Emise skleníkových plynů v EU v letech 1990–2021

Emise skleníkových plynů v EU v letech 1990–2021

Vývoj emisí skleníkových plynů (v tunách CO2 ekvivalentu) v Evropské unii v jednotlivých sektorech lidské činnosti během let a jejich relativní změny. Od roku 1990, kdy dosahovaly 4,9 miliard tun CO2eq, klesly celkové emise EU o jednu čtvrtinu na 3,5 miliardy tun CO2eq v roce 2021.

Jak číst tento graf

Všechny hodnoty v grafu jsou antropogenní emise skleníkových plynů CO2, N2O, CH4, HFC, PFC, SF6, NF3 vyjádřené jako CO2eq. Jednotka CO2 ekvivalent zohledňuje dlouhodobý efekt skleníkových plynů v atmosféře a převádí je na množství CO2, které by mělo stejný efekt. Více viz článek Global warming potential.

V levé části grafu jsou vyobrazeny absolutní emise Evropské unie (jde o emise EU-27, tj. zemí, které byly k roku 2021 členy EU) v jednotkách CO2eq od roku 1990 až do roku 2021. Jednotlivé oblasti lidské činnosti jsou barevně odlišeny. V pravé části je pak pro každou z těchto oblastí naznačena relativní změna v objemu emisí oproti roku 1990.

V roce 1990 činil objem emisí na území dnešní Evropské unie 4,9 miliard tun CO2eq. V roce 2021 to bylo 3,5 miliardy tun. To znamená, že během tohoto období klesly emise EU o 28 %. Celkové emise EU významněji klesají od roku 2007, tedy po globální finanční krizi, a to ve všech sektorech s výjimkou dopravy.

Jak si ve vývoji emisí stojí Česko?

Obdobnou infografiku jsme vytvořili i pro Českou republiku.

Co vidíme v jednotlivých sektorech

  • Výroba elektřiny a tepla: Objem emisí z výroby elektřiny a tepla klesl oproti roku 1990 o 42 % na 717,0 milionů tun CO2eq ročně. Tyto emise začaly výrazněji klesat po roce 2007. V posledních letech pozorujeme jejich rychlejší pokles, který lze vzhledem k závazku EU dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality očekávat i v budoucnu. Emise skleníkových plynů původem z energetiky je možné snížit energetickými úsporami a rozvojem obnovitelných a nízkouhlíkových zdrojů energie.
  • Doprava: Emise z dopravy vzrostly oproti roku 1990 o 18 % na 847,2 mil. tun CO2eq ročně. V detailním grafu napravo je po roce 2007 patrný dočasný pokles emisí v důsledku globální finanční krize a následné ekonomické recese. Od roku 2013 lze opět sledovat růst emisí. Emise skleníkových plynů v dopravě vznikají primárně spalováním fosilních paliv v motorech silničních dopravních prostředků – v roce 2021 to bylo 88 % všech emisí z dopravního sektoru, 9 % tvořila letecká doprava. Snížit emise z dopravy je možné přechodem na alternativní druhy pohonu (např. na biometan, CNG, vodík nebo na elektřinu), zvýšením podílu hromadné dopravy a snížením počtu vozidel na silnicích. Objem silniční dopravy lze snížit vyšší obsazeností vozidel (např. spolujízdou) či obecně snížením nutnosti dopravy (např. prací na dálku).
  • Průmysl: Emise z průmyslu klesly od roku 1990 o 39 % na 946,8 mil. tun CO2eq ročně. V této kategorii jsou zahrnuty tři druhy emisí. Za prvé jde o emise ze spalování fosilních paliv v průmyslu (např. koksu ve vysokých pecích nebo zemního plynu v cementárně). Za druhé jde o procesní emise, které vznikají chemickou reakcí při výrobním procesu – například při redukci uhlíku z železné rudy nebo při kalcinaci vápence při výrobě cementu. Za třetí jde o úniky skleníkových plynů související s průmyslem – například úniky F-plynů při jejich používání v chladících průmyslových produktech nebo úniky metanu při těžbě uhlí či v plynárenské infrastruktuře. Postupným útlumem těžkého průmyslu došlo k výraznému snížení emisí ze spalování fosilních paliv. Konkrétně emise ze spalování při výrobě železa a oceli klesly do roku 2021 o 48 %. Emise z (nespalovacích) průmyslových procesů přitom do roku 2021 klesly jen o 29 %. V každé oblasti průmyslových procesů je tento pokles odlišný. Například emise z výroby cementu klesly od roku 1990 o 24 %. K poklesu dochází i v chemickém odvětví, kdy klesly mj. emise z výroby amoniaku o 37 % či emise z výroby kyseliny dusičné o 94 %. Naopak mírný nárůst pozorujeme u emisí z petrochemie. K poklesu dochází i u produkce železa a oceli (o 35 %) nebo produkce hliníku (o 85 %). Od devadesátých let výrazně vzrostly emise z F-plynů, jež nahrazují dříve používané látky poškozující ozonovou vrstvu, které jsou dnes regulované Montrealským protokolem. Tyto emise vzrostly z nuly na 88,4 Mt CO2eq v roce 2014. Od té doby dochází k jejich poklesu, přičemž v roce 2021 dosahovaly hodnoty 70,8 Mt CO2eq.
  • Budovy: Emise klesly oproti roku 1990 o 27 % na 454,6 mil. tun CO2eq ročně. Jde o topení a ohřev vody v domácnostech, kancelářích a institucích (pokud energie není dodávána z teplárny) a také o vaření plynem. Průmyslové budovy jsou zahrnuty v kategorii Průmysl.
  • Zemědělství: Emise ze zemědělského sektoru klesly od roku 1990 o 21 % na 456,3 mil. tun CO2eq ročně. Emise pocházejí především z chovu hospodářských zvířat a z obdělávání půdy a s tím spojenými emisemi N2O. K omezení emisí metanu ze zemědělství by vedlo snížení počtu chovaného dobytka (a s tím související snížení spotřeby hovězího masa a mléčných výrobků), změna nakládání se statkovými hnojivy (například jejich stabilizací v bioplynových stanicích) a méně intenzivní hnojení průmyslovými hnojivy. Omezení chovu dobytka však může mít i negativní dopad na kvalitu půdy, dostupnost přírodního hnojiva atd.
  • Odpadové hospodářství: Emise z odpadového hospodářství klesají od poloviny 90. let. Do roku 2021 klesly o 41 % na 109,3 mil. tun CO2eq ročně. Emise z odpadového hospodářství produkují především skládky odpadu, ze kterých do atmosféry uniká metan. Ten vzniká rozkladem biologicky rozložitelného materiálu (papíru, kartonu, textilií a bioodpadu) v tělese skládky.

Poznámky k datům o emisích

Emisní inventura poskytovaná Eurostatem využívá formát a strukturu dat CRF (Common Reporting Format). Veškerá metodika k výpočtům a reportingu je na stránkách národního programu inventarizace emisí (NGGIP – national greenhouse gas inventory programme) a je závazná pro všechny státy UNFCCC. Data o emisích poskytují Eurostatu jednotlivé země EU – data za Českou republiku sestavuje ČHMÚ, podílí se na tom ovšem více českých institucí.

Údaje odpovídají emisím vyprodukovaným v Evropské unii, avšak vzhledem k vývozu a dovozu zboží nemusejí odpovídat emisím vzniklých ze spotřeby. Země EU např. do třetích zemí mimo EU vyváží ocel, automobily apod. a dováží zboží z jiných třetích zemí, např. z Číny. Zahrnutí letecké dopravy je podobně problematické - zobrazený příspěvek letecké dopravy odpovídá emisím vyprodukovaným lety z letišť v EU. Tento údaj tedy pravděpodobně zcela neodpovídá množství emisí, které Evropané způsobí (typicky např. let člověka z Vídně do Limy s přestupem v Atlantě se započítá do zobrazených emisí jen jako Vídeň–Atlanta, zatímco emise z letu Atlanta–Lima se započtou USA). Není také započítáno, že emise vypuštěné vysoko v atmosféře mají přibližně dvojnásobný efekt.

Související infografiky a studie

Zaujala vás naše práce? Prozkoumejte další související infografiky a studie: