Lesnatost v krajích

Lesnatost v krajích

Lesy pokrývají 36,8 % území ČR, ale procentuální zastoupení lesů v jednotlivých krajích se liší. Z krajů (mimo Prahu) je nejméně zalesněný Jihomoravský (29,7 %) a nejvíce Karlovarský kraj (49,4 %).

Na našem území se nachází přibližně 2,9 milionů hektarů lesů. Kdybychom je všechny umístili na jednu plochu, pokrývaly by čtverec o hraně 170 km. Většina lesů je ale rozdrobena do mnohem menších celků a opravdu velké lesy najdeme jen v okrajových pohořích. Pro lepší představu o tom, kde se české lesy nacházejí, může posloužit tato mapa ukazující lesnatost v jednotlivých krajích a přesněji pak mapa přírodních lesních oblastí.

Lesnatost v přírodních lesních oblastech

Mezi území ČR s největší lesnatostí patří horské oblasti.

Kde jsou v Česku lesy?

Většina lesů ČR je rozdrobena do menších celků.

Co je na mapě zobrazeno?

  • Lesnatost v jednotlivých krajích ČR, tedy podíl lesní porostní půdy na celkové rozloze krajů.
  • Nejlesnatější jsou Karlovarský (49,4 %), Liberecký (47,8 %) a Zlínský kraj (45,1 %), nejmenší lesnatost má hlavní město Praha: 10,9 %.

Další data a souvislosti

  • Současná lesnatost ČR je 36,8 %, v mezinárodním srovnání tedy patříme mezi středně zalesněné země (průměrná lesnatost v EU je 42 %).
  • Zastoupení jiných ploch na našem území: 40,8 % zabírají kultivované zemědělské pozemky, 9,4 % travní porosty, 1,3 % vodní plochy a 8,6 % sídla.
  • Protože krajské hranice jsou uměle vytvořeným administrativním dělením, pro popis krajiny se úplně nehodí. Mnohem přirozenější je dělení podle tzv. přírodních lesních oblastí (PLO), což je vymezení souvislých území, kde má les podobné podmínky ke svému růstu.

Vymezení pojmů a metodické poznámky

  • Les – v tomto textu a mapě vycházíme z definice lesa podle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO),1 která se používá v rámci Národní inventarizace lesů (NIL). Chápeme zde les jako souvislý porost jehličnatých nebo listnatých stromů, který je charakteristický svým druhovým složením a vlastním mikroklimatem.2

  • Data pocházejí z Národní inventarizace lesů (NIL), což je nezávislé šetření o stavů lesů ČR, prováděné formou terénních šetření na tzv. inventarizačních plochách, a poskytuje detailní data o stavu lesních porostů včetně zastoupení dřevin, škodách a obnově nebo o množství ležícího odumřelého dřeva a pařezů. Data Národní inventarizace lesů zpracovává Ústav pro hospodářskou úpravu lesa (ÚHÚL).

  • Data pocházejí ze šetření, které probíhalo už v letech 2011–2015. K letošnímu roku se data o lesnatosti v Česku příliš nezměnila, protože i dočasně odlesněný pozemek (například kalamitní holina) je stále považován za les.2 Data za roky 2016–2020 zatím nebyly publikovány.

V čem spočívají nesrovnalosti v datech o lesích?

V českém prostředí se často vyskytují mírně odlišné údaje o celkové ploše lesů. Například ve zprávách o stavu lesa se jako celková plocha lesů uvádí 2,6 milionu hektarů, zatímco Národní inventarizace lesů uvádí plochu o 300 000 hektarů vyšší, tedy 2,9 milionu. Co způsobuje tento rozdíl? Data ve zprávách o stavu lesa nebo data Českého statistického úřadu evidují pozemky určené k plnění funkce lesa (tzv. PUPFL) v katastru nemovitostí – a data o objemu těžeb či druhovém zastoupení získávají od jednotlivých subjektů, které na pozemcích hospodaří. Národní inventarizace lesů naproti tomu vychází ze statisticky zpracovaných terénních průzkumů a jako les klasifikuje i porosty, které v katastru nemovitostí jako PUPFL zařazeny nejsou, splňují však definici lesa podle FAO1 (například náletové dřeviny na neobdělávaných pozemcích).

Poznámky

  • Pralesy a přírodě blízké lesy v Česku: Většina zdejších lesů vznikla výsadbou a ve střední Evropě už žádný primární a člověkem neovlivněný les (tzn. prales) neexistuje. To, co u nás dnes zažíváme jako les, je výsledek zpětného zalesňování po roce 1900. Na území ČR lze stále nalézt přírodní nebo přírodě blízké lesy s vysokým stupněm přirozenosti. V Česku mají rozlohu pouze 920 ha a patří mezi ně třeba Žofínský prales, Boubínský prales, Mionší či Rýchorský prales. Nicméně i v nich se (byť v dávné minulosti) nějakým způsobem hospodařilo a používat pro tyto lesy označení „prales“ je tedy nepřesné. K datům o lesnatosti je proto potřeba přistupovat s vědomím, že kromě přírodního a převážně listnatého lesa zahrnují i monokultury jehličnanů. Právě smrkové monokultury, které začaly být na počátku 20. století hromadně vysazovány, nelze považovat za přírodě blízký les – spíše jde o plantáž na dřevo, která nemá s přírodou mnoho společného.
  1. FAO (Food and Agriculture Organization of the United Nations) používá následující definici: Les představují pozemky s plochou větší než 0,5 ha s celkovým zápojem stromů o výšce alespoň 5 m dosahujícím 10 %. Dále jako les označuje pozemky se stromy schopnými dosáhnout výšky 5 m a zápoje 10 % na daném stanovišti. Do kategorie les se neřadí porosty s šířkou menší než 20 m (liniové porosty) a pozemky s převážně zemědělským nebo městským využitím. Dále do kategorie les nepatří větší vodní plochy a větší zpevněné cesty. Do kategorie les se však řadí pozemky, které jsou dočasně odlesněné (holé seče, kalamitní holiny, požářiště apod.), tedy pozemky, u nichž existuje předpoklad budoucího dosažení požadovaných 10 % zápoje stromů s výškou alespoň 5 m. ↩︎ ↩︎2

  2. V rámci NIL je za les považován také dočasně odlesněný pozemek, tzn. holé seče nebo kalamitní holiny. Tato definice nezohledňuje, jak je pozemek veden v katastru nemovitostí (a vzniká tak nesrovnalost oproti datům z ČSÚ) ani jak pestrý je místní ekosystém (takže jako les označuje i hustě sázenou smrkovou monokulturu bez jakéhokoliv podrostu). ↩︎ ↩︎2