikovanější metriky, které sledují například relativní vyrovnanost mezi různými druhy – les, kde je stejně smrků, buků a jedlí (od každého druhu po třetině), potom nemá stejnou biodiverzitu stromů jako ten, kde je 90 % smrků a po 5 % buků a jedlí.

Jaké je současné tempo ubývání biodiverzity?

Zatím bylo na světě objeveno asi 1,5 milionu druhů živočichů, rostlin nebo hub a je pravděpodobné, že několikrát tolik druhů dosud neznáme. Každý rok se také najdou tisíce nových druhů (většinu z toho tvoří hmyz). Různé druhy též odjakživa vznikají a mizí. Vědci však odhadují, že současné tempo vymírání je o jeden nebo dva řády rychlejší, než kolik činil průměr v minulých 10 milionech let. Jinými slovy: druhy dnes mizí deseti-, ba možná stonásobně rychleji.4 V živočišné říši je v důsledku toho dnes vyhubením více či méně ohrožena zhruba sedmina všech ptáků, čtvrtina savců, pětina plazů, třetina paryb (žraloků a rejnoků) a dvě pětiny obojživelníků.5

Mizí především specializovanější nebo náročnější druhy. Krajině více a více dominují přizpůsobiví generalisté, kteří dovedou žít ledaskde. Navíc v ní ubývají specifické skupiny, které přírodní svět z velké části utvářely (a přímo či nepřímo tvořily podmínky pro život mnoha dalších druhů): velké staré stromy nebo velcí savci jako bizoni, vlci, sloni a další.

Co způsobuje chudnutí přírodního světa?

Na ztrátách biodiverzity se podílí těchto pět hlavních faktorů:

  1. Ubývání biotopů – především v důsledku intenzivního zemědělství a s ním spojených změn v krajině (například kácení pralesů kvůli novým polím a plantážím).
  2. Nadměrná exploatace, tedy intenzivní lov savců, ryb a dalších živočichů – mnohé druhy jsou proto dnes v ohrožení.6
  3. Vysoká míra znečištění daná používáním jedů proti škůdcům a plevelům.
  4. Šíření nepůvodních druhů – ty konkurují původní fauně a flóře a často ji vytlačí či vyhubí.
  5. Klimatická změna – nejvíce ohroženy jsou druhy v neobvyklých klimatických podmínkách.

Ubývání biotopů

Piktogram ubývání biotopů

Na celosvětové úrovni bývá hlavní příčinou ubývání biotopů zabírání půdy ve prospěch polí a plantáží – typickou ukázkou je mizení tropických pralesů kvůli pěstování palmy olejné v Indonésii. Když vědci zkoumali 8688 druhů (převážně obratlovců), které se ocitly na světovém Červeném seznamu IUCN,6 zjistili, že zemědělství je spojeno s vymíráním u 5407 z nich a těžba dříví u 4049 druhů. Kdyby agrární expanze pokračovala současným tempem, během příštích tří dekád přijde přinejmenším o čtvrtinu svého současného biotopu bezmála 1300 druhů obratlovců.7

Nejrapidněji ze všech biotopů přitom mizí často právě ty, které jsou druhově nejpestřejší.8 Na souši je úbytek nejrychlejší hlavně u stepí, savan a některých typů lesů v tropech, subtropech či v mírném pásmu. Poměrně dobře na tom jsou zatím tundry, pouště nebo severské jehličnaté lesy.

Nadměrná exploatace

Piktogram nadměrné exploatace

Většinou si ji spojujeme s pytlačením slonů či nosorožců nebo s pašováním papoušků a korálů. Problém se ale týká především ryb. Třetina populací komerčně využívaných mořských ryb je přelovená a dalších 60 % se loví na hranici udržitelnosti.9

Vysoká míra znečištění

Piktogram vysoké míry znečištění

Toxicitu prostředí zvyšují především různé přípravky používané proti škůdcům a plevelům, jako jsou insekticidy a herbicidy. Ty se v zemědělství používají stále ve velkém množství. Problém se týká například řepky a kukuřice, u nichž zejména při opakovaném pěstování na stejném místě počet škůdců významně narůstá a je regulovatelný jen obtížně.10 Některé škodlivé látky se v půdě časem rozkládají, jiné v ní však zůstávají navždy. V Česku byly nadlimitní koncentrace pesticidů a jejich reziduí nalezeny ve 40 % podzemních vod.11

Další ohrožení biologické rozmanitosti představují velké dávky dusíku a fosforu, většinou ze zemědělských hnojiv, jež stékají z polí, snižují pestrost života v řekách, jezerech a především vnitřních mořích.12 Tento proces se označuje jako nepřirozená eutrofizace – dusíkaté látky a fosfáty vedou k přemnožení planktonu a sinic, po jejichž masovém odumření a následném rozkladu stoupne ve vodě množství toxických látek a začne chybět kyslík, což vede k úhynu ryb a vymírání dalších organismů.

Šíření exotických druhů

Piktogram šíření nepůvodních druhů

Vážným problémem se pro biodiverzitu stává také šíření nepůvodních druhů, které v různých částech světa vytlačují domácí faunu a flóru. Již zmíněný populární pták dronte mauricijský vyhynul nejen proto, že jej ve velkém konzumovali námořníci, ale také kvůli potkanům, prasatům a opicím, které jejich lodě přivezly – vyžírali totiž jeho vejce. Některé druhy se šíří v důsledku měnících se přírodních podmínek (například změn klimatu), nicméně zásadní z hlediska šíření exotických druhů je člověk a jeho aktivity (například cestování či doprava zboží po celém světě).13

Klimatická změna

Piktogram klimatické změny

Z globálního hlediska sice změny klimatu zatím hlavní příčinou ubývání biodiverzity nejsou, na lokální úrovni ale může leckdy být jejich dopad na konkrétní biotop významný – uvést lze třeba biotopy pramenišť a rašelinišť, které jsou ohrožené vysycháním a nedostatkem srážek. Důležitou roli bude nepochybně hrát další nárůst koncentrací skleníkových plynů v atmosféře – a jak velkých rozměrů změny klimatu v příštích dekádách dosáhnou. Kromě toho však bude (lokálně) záležet také na kombinaci tří dalších faktorů: schopnosti konkrétních druhů se na nové klimatické podmínky adaptovat, přesouvat se jinam a také na tom, jestli mají kam (a kudy) se přesunout. To je u jednotlivých druhů velmi různé.

Patrně nejvíce ohrožená je fauna a flóra izolovaných biotopů v neobvyklých klimatických podmínkách. Dobrým příkladem jsou tropické hory – relativně chladnomilné druhy zde žijí v izolaci, obklopeny podstatně teplejší krajinou. Migrace jinam pro ně nepřichází v úvahu a při přesunu do vyšších poloh přirozeně dříve či později musí narazit na vrcholky hor (nebo na skálu). Podobná omezení platí pro obyvatele izolovaných menších mokřadů v pouštích či polopouštích.14

K jak velkým ztrátám biodiverzity vlivem klimatických změn nakonec dojde, dokážeme zatím odhadnout jen přibližně pomocí teoretických modelů. Reakce organismů na tyto změny je totiž složitější: důvodem k migraci často nemusí být přímo nárůst průměrné teploty, nýbrž i další důsledky oteplení, například vlhkost půdy v určitém ročním období. Druhy navíc nemusí na měnící se poměry reagovat lineárně – tedy po nějakou dobu mohou změny tolerovat a zareagovat ve velkém měřítku teprve ve chvíli, kdy toho už nejsou dál schopny.

Jak a kde ubývá biodiverzita v Česku?

Ve střední Evropě se přírodní biotopy v zemědělskou půdu či produkční lesy z velké části změnily už před stovkami let. I v člověkem utvářené krajině nicméně po staletí zůstávalo množství míst, které sloužily jako útočiště pro svéráznou faunu a flóru. Hlavní příčinou, proč biodiverzita dnes klesá také ve středoevropských podmínkách, je právě ubývání těchto drobných biotopů v důsledku regulace řek, rozorávání rozptýlené zeleně a květnatých luk, kácení starých stromů s dutinami, vysazování monokulturních plodin na polích a dřevin v lesích či meliorace mokřadů.15 Vysoké dávky dusíkatých hnojiv a herbicidů vytlačují kvetoucí okraje polí včetně hmyzu a ptáků, kteří se zde živí – proto u nás polních ptáků rychle ubývá a druhy jako sýček16 nebo chocholouš, které bývaly v naší venkovské krajině dříve zcela běžné, patří dnes mezi kriticky ohrožené.17

Obrázek skřivana polního a sýčka obecného
Kriticky ohrožený sýček obecný (vlevo) a skřivan polní jako příklad druhu, jehož dnes rychle ubývá Zdroj: Andy Morffew, licence CC BY 2.0, a Alun Williams333, CC BY-SA 4.0, obojí prostřednictvím Wikimedia Commons.

V Česku je tedy pro biodiverzitu naprosto klíčová změna způsobu hospodaření v zemědělství a v lesích, která:

  • umožní existenci drobných biotopů,
  • podpoří pestřejší skladbu plodin a dřevin,
  • nebude dále zvyšovat koncentraci dusíku a fosforu nadměrným hnojením a
  • nebude zamořovat půdu a vodu jedovatými přípravky proti škůdcům a plevelům.

Oproti jiným částem světa nebudou mít v nejbližších desetiletích na biodiverzitu v Česku zásadní dopad klimatické změny – patrně nejvíce budou oteplováním zasaženy druhy (a biotopy) extrémně studených podmínek, které se nemají kam přesunout: především horská tundra Krkonoš nebo Jeseníků. Jak již bylo uvedeno výše: největší hrozbou pro přírodu u nás jsme my sami – respektive způsob, jak zacházíme s krajinou, kde žijeme. To je v našich podmínkách největší riziko a zároveň příležitost ke změně.

Zdroje a poznámky

  1. Viz definice biodiverzity na stránkách Světového fondu na ochranu přírody. ↩︎

  2. Katalog biotopů České republiky↩︎

  3. Zatímco v druhově pestrém lese by byla kůrovcem usmrcena pouze část stromů a les jako celek by žil dál, po vykácené smrkové monokultuře zbyde jenom holina, kde jsou podmínky pro život mnoha druhů rostlin, živočichů a hub jen málo příznivé. Viz text Proč umírají české jehličnaté lesy?↩︎

  4. Summary for policymakers of the IPBES global assessment report on biodiversity and ecosystem services (2019), s. 24. ↩︎

  5. The global assessment report on biodiversity and ecosystem services (IPBES), 2019, kap. 2.2, str. 239. ↩︎

  6. Červený seznam ohrožených druhů, vydávaný jednou za dva roky Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN), pracuje se škálou: vyhynulý – vyhynulý v přírodě – kriticky ohrožený – ohrožený – zranitelný – téměř ohrožený – málo dotčený. ↩︎ ↩︎2

  7. Williams, D.R., Clark, M., Buchanan, G.M. et al. Proactive conservation to prevent habitat losses to agricultural expansion. Nat Sustain 4, 314–322 (2021). doi:10.1038/s41893-020-00656-5 ↩︎

  8. V angličtině se pro ohrožené oblasti s největší biologickou rozmanitostí používá pojem „biodiversity hotspot“ (horká místa biodiverzity). Celkem je takto označeno 36 oblastí světa, viz en.wikipedia: Biodiversity hotspot ↩︎

  9. Summary for policymakers of the IPBES global assessment report on biodiversity and ecosystem services (2019), s. 28. ↩︎

  10. Viz Rostlinolékařský portál: Pěstební opatření – řepkaPěstební opatření – kukuřice ↩︎

  11. Viz Pesticidy zůstávají ve vodě i potravinách, problémem je nevhodné pěstování řepky nebo kukuřice↩︎

  12. Vnitřní moře je takové, které je téměř zcela obklopeno pevninou (v Evropě například Středozemní či Baltské). Jiné je tzv. okrajové moře na okraji oceánu, které takto obklopeno není (například Severní moře). ↩︎

  13. Summary for policymakers of the IPBES global assessment report on biodiversity and ecosystem services (2019), s. 30. ↩︎

  14. Adaptaci na změny však druhům ztěžuje také člověk: krajina s vysokou hustotou osídlení, velké lány polí nebo plantáže, to jsou významné překážky pro druhy, které se potřebují přesunout do příznivějších podmínek. ↩︎

  15. Ze 46 různých typů biotopů klasifikovaných v Česku jako kriticky ohrožené či ohrožené připadá 21 na mokřadní a vodní biotopy nebo rašeliniště (Červený seznam biotopů České republiky, 2020, str. 19). ↩︎

  16. Blíží se vymření sýčka. Nejohroženější sova v České republice ↩︎

  17. Zatímco ve třicátých letech se v českých zemích střílelo 2,5 milionu koroptví ročně, nyní jich u nás žije pouze 20 až 40 tisíc. Ohrožení jsou například také motýli: 11 % druhů v Česku zcela vyhynulo. ↩︎