Vývoj světových emisí CO₂
Emise oxidu uhličitého vzrostly z 16 miliard tun v roce 1959 na 41,1 miliard tun v roce 2021. Z naprosté většiny nyní pochází ze spalování fosilních paliv a z průmyslových procesů.
Obsah
Co vidíme v grafu?
Světové emise CO2 z fosilních paliv a výroby cementu
Uhlí, ropa a plyn. Jak se vyvíjejí emise z jejich spalování?
- Graf zobrazuje vývoj celkových antropogenních (s lidskou činností spojených) emisí oxidu uhličitého – emisí ze spalování fosilních paliv, emisí z průmyslových procesů a emisí z odlesňování a změn ve využívání půdy.
- Většina antropogenních emisí CO2 pochází ze spalování fosilních paliv (ropy, uhlí a zemního plynu) a z průmyslových procesů. Tyto emise v posledních 60 letech významně vzrostly: z 9 Gt CO2 v roce 1959 na 37 Gt CO2 v roce 2021.
- Emise z odlesňování a změn ve využívání půdy (tzv. LULUCF – land use, land use change and forestry) dlouhodobě mírně klesají či stagnují: v 60. letech se pohybovaly okolo 6 Gt CO2 ročně, v posledních dekádách to bylo už jen 3,5 Gt CO2 ročně. Většina těchto emisí vzniká v důsledku odlesňování.
- Tempo růstu celkových emisí bylo nejvyšší v dekádě 2000–2009, kdy emise CO2 rostly ročně průměrně o 0,8 Gt. V letech 2010–2019 emise rostly dál, ale už výrazně pomaleji: o 0,3 Gt CO2 ročně.
Jak velký je vliv CO2 na skleníkový efekt v porovnání s ostatními skleníkovými plyny?
Závislost oteplení na budoucích emisích CO2
Oteplení planety závisí na tzv. kumulativních emisích CO2.
- Rostoucí koncentrace CO2 jsou z hlediska zesilování skleníkového efektu nejdůležitějším faktorem – způsobují zhruba dvě třetiny radiačního působení.1 Mezi další významné skleníkové plyny patří metan (CH4) a oxid dusný (N2O), skleníkový efekt je ale zároveň “zastíněn” působením aerosolů, které částečně odráží příchozí sluneční záření. Jak aerosoly, tak CH4 a N2O mají v atmosféře oproti CO2 poměrně krátkou životnost, a vliv jejich emisí proto s časem klesá. Z dlouhodobého hlediska závisí oteplení planety především na celkovém množství CO2, které bylo zatím do atmosféry vypuštěno – tzv. kumulativních emisích.
- Emise dalších skleníkových plynů (CH4, N2O a jiné) se někdy přepočítávají na množství CO2, které by mělo stejný oteplující efekt, tzv. CO2eq. V roce 2021 byly celkové emise všech skleníkových plynů 55 Gt CO2eq. Z toho na oxid uhličitý připadalo 41 Gt, na metan 9 Gt, na oxid dusný 3 Gt a zbylé 2 Gt CO2eq připadaly na takzvané F-plyny.2
Metodologické poznámky
Co je Global Carbon Project?
Global Carbon Project je mezinárodní síť vědců z mnoha světových univerzit, jejímž úkolem je agregovat a zpracovávat dostupná data o emisích skleníkových plynů a poznání o bio-geo-chemických cyklech, a vytvářet tak sdílenou znalostní bázi této problematiky. Organizace pravidelně vydává hodnocení emisí oxidu uhličitého pod názvem Global Carbon Budget.
Jak se data zpracovávají a vyhodnocují?
- Data o emisích skleníkových plynů ze spalování fosilních paliv a průmyslových procesů podle standardizovaných metod dodávají jednotlivé státy či mezinárodní organizace – typicky jde o množství vytěžených nebo prodaných fosilních paliv či vyrobená nebo obchodovaná množství dalších výrobků (ocel, cement apod.).
- Data o emisích skleníkových plynů z odlesňování a změn ve využití půdy je mnohem komplikovanější získat – plochy vytěženého lesa lze sice snadno zjistit díky satelitnímu měření, ale pro výpočet hmoty biomasy nebo množství uvolněného uhlíku z půdy je nutné používat modely. Uváděná data o emisích LULUCF jsou průměrem ze tří použitých modelů.
Pro podrobnější vysvětlení metodiky viz publikaci Global Carbon Budget 2022.
