Emise skleníkových plynů z průmyslu v ČR
Z průmyslu pochází čtvrtina celkových emisí skleníkových plynů v České republice. Průmysl je tak po výrobě elektřiny a tepla druhým největším producentem těchto emisí.
Obsah
Jak číst tento graf?
Přímé emise skleníkových plynů v průmyslu vznikají jednak spalováním fosilních paliv (při výrobě je často nutné dosáhnout vysokých teplot), jednak během chemických reakcí a jednak při použití průmyslových produktů (zejména chladících F-plynů).
Hodnoty v grafu se vztahují k antropogenním emisím skleníkových plynů. Ve většině kategorií jde o emise CO2. F-plyny (HFC, PFC, SF6, NF3) jsou uvedeny samostatně a emisí N2O vzniká v průmyslu jen velmi málo – v grafu jsou emise těchto skleníkových plynů vyjádřeny v jednotkách CO2eq.
Roční objem průmyslových emisí České republiky je 33 mil. tun CO2eq (údaj z roku 2021), což je 28 % z celkových emisí skleníkových plynů v ČR. To je v přepočtu 3,19 tun CO2eq na obyvatele.
U každého průmyslového sektoru je vidět jeho celkový podíl na emisích skleníkových plynů z průmyslu v ČR – ten je vyjádřen v procentech i v milionech tun (megatunách).
Jaké jsou emise skleníkových plynů z průmyslu v EU?
Obdobnou infografiku jsme vytvořili i pro Evropskou unii.
-
Ocel a další kovy – emisně nejnáročnější sektor – 26,4 % celkových průmyslových emisí, přičemž naprostá většina z toho připadá na výrobu železa a oceli (25,5 %). Mezi největší české emitenty v tomto sektoru patří Třinecké železárny a Liberty Ostrava.
-
Minerály a cement – druhý nejvíce emisně náročný sektor (18,3 % celkových emisí z průmyslu). Nejvíce připadá na výrobu cementu (9,7 % z celkových průmyslových emisí ČR), následuje výroba vápna, skla a dalších produktů. Mezi největší emitenty patři Českomoravský cement, CEMEX, Cement Hranice a Lafarge Cement. Dále se jedná o vápenky Vitošov a Čertovy schody.
-
Chemikálie a hnojiva – 16,1 % z celkových emisí z průmyslu. Největší podíl má produkce amoniaku (na výrobu hnojiv). Další významnou kategorií jsou petrochemikálie, které se používají například při výrobě plastů.
-
Těžba a zpracování fosilních paliv – 13,2 % celkových emisí z průmyslu ČR. Největší část tvoří úniky metanu při těžbě uhlí a při transportu zemního plynu. Další podstatná část jsou emise při zpracování paliv (např. při výrobě koksu) a při rafinaci ropy.
-
F-plyny – 11,1 % z celkových průmyslových emisí. F-plyny se využívají jako technické plyny, například v ledničkách a klimatizacích. V této kategorii emisí jde o úniky těchto plynů při používání produktů, ve kterých jsou zabudovány. F-plyny jsou velmi silné skleníkové plyny, jež mají na změny klimatu vliv i v relativně malém množství. Například plyn SF6 má 23 500krát větší potenciál globálního oteplování než CO2.1 Hledají se za ně náhrady, ty ale bývají méně efektivní.
-
Potraviny a alkohol – 3,5 % z celkových průmyslových emisí ČR (jde například o výrobu tepla potřebného k destilaci, sušení či pražení).
-
Papírenský průmysl a výroba obalů – 2,5 % celkových průmyslových emisí ČR (spalování, zejména během sušení papíru).
-
Ostatní průmyslová odvětví – v součtu 8,8 % celkových průmyslových emisí ČR. V těchto sektorech často nejde o výrobu suroviny, ale spíše o montování výrobků. Spadá sem částečně výroba například v rámci automobilového průmyslu. Zároveň do této kategorie spadají i emise ze stavebnictví, kde se jedná například o pálení cihel.
Přímé a nepřímé emise v průmyslu
Při počítání uhlíkové stopy je důležité rozlišovat tzv. přímé a nepřímé emise – v emisním účetnictví firem se označují kategoriemi Scope 1, 2 a 3. Přes 90 % průmyslových emisí v tomto přehledu spadá pod Scope 1, kategorie Scope 2 není zahrnuta. Kategorie Scope 3 také není zahrnuta, s výjimkou emisí souvisejících s používáním specifických průmyslových materiálů (zejména tzv. F-plynů), u kterých tyto emise během jejich životního cyklu není možné měřit a tak se odhadují v momentu jejich výroby.
Poznámky k datům o emisích
Emisní inventura poskytovaná Eurostatem využívá formát a strukturu dat CRF (Common Reporting Format). Metodiku k výpočtům a reportingu lze najít na stránkách národního programu inventarizace emisí (NGGIP – National Greenhouse Gas Inventories Programme). Tato metodika je závazná pro všechny státy UNFCCC. Data o emisích poskytují Eurostatu jednotlivé členské státy EU – za Českou republiku je sestavuje ČHMÚ ve spolupráci s dalšími českými institucemi.
