Vývoj emisí v ČR v letech 1990–2018

Vývoj emisí v ČR v letech 1990–2018

Vývoj emisí skleníkových plynů (v tunách CO2 ekvivalentu) v ČR v jednotlivých sektorech lidské činnosti během let a jejich relativní změny. Od roku 1990, kdy dosahovaly 200 mil. tun CO2eq, klesly celkové emise ČR o více než třetinu na 129 mil. tun CO2eq v roce 2018.

Ke stažení

Líbí se vám naše infografika? Stáhněte si ji a používejte dál! (Který formát vybrat?)


Podkladová data

Chcete vidět konkrétní čísla? Podívejte se na naši tabulku s daty nebo na původní zdroje.

Naše tabulka s daty Eurostat

Sdílení a licence

Všechny naše infografiky jsou k dispozici pro další použití pod licencí CC BY 4.0.

Data, licence a sdílení

Podívejte se na podkladová data nebo infografiku sdílejte. Všechny naše infografiky jsou k dispozici pod licencí CC BY 4.0. Přečtěte si, jak je správně používat a citovat.


Data

Chcete vidět konkrétní čísla? Podívejte se na naši tabulku s daty nebo na původní zdroje.

Naše tabulka s daty Eurostat

Sdílení

Jak číst tento graf

  • Všechny hodnoty emisí uvádíme v jednotkách CO2eq.
  • V infografice jsou zobrazeny antropogenní emise CO2 a emise N2O, CH4, HFC, PFC, SF6 a NF3 vyjádřené v jednotkách ekvivalentu CO2 (CO2eq). Tato jednotka zohledňuje dlouhodobý efekt skleníkových plynů v atmosféře a převádí je na množství CO2, které by mělo stejný ohřívací efekt. Více viz článek Global warming potential.
  • V levé části grafu jsou vyobrazeny absolutní emise na území ČR v jednotkách CO2eq v průběhu posledních tří dekád. Jednotlivé oblasti lidské činnosti jsou barevně odlišeny. V pravé části je pak pro každou z těchto oblastí naznačena relativní změna v objemu emisí oproti roku 1990.
  • V roce 1990 činil objem emisí na území dnešní České republiky 200 mil. tun CO2eq. V roce 2018 to bylo 129 mil. tun. To znamená, že během bezmála třiceti let klesly emise ČR o 35,5 %. Většina tohoto poklesu, zhruba o čtvrtinu, však proběhla během devadesátých let. Od roku 2000 klesly celkové emise pouze o 14,4 %.

Co vidíme v jednotlivých sektorech

  • Energetika: Objem emisí z energetického sektoru klesl oproti roku 1990 o 10 % na 51,07 milionů tun CO2eq ročně. Emise z energetiky dlouhodobě spíše stagnují, a to i přesto, že v roce 2002 byla spuštěna Jaderná elektrárna Temelín. Emise v energetice pochází především ze spalování hnědého uhlí v elektrárnách, tudíž je možné je snižovat energetickými úsporami a rozvojem obnovitelných a nízkouhlíkových zdrojů energie.
  • Doprava: Emise z dopravy vzrostly oproti roku 1990 o 69 % na 20,3 mil. tun CO2eq ročně. V detailním grafu napravo je po roce 2007 patrný dočasný pokles emisí v důsledku globální finanční krize a následné ekonomické recese. Od roku 2014 lze opět sledovat růst emisí. Emise skleníkových plynů v dopravě vznikají primárně spalováním fosilních paliv v motorech silničních dopravních prostředků. (V roce 2018 to bylo 98 % všech emisí z dopravního sektoru.)
    Snížit emise z dopravy je možné přechodem na alternativní druhy pohonu (např. na biometan, CNG, vodík nebo na elektřinu při souběžné transformaci energetiky), zvýšením podílu hromadné (vlakové a autobusové) dopravy a snížením počtu vozidel na silnicích. Objem silniční dopravy lze snížit zvýšením obsazeností vozidel (spolujízdou) či obecně snížením nutnosti dopravy (např. prací na dálku).
  • Průmyslové procesy: Emise z průmyslových procesů klesly od roku 1990 pouze o pět procent na 16,26 mil. tun CO2eq ročně. Jedná se o emise z procesů, při kterých dochází k uvolňování skleníkových plynů do atmosféry jinak než spalováním fosilních paliv – při výrobě chemikálií, cementu, železa a oceli apod.
    Zatímco útlumem těžkého průmyslu došlo ke snížení emisí ze spalování fosilních paliv (viz níže), emise z (nespalovacích) průmyslových procesů spíše stagnují. Například emise z výroby skla, cementu, vápna nebo amoniaku a z petrochemie se pohybují na podobných úrovních jako na začátku devadesátých let. Dlouhodobě a setrvale rostou pouze emise z užívání chladicích látek, jež nahrazují dříve používané látky poškozující ozonovou vrstu, které jsou dnes regulované Montrealským protokolem. Tyto emise vzrostly z nuly na 3,7 Mt CO2eq v roce 2018.
  • Spalování v domácnostech, institucích a zemědělství: Emise klesly oproti roku 1990 o 61 % na 13,15 mil. tun CO2eq ročně. Jedná se o emise z topení a ohřevu vody (pokud energie není dodávána z teplárny), vaření apod. Také sem patří spalování pohonných hmot v zemědělství a lesnictví. Většina poklesu, o jednu polovinu, se uskutečnila během devadesátých let díky plynofikaci a zvyšující se energetické efektivitě budov.
  • Spalování v průmyslu a stavebnictví: Emise klesly o 79 % na 9,96 mil. tun CO2eq v roce 2018. Emise pocházejí ze spalování fosilních paliv pro potřeby průmyslu, typicky když je při výrobě potřeba něco zahřívat (při tavení, sušení, destilaci atd.).
    K největšímu poklesu, o polovinu, došlo v první polovině devadesátých let zejména v důsledku ukončení energeticky náročných průmyslových provozů. Konkrétně emise ze spalování v těžkém průmyslu (výroba železa a oceli) klesly do roku 2000 o dvě třetiny a o deset let později se pohybovaly pod 10 % oproti úrovním z roku 1990. (Emise CO2 z nespalovacích procesů při výrobě železa a oceli za stejné období klesly pouze o 29 %.)
  • Odpadové hospodářství: Emise z odpadového hospodářství od devadesátých let setrvale rostou. Do roku 2018 stouply o 83 % na 5,7 mil. tun CO2eq ročně. Produkují je především skládky odpadu, ze kterých do atmosféry uniká metan. Ten vzniká rozkladem biologicky rozložitelného materiálu (papíru, kartonu, textilií a bioodpadu) v tělese skládky.
    Řešením může být zákaz skládkování využitelných odpadů po vzoru většiny zemí EU a využití biologicky rozložitelných odpadů k produkci biometanu, který se namísto zemního plynu může využít například v dopravě.
  • Zemědělství: Emise ze zemědělského sektoru klesly od roku 1990 o 45 % na 8,61 mil. tun CO2eq ročně. Emise pocházejí především z chovu hospodářských zvířat a z obdělávání půdy a s tím spojenými emisemi N2O.
    K omezení emisí metanu ze zemědělství by vedlo snížení počtu chovaného dobytka (a s tím související snížení spotřeby hovězího masa a mléčných výrobků), změna nakládání se statkovými hnojivy (například jejich stabilizací v bioplynových stanicích) a méně intenzivní hnojení průmyslovými hnojivy. Omezení chovu dobytka však může mít i negativní dopad na kvalitu půdy, dostupnost přírodního hnojiva atd.
    Právě snížení stavu chovaného dobytka se odráží v poklesu emisí, o téměř polovinu, v první polovině devadesátých let.
  • Jiné: Jedná se o emise, které nejsou zahrnuté v předchozích kategoriích. Velkou část tvoří emise z úniků plynů v důsledku těžby nebo jiných průmyslových aktivit. Emise setrvale klesají – od roku 1990 klesly o 69 % na 4,3 mil. tun CO2eq v roce 2018, zejména díky útlumu těžby černého uhlí.

Poznámky k datům o emisích

  • Emisní inventura poskytovaná Eurostatem využívá formát a strukturu dat CRF (common reporting format), veškerá metodika k výpočtům a reportingu je na stránkách národního programu inventarizace emisí (NGGIP - national greenhouse gas inventory programme) a je závazná pro všechny státy UNFCCC.
  • Data o emisích poskytují Eurostatu jednotlivé země EU – tedy data za Českou republiku reportovala přímo Česká republika, konkrétně skrze Evropskou agenturu pro životní prostředí.
  • Údaje odpovídají emisím vyprodukovaným v dané zemi, avšak vzhledem k vývozu a dovozu zboží nemusejí odpovídat emisím vzniklých ze spotřeby v dané zemi. ČR například do dalších zemí EU vyváží elektřinu, ocel, automobily apod. a dováží zboží z jiných zemí EU nebo z Číny. Zahrnutí letecké dopravy je podobně problematické – zobrazený příspěvek letecké dopravy odpovídá emisím vyprodukovaným lety z letišť v ČR. Je tedy pravděpodobně podhodnocený (mnoho Čechů létá z Vídně či Bratislavy) a neodpovídá zcela množství emisí, které Češi způsobí (typicky např. let českého člověka do New Yorku s přestupem v Amsterdamu se započítá do zobrazených emisí jen jako Praha–Amsterdam, zatímco emise z letu Amsterdam–New York se započtou Nizozemí). Není také započítáno, že emise vypuštěné vysoko v atmosféře mají přibližně dvojnásobný efekt.