Zpoplatnění emisí: rozšíření ve světě

Zpoplatnění emisí: rozšíření ve světě

Zpoplatnění emisí skleníkových plynů není jen doménou Evropské Unie – mnoho zemí světa má zavedenu uhlíkovou daň nebo systém emisních povolenek.

Data, licence a sdílení

Podívejte se na podkladová data nebo infografiku sdílejte. Všechny naše infografiky jsou k dispozici pod licencí CC BY 4.0.

Ke stažení

Líbí se vám naše infografika? Stáhněte si ji a používejte dál!


Podkladová data

Chcete vidět konkrétní čísla? Podívejte se na naši tabulku s daty nebo na původní zdroje.

Naše tabulka s daty Zpráva WBG

Sdílení a licence

Všechny naše infografiky jsou k dispozici pro další použití pod licencí CC BY 4.0.

Jak číst infografiku?

Tato infografika zobrazuje celkové množství emisí pro danou zemi nebo region, vyjádřené jako velikost plochy kruhu. Barevný výsek udává množství emisí pokryté uhlíkovou daní nebo systémem emisních povolenek, barva, případně kombinace barev, odpovídá typu implementovaného opatření. Symboly ilustrují hospodářská odvětví spadající pod daná opatření.

Plocha největšího z kruhů (Čína) odpovídá množství 12,4 Gt CO2eq a velikost nejmenšího kruhu (Švýcarsko) množství 0,05 Gt CO2eq. Jednotlivá opatření byla rozdělena na systémy obchodování s emisemi (ETS, emission trading system) a uhlíkovou daň v závislosti na tom, jak ve skutečnosti fungují. Přístupy ke zpoplatnění emisí uhlíku se v posledních letech vyvíjí a některé z nich nelze přímo zařadit do jedné ze zde popsaných kategorií. Autoři připouštějí, že lze použít jinou kategorizaci.

Podrobněji k jednotlivým státům

  • Kanadská opatření zahrnují obě složky federálního systému (ETS i uhlíkovou daň) a také provinční opatření zpoplatňující uhlíkové emise.
  • RGGI (Regional Greenhouse Gas Initiative) bylo prvním opatřením zpoplatňujícím skleníkové plyny ve Spojených státech a dnes je do něj zapojeno deset severovýchodních států.
  • Evropský systém pro obchodování s emisními povoleními zahrnuje také Norsko, Island a Lichtenštejnsko. Kromě plošného ETS implementovaly některé ze zemí EU i uhlíkovou daň.
  • Japonský systém zahrnuje ETS prefektury Satiama a Tokijský ETS.
  • V Číně dosud funguje osm pilotních ETS systémů, v roce 2020 bude spuštěn také národní ETS. Rozsah pokrytí udává předběžné neoficiální odhady založené na oznámení Státního výboru pro rozvoj a reformy Čínské lidové republiky. Národní ETS zpočátku pokryje pouze energetický sektor, ostatní odvětví jsou pokryta jednotlivými pilotními ETS.

Studie, ze které infografika vychází

Infografiku jsme přebrali ze studie, kterou v roce 2019 zveřejnila skupina pro globální klimatické změny organizace World Bank Group. Studie mapuje 57 iniciativ pro zpoplatnění emisí na státních i oblastních úrovních, popisuje jaké země si volí jaká opatření a jakým způsobem je implementují. Nejdůležitější závěry studie:

  • Iniciativy na zpoplatnění emisí skleníkových plynů pokrývají 20 % celosvětových emisí.
  • Počet iniciativ rychle roste, 38 z nich bylo implementováno v posledních 10 letech.
  • 51 % z pokrytého množství emisí se pohybuje pod úrovní 10$ za tunu ekvivalentu CO2, přičemž cena, která by byla vedla k naplnění cílů Pařížské klimatické dohody je 40–80$ za tunu CO2eq, v závislosti na lokalitě, což ve výsledku splňuje pouze 5 % ze zahrnutých emisí. Nejvyšší jednotkovou cenu zavedlo Švédsko – 127$ za tunu CO2eq.
  • Studie se nově věnuje i tzv. implicitnímu zpoplatnění emisí, což zahrnuje například vyšší zdanění fosilních paliv. Celkový podíl emisí pokrytých nějakou legislativou je tedy ještě o něco vyšší než uvedených 20 %.

Shrnutí studie můžete vidět také v krátkém rozhovoru s Celine Ramstein, jednou z autorek studie.

Co přináší tato infografika do diskuse?

Opatření pro zpoplatnění emisí jsou obecně považována za efektivní nástroje pro dosažení klimatických cílů. Bez kontextu a souvislostí je ale těžké vidět, jak rozšířená tato opatření již ve světě jsou a které země zatím žádná opatření pro zpoplatnění emisí skleníkových plynů nezavedly. Grafika tak může přispět k posunu diskuse od argumentace typu „Nejdřív musí něco začít dělat Čína“ k otázkám jako například:

  • Jak vysoká je cena emisí v jednotlivých státech?
  • Jaký efekt mělo zavedení daného opatření na emise a ekonomiku země?
  • Jakými způsoby lze ovlivnit zavádění opatření v dalších zemích?
  • Je možné propojovat systémy pro obchodování s emisemi a zavést jednotnou mezinárodní cenu, případně jednotnou uhlíkovou daň?

O finančních nástrojích pro mitigaci klimatické změny podrobněji pojednává studie Mezinárodního Měnového Fondu, z níž jsme přeložili infografiku, která jednotlivé mechanismy pro regulaci emisí skleníkových plynů srovnává.

Komentář: Evropský systém pro obchodování s emisními povolenkami

Evropský ETS byl spuštěn v roce 2005 jako první mezinárodní systém pro obchodování s emisními povolenkami a pokrývá 45 % emisí skleníkových plynů v EU, především v sektorech energetiky, těžkého průmyslu a letectví. Po pilotním testování byla v roce 2008 zahájena druhá fáze se snížením množstvím povolenek, do které se připojily také některé země mimo EU (Island, Lichtenštejnsko a Norsko). Množství povolenek ve druhé fázi bylo upraveno dle skutečných emisí, avšak ekonomická krize v roce 2008 způsobila propad výroby, tím také propad emisí skleníkových plynů a následně ceny emisních povolenek.

Třetí fáze byla zahájena v roce 2013 a přinesla několik dalších změn – emisní povolenky jsou vydávány v dražbě, maximální množství povolenek je stanoveno na úrovni celé Evropské unie, a došlo k rozšíření zahrnutých sektorů. Množství dražených povolenek je každý rok sníženo a celkové emise klesají v souladu s tímto snížením. Ve čtvrté fázi, která začne v roce 2021, bude množství povolenek snížováno rychleji. V letošním roce budou emise o 21 % nižší oproti roku 2005 a v roce 2030 bude množství povolenek (a tedy také emisí) o 43 % nižší. Snížení emisí v sektorech pokrytých evropským ETS probíhá rychleji než v ostatních sektorech. Cenu evropských emisních povolenek lze nalézt pod symbolem EUA, a na počátku roku 2020 byla přibližně 24 € za tunu CO2eq.

Zdroj a licence

Tento překlad nebyl vytvořený Světovou bankou a neměl by být považovaný za oficiální překlad. Světová banka nepřebírá odpovědnost za obsah ani za případné chyby v tomto překladu. Původní zdroj: State and Trends of Carbon Pricing 2019, World Bank, Washington, DC. Doi: 10.1596/978-1-4648-1435-8. Licence: CC BY 3.0 IGO.

Související infografiky

Zaujala vás tato infografika? Zde je pár náhodně vylosovaných ze stejné kategorie: