Emise skleníkových plynů v ČR v letech 1990–2020

Jak číst tento graf

• Všechny hodnoty emisí uvádíme v jednotkách CO₂eq.
• V infografice jsou zobrazeny antropogenní emise CO₂ a emise N₂O, CH₄, HFC, PFC, SF₆ a NF₃ vyjádřené v jednotkách ekvivalentu CO₂ (CO₂eq). Tato jednotka zohledňuje dlouhodobý efekt skleníkových plynů v atmosféře a převádí je na množství CO₂, které by mělo stejný ohřívací efekt. Více viz článek Global warming potential.
• V levé části grafu jsou vyobrazeny absolutní emise na území ČR v jednotkách CO₂eq v průběhu posledních tří dekád. Jednotlivé oblasti lidské činnosti jsou barevně odlišeny. V pravé části je pak pro každou z těchto oblastí naznačena relativní změna v objemu emisí oproti roku 1990.
• V roce 1990 činil objem emisí na území dnešní České republiky 200 mil. tun CO₂eq. V roce 2020 to bylo 113,69 mil. tun. To znamená, že během bezmála třiceti let klesly emise ČR o 43 %. Většina tohoto poklesu, zhruba o čtvrtinu, však proběhla během devadesátých let. Od roku 2000 klesaly emise spíše pomaleji, vyšší propad způsobil útlum ekonomické aktivity během pandemie covidu-19 v roce 2020.

Co vidíme v jednotlivých sektorech

• Energetika: Objem emisí z energetického sektoru klesl oproti roku 1990 o 36 % na 43,92 milionů tun CO₂eq ročně. Emise z energetiky dlouhodobě spíše stagnují, a to i přesto, že v roce 2002 byla spuštěna Jaderná elektrárna Temelín. Emise v energetice pochází především ze spalování hnědého uhlí v elektrárnách, tudíž je možné je snižovat energetickými úsporami a rozvojem obnovitelných a nízkouhlíkových zdrojů energie.
• Doprava: Emise z dopravy vzrostly oproti roku 1990 o 51 % na 18,14 mil. tun CO₂eq ročně. V detailním grafu napravo je po roce 2007 patrný dočasný pokles emisí v důsledku globální finanční krize a následné ekonomické recese. Od roku 2014 (s výjimkou roku 2020) lze opět sledovat růst emisí. Emise skleníkových plynů v dopravě vznikají primárně spalováním fosilních paliv v motorech silničních dopravních prostředků. Snížit emise z dopravy je možné přechodem na alternativní druhy pohonu (např. na biometan, CNG, vodík nebo na elektřinu při souběžné transformaci energetiky), zvýšením podílu hromadné (vlakové a autobusové) dopravy a snížením počtu vozidel na silnicích. Objem silniční dopravy lze snížit zvýšením obsazeností vozidel (spolujízdou) či obecně snížením nutnosti dopravy (např. prací na dálku).
• Průmyslové procesy: Emise z průmyslových procesů klesly od roku 1990 o 12 % na 15,23 mil. tun CO₂eq ročně. Jedná se o emise z procesů, při kterých dochází k uvolňování skleníkových plynů do atmosféry jinak než spalováním fosilních paliv – při výrobě chemikálií, cementu, železa a oceli apod.
  Zatímco útlumem těžkého průmyslu došlo ke snížení emisí ze spalování fosilních paliv (viz níže), emise z (nespalovacích) průmyslových procesů spíše stagnují. Například emise z výroby skla, cementu, vápna nebo amoniaku a z petrochemie se pohybují na podobných úrovních jako na začátku devadesátých let. Dlouhodobě a setrvale rostou pouze emise z užívání chladicích látek, jež nahrazují dříve používané látky poškozující ozonovou vrstvu, které jsou dnes regulované Montrealským protokolem.
• Spalování v domácnostech, institucích a zemědělství: Emise klesly oproti roku 1990 o 64 % na 12,31 mil. tun CO₂eq ročně. Jedná se o emise z topení a ohřevu vody (pokud energie není dodávána z teplárny), vaření apod. Také sem patří spalování pohonných hmot v zemědělství a lesnictví. Většina poklesu, o jednu polovinu, se uskutečnila během devadesátých let díky plynofikaci a zvyšující se energetické efektivitě budov.
• Spalování v průmyslu a stavebnictví: Emise klesly o 78 % na 10,24 mil. tun CO₂eq v roce 2020. Emise pocházejí ze spalování fosilních paliv pro potřeby průmyslu, typicky když je při výrobě potřeba něco zahřívat (při tavení, sušení, destilaci atd.).
  K největšímu poklesu, o polovinu, došlo v první polovině devadesátých let zejména v důsledku ukončení energeticky náročných průmyslových provozů. Konkrétně emise ze spalování v těžkém průmyslu (výroba železa a oceli) klesly do roku 2000 o dvě třetiny a o deset let později se pohybovaly pod 10 % oproti úrovním z roku 1990. (Emise CO₂ z nespalovacích procesů při výrobě železa a oceli za stejné období klesly pouze o 29 %.)
• Odpadové hospodářství: Emise z odpadového hospodářství od devadesátých let setrvale rostou. Do roku 2020 stouply o 70 % na 5,14 mil. tun CO₂eq ročně. Produkují je především skládky odpadu, ze kterých do atmosféry uniká metan. Ten vzniká rozkladem biologicky rozložitelného materiálu (papíru, kartonu, textilií a bioodpadu) v tělese skládky.
  Řešením může být zákaz skládkování využitelných odpadů po vzoru většiny zemí EU a využití biologicky rozložitelných odpadů k produkci biometanu, který se namísto zemního plynu může využít například v dopravě.
• Zemědělství: Emise ze zemědělského sektoru klesly od roku 1990 o 50 % na 7,84 mil. tun CO₂eq ročně. Emise pocházejí především z chovu hospodářských zvířat a z obdělávání půdy a s tím spojenými emisemi N₂O.
  K omezení emisí metanu ze zemědělství by vedlo snížení počtu chovaného dobytka (a s tím související snížení spotřeby hovězího masa a mléčných výrobků), změna nakládání se statkovými hnojivy (například jejich stabilizací v bioplynových stanicích) a méně intenzivní hnojení průmyslovými hnojivy. Omezení chovu dobytka však může mít i negativní dopad na kvalitu půdy, dostupnost přírodního hnojiva atd.
  Právě snížení stavu chovaného dobytka se odráží v poklesu emisí, o téměř polovinu, v první polovině devadesátých let.
• Jiné: Jedná se o emise, které nejsou zahrnuté v předchozích kategoriích. Emise setrvale klesají – od roku 1990 klesly o 58 % na 0,87 mil. tun CO₂eq v roce 2020.

Poznámky k datům o emisích

Emisní inventura poskytovaná Eurostatem využívá formát a strukturu dat CRF (Common Reporting Format). Veškerá metodika k výpočtům a reportingu je na stránkách národního programu inventarizace emisí (NGGIP – national greenhouse gas inventory programme) a je závazná pro všechny státy UNFCCC. Data o emisích poskytují Eurostatu jednotlivé země EU – data za Českou republiku sestavuje ČHMÚ, podílí se na tom ovšem více českých institucí.

Údaje odpovídají emisím vyprodukovaným v dané zemi, avšak vzhledem k vývozu a dovozu zboží nemusejí odpovídat emisím vzniklých ze spotřeby v dané zemi. ČR například do dalších zemí EU vyváží elektřinu, ocel, automobily apod. a dováží zboží z jiných zemí EU nebo z Číny. Zahrnutí letecké dopravy je podobně problematické – zobrazený příspěvek letecké dopravy odpovídá emisím vyprodukovaným lety z letišť v ČR. Je tedy pravděpodobně podhodnocený (mnoho Čechů létá z Vídně či Bratislavy) a neodpovídá zcela množství emisí, které Češi způsobí (typicky např. let českého člověka do New Yorku s přestupem v Amsterdamu se započítá do zobrazených emisí jen jako Praha–Amsterdam, zatímco emise z letu Amsterdam–New York se započtou Nizozemsku). Není také započítáno, že emise vypuštěné vysoko v atmosféře mají přibližně dvojnásobný efekt.