Emise skleníkových plynů z průmyslu v EU

Jak číst tento graf?

Hodnoty v grafu se vztahují k antropogenním emisím skleníkových plynů. Ve většině kategorií jde o emise CO₂. F-plyny (HFC, PFC, SF₆, NF₃) jsou uvedeny samostatně a emisí N₂O vzniká v průmyslu jen velmi málo – v grafu jsou emise těchto skleníkových plynů vyjádřeny v jednotkách CO₂eq.

Roční objem průmyslových emisí Evropské unie je 881 mil. tun CO₂eq (údaj z roku 2021), což je 24 % z celkových emisí skleníkových plynů v EU. To je v přepočtu 1,97 tun CO₂eq na obyvatele. Graf zobrazuje emise EU-27, tedy zemí, které byly k roku 2021 členy Unie. Zobrazení dat pro celou EU poskytuje užitečný kontext pro úvahy nad emisemi z průmyslu v ČR.

U každého průmyslového sektoru je vidět jeho celkový podíl na emisích skleníkových plynů z průmyslu v EU – ten je vyjádřen v procentech i v milionech tun (megatunách).

• Minerály a cement – emisně nejnáročnější sektor (21,4 % celkových emisí z průmyslu). Nejvíce připadá na výrobu cementu (13,7 % z celkových průmyslových emisí EU), následuje výroba vápna, skla a dalších produktů.

• Ocel a další kovy – druhý nejvíce emisně náročný sektor – 18,6 % celkových průmyslových emisí, přičemž naprostá většina z toho připadá na výrobu železa a oceli (16,7 %). Při výrobě hliníku se spotřebovává velké množství elektřiny, jde však o nepřímé emise, které nejsou v grafu zahrnuty (více o nepřímých emisích níže).

• Chemikálie a hnojiva – 14,1 % z celkových emisí z průmyslu. Největší podíl má produkce amoniaku (na výrobu hnojiv). Další významnou kategorií jsou petrochemikálie, které se používají například při výrobě plastů.

• F-plyny – 8 % z celkových průmyslových emisí (tedy cca 2 % celkových emisí EU). Jde o významnou kategorii, která zahrnuje velmi silné skleníkové plyny, jež mají na změny klimatu vliv i v relativně malém množství. Například plyn SF₆ má 23 500krát větší potenciál globálního oteplování než CO₂.¹ F-plyny se využívají jako technické plyny, například v ledničkách a klimatizacích. Hledají se za ně náhrady, ty ale bývají méně efektivní.

• Potraviny a alkohol – 4,2 % z celkových průmyslových emisí EU (jde například o výrobu tepla potřebného k destilaci, sušení či pražení).

• Papírenský průmysl a výroba obalů – 2,7 % celkových průmyslových emisí Unie (spalování, zejména během sušení papíru).

• Ostatní průmyslová odvětví – v součtu 17 % celkových průmyslových emisí EU. V těchto sektorech často nejde o výrobu suroviny, ale spíše o montování výrobků. Spadá sem částečně výroba například v rámci automobilového průmyslu. Zároveň do této kategorie spadají i emise ze stavebnictví, kde se jedná například o pálení cihel.

• Rafinace ropy a jiných paliv – 14 % celkových emisí z průmyslu EU. Surovou ropu je nutné pro další použití zpracovat, což je energeticky náročný proces, při kterém se zároveň během chemických reakcí uvolňuje značné množství CO₂. Ropa se využívá na výrobu paliv pro dopravní prostředky, ale také v průmyslu, například při produkci plastů či hnojiv. V dopravě bude poptávka po ní postupně klesat, v průmyslu ale může do budoucna i růst.

Přímé a nepřímé emise v průmyslu

Při počítání uhlíkové stopy je důležité rozlišovat tzv. přímé a nepřímé emise – v emisním účetnictví firem se označují kategoriemi Scope 1, 2 a 3. Přes 90 % průmyslových emisí v tomto přehledu spadá pod Scope 1, kategorie Scope 2 není zahrnuta. Emise spadající pod Scope 3 se týkají zejména F-plynů, u těch je však situace složitější, protože nejde pouze o výrobu, ale také o jejich používání a úniky.

Poznámky k datům o emisích

Emisní inventura poskytovaná Eurostatem využívá formát a strukturu dat CRF (Common Reporting Format). Metodiku k výpočtům a reportingu lze najít na stránkách národního programu inventarizace emisí (NGGIP – National Greenhouse Gas Inventories Programme). Tato metodika je závazná pro všechny státy UNFCCC. Data o emisích poskytují Eurostatu jednotlivé členské státy EU – za Českou republiku je sestavuje ČHMÚ ve spolupráci s dalšími českými institucemi.

Zdroje