Emise skleníkových plynů z průmyslu v EU

emise
Emise skleníkových plynů z průmyslu v EU

Z průmyslu pochází více než čtvrtina celkových emisí skleníkových plynů v Evropské unii. Průmysl je tak největším producentem těchto emisí před dopravou a výrobou elektřiny a tepla.

Jak číst tento graf?

Přímé emise skleníkových plynů v průmyslu vznikají jednak spalováním fosilních paliv (při výrobě je často nutné dosáhnout vysokých teplot), jednak během chemických reakcí a jednak při používání průmyslových produktů (zejména chladících F-plynů).

Hodnoty v grafu se vztahují k antropogenním emisím skleníkových plynů. Ve většině kategorií jde o emise CO2. F-plyny (HFC, PFC, SF6, NF3) jsou uvedeny samostatně a emisí N2O vzniká v průmyslu jen velmi málo – v grafu jsou emise těchto skleníkových plynů vyjádřeny v jednotkách CO2eq.

Roční objem průmyslových emisí Evropské unie je 947 mil. tun CO2eq (údaj z roku 2021), což je 27 % z celkových emisí skleníkových plynů v EU. To je v přepočtu 2,12 tun CO2eq na obyvatele. Graf zobrazuje emise EU-27, tedy zemí, které byly k roku 2021 členy Unie. Zobrazení dat pro celou EU poskytuje užitečný kontext pro úvahy nad emisemi z průmyslu v ČR.

U každého průmyslového sektoru je vidět jeho celkový podíl na emisích skleníkových plynů z průmyslu v EU – ten je vyjádřen v procentech i v milionech tun (megatunách).

Jaké jsou emise skleníkových plynů z průmyslu v ČR?

Obdobnou infografiku jsme vytvořili i pro Českou republiku.

Emise skleníkových plynů z průmyslu v ČR

  • Těžba a zpracování fosilních paliv – 20 % celkových emisí z průmyslu EU. Největší část tvoří emise při zpracování paliv (např. při výrobě koksu) a při rafinaci ropy. Další podstatná část jsou úniky metanu při těžbě uhlí a při transportu zemního plynu.

  • Minerály a cement – podobně náročný sektor (19,9 % celkových emisí z průmyslu). Nejvíce připadá na výrobu cementu (12,7 % z celkových průmyslových emisí EU), následuje výroba vápna, skla a dalších produktů.

  • Ocel a další kovy – třetí nejvíce emisně náročný sektor – 17,3 % celkových průmyslových emisí, přičemž naprostá většina z toho připadá na výrobu železa a oceli (15,5 %). Při výrobě hliníku se spotřebovává velké množství elektřiny, jde však o nepřímé emise, které nejsou v grafu zahrnuty (více o nepřímých emisích níže).

  • Chemikálie a hnojiva – 13,1 % z celkových emisí z průmyslu. Největší podíl má produkce amoniaku (na výrobu hnojiv). Další významnou kategorií jsou petrochemikálie, které se používají například při výrobě plastů.

  • F-plyny – 7,5 % z celkových průmyslových emisí. F-plyny se využívají jako technické plyny, například v ledničkách a klimatizacích. V této kategorii emisí jde o úniky těchto plynů při používání produktů, ve kterých jsou zabudovány. F-plyny jsou velmi silné skleníkové plyny, jež mají na změny klimatu vliv i v relativně malém množství. Například plyn SF6 má 23 500krát větší potenciál globálního oteplování než CO2.1 Hledají se za ně náhrady, ty ale bývají méně efektivní.

  • Potraviny a alkohol – 3,9 % z celkových průmyslových emisí EU (jde například o výrobu tepla potřebného k destilaci, sušení či pražení).

  • Papírenský průmysl a výroba obalů – 2,5 % celkových průmyslových emisí Unie (spalování, zejména během sušení papíru).

  • Ostatní průmyslová odvětví – v součtu 15,8 % celkových průmyslových emisí EU. V těchto sektorech často nejde o výrobu suroviny, ale spíše o montování výrobků. Spadá sem částečně výroba například v rámci automobilového průmyslu. Zároveň do této kategorie spadají i emise ze stavebnictví, kde se jedná například o pálení cihel.

Přímé a nepřímé emise v průmyslu

Při počítání uhlíkové stopy je důležité rozlišovat tzv. přímé a nepřímé emise – v emisním účetnictví firem se označují kategoriemi Scope 1, 2 a 3. Přes 90 % průmyslových emisí v tomto přehledu spadá pod Scope 1, kategorie Scope 2 není zahrnuta. Kategorie Scope 3 také není zahrnuta, s výjimkou emisí souvisejících s používáním specifických průmyslových materiálů (zejména tzv. F-plynů), u kterých tyto emise během jejich životního cyklu není možné měřit a tak se odhadují v momentu jejich výroby.

Tyto kategorie se používají ke klasifikaci emisí skleníkových plynů a jsou důležité pro všechny firmy, které počítají své emise.

Scope 1 označuje přímé emise vznikající při využívání zdrojů, které firma vlastní. Takové emise jsou spojeny například s výrobou cementu, kde se kvůli dosažení vysokých teplot spalují fosilní paliva. Také chemické reakce, k nimž při výrobě cementu dochází a při nichž se uvolňuje CO2, spadají do scope 1, protože vznikají přímo v rámci daného provozu.

Scope 2 označuje nepřímé emise z nákupu elektřiny či tepla. Například většina emisí CO2 spojená s produkcí hliníku jsou emise vznikající při výrobě elektřiny, která je nutná pro proces elektrolýzy. Jestliže si daný podnik nevyrábí elektřinu sám a nakupuje ji ze sítě, počítají se tyto emise do scope 2.

Scope 3 označuje nepřímé emise, které vznikají v rámci celého hodnotového řetězce. Například pro výrobu oceli je nutné nejprve těžit železnou rudu (už při této těžbě vznikají emise skleníkových plynů), poté ji dopravit do ocelárny (to zase vyžaduje přepravu dopravními prostředky). Tyto emise uvolněné ještě před samotnou výrobou oceli se označují jako upstream emise. Emise vznikající po výrobě daného produktu klasifikujeme jako downstream emise – u oceli by například šlo o dopravu vyrobeného produktu k zákazníkům. V případě oceli podle Deloitte 95 % emisí skleníkových plynů pochází přímo z výroby zatímco těžba se na emisích ocelářského průmyslu podílí 4 % a doprava pouze 1 %. U některých produktů je ale emisně náročné i jejich využívání. V této infografice to platí například pro F-plyny, které jsou extrémně silné skleníkové plyny a při používání v chladících systémech dochází k jejich únikům. Platí to například i pro auta se spalovacím motorem. Většina skleníkových plynů u nich vzniká během používání a emise z výroby tvoří pouze menšinu.

Poznámky k datům o emisích

Emisní inventura poskytovaná Eurostatem využívá formát a strukturu dat CRF (Common Reporting Format). Metodiku k výpočtům a reportingu lze najít na stránkách národního programu inventarizace emisí (NGGIP – National Greenhouse Gas Inventories Programme). Tato metodika je závazná pro všechny státy UNFCCC. Data o emisích poskytují Eurostatu jednotlivé členské státy EU – za Českou republiku je sestavuje ČHMÚ ve spolupráci s dalšími českými institucemi.

Zdroje

  1. Environmental Protection Agency: Sulfur Hexafluoride SF6 Basics ↩︎

Související infografiky a studie

Zaujala vás naše práce? Prozkoumejte další související infografiky a studie: