Emise skleníkových plynů v EU v letech 1990–2019

Emise skleníkových plynů v EU v letech 1990–2019

Vývoj emisí skleníkových plynů (v tunách CO2 ekvivalentu) v Evropské unii v jednotlivých sektorech lidské činnosti během let a jejich relativní změny. Od roku 1990, kdy dosahovaly 5 miliard tun CO2eq, klesly celkové emise EU o jednu čtvrtinu na 3,7 miliardy tun CO2eq v roce 2019.

Jak číst tento graf

  • Všechny hodnoty emisí uvádíme v jednotkách CO2eq.
  • V infografice jsou zobrazeny antropogenní emise CO2 a emise N2O, CH4, HFC, PFC, SF6 a NF3 vyjádřené v jednotkách ekvivalentu CO2 (CO2eq). Tato jednotka zohledňuje dlouhodobý efekt skleníkových plynů v atmosféře a převádí je na množství CO2, které by mělo stejný ohřívací efekt. Více viz článek Global warming potential.
  • V levé části grafu jsou vyobrazeny absolutní emise Evropské unie (jde o emise EU-27, tj. zemí, které byly k roku 2021 členy EU) v jednotkách CO2eq v průběhu posledních tří dekád. Jednotlivé oblasti lidské činnosti jsou barevně odlišeny. V pravé části je pak pro každou z těchto oblastí naznačena relativní změna v objemu emisí oproti roku 1990.
  • V roce 1990 činil objem emisí na území dnešní Evropské unie 5 miliard tun CO2eq. V roce 2019 to bylo 3,7 miliardy tun. To znamená, že během bezmála třiceti let klesly emise EU o 24 %. Celkové emise EU významněji klesají od roku 2007, tedy po globální finanční krizi, a to ve všech sektorech s výjimkou dopravy.

Jak si ve vývoji emisí stojí Česko?

Obdobnou infografiku jsme vytvořili i pro Českou republiku.

Co vidíme v jednotlivých sektorech

  • Energetika: Objem emisí z energetického sektoru klesl oproti roku 1990 o 37 % na 900 milionů tun CO2eq ročně. Emise z energetiky začaly výrazněji klesat po roce 2007. V posledních letech pozorujeme jejich rychlejší pokles, který lze vzhledem k závazku EU dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality očekávat i v budoucnu.
    Emise v energetice pochází především ze spalování hnědého uhlí v elektrárnách, tudíž je možné je snižovat energetickými úsporami a rozvojem obnovitelných a nízkouhlíkových zdrojů energie.
  • Doprava: Emise z dopravy vzrostly oproti roku 1990 o 33 % na 967 mil. tun CO2eq ročně. V detailním grafu napravo je po roce 2007 patrný dočasný pokles emisí v důsledku globální finanční krize a následné ekonomické recese. Od roku 2013 lze opět sledovat růst emisí. Emise skleníkových plynů v dopravě vznikají primárně spalováním fosilních paliv v motorech silničních dopravních prostředků. (V roce 2019 to bylo 82 % všech emisí z dopravního sektoru, 14 % tvořila letecká doprava.)
    Snížit emise z dopravy je možné přechodem na alternativní druhy pohonu (např. na biometan, CNG, vodík nebo na elektřinu při souběžné transformaci energetiky), zvýšením podílu hromadné (vlakové a autobusové) dopravy a snížením počtu vozidel na silnicích. Objem silniční dopravy lze snížit zvýšením obsazeností vozidel (spolujízdou) či obecně snížením nutnosti dopravy (např. prací na dálku).
  • Průmyslové procesy: Emise z průmyslových procesů klesly od roku 1990 o 26 % na 340 mil. tun CO2eq ročně. Jedná se o emise z procesů, při kterých dochází k uvolňování skleníkových plynů do atmosféry jinak než spalováním fosilních paliv – při výrobě chemikálií, cementu, železa a oceli apod.
    Například emise z výroby cementu klesly od devadesátých let o téměř třicet procent. K poklesu dochází i v chemickém odvětví, kdy klesly mj. emise z výroby amoniaku 34 % či emise z výroby kyseliny dusičné o 89 % (ještě v roce 1990 dosahovaly hodnoty 46 Mt CO2eq). Naopak mírný nárůst pozorujeme u emisí z petrochemie. K poklesu dochází i u produkce železa a oceli (o 34 %) nebo produkce hliníku (o 86 %). Od devadesátých let výrazně vzrostly emise z užívání chladicích látek, jež nahrazují dříve používané látky poškozující ozonovou vrstvu, které jsou dnes regulované Montrealským protokolem. Tyto emise vzrostly z nuly na 88,6 Mt CO2eq v roce 2014. Od té doby dochází k jejich poklesu, přičemž v roce 2019 dosahovaly hodnoty 74,4 Mt CO2eq.
  • Spalování v domácnostech, institucích a zemědělství: Emise klesly oproti roku 1990 o 26 % na 523 mil. tun CO2eq ročně. Jedná se o emise z topení a ohřevu vody (pokud energie není dodávána z teplárny), vaření apod. Také sem patří spalování pohonných hmot v zemědělství a lesnictví.
  • Spalování v průmyslu a stavebnictví: Emise klesly o 42 % na 435 mil. tun CO2eq v roce 2019. Emise pocházejí ze spalování fosilních paliv pro potřeby průmyslu, typicky když je při výrobě potřeba něco zahřívat (při tavení, sušení, destilaci atd.).
    Například emise ze spalování v těžkém průmyslu (výroba železa a oceli) klesly do roku 2019 na polovinu.
  • Zemědělství: Emise ze zemědělského sektoru klesly od roku 1990 o 21 % na 386 mil. tun CO2eq ročně. Emise pocházejí především z chovu hospodářských zvířat a z obdělávání půdy a s tím spojenými emisemi N2O.
    K omezení emisí metanu ze zemědělství by vedlo snížení počtu chovaného dobytka (a s tím související snížení spotřeby hovězího masa a mléčných výrobků), změna nakládání se statkovými hnojivy (například jejich stabilizací v bioplynových stanicích) a méně intenzivní hnojení průmyslovými hnojivy. Omezení chovu dobytka však může mít i negativní dopad na kvalitu půdy, dostupnost přírodního hnojiva atd.
  • Odpadové hospodářství: Emise z odpadového hospodářství klesají od poloviny 90. let. Do roku 2019 klesly o 34 % na 116 mil. tun CO2eq ročně. Produkují je především skládky odpadu, ze kterých do atmosféry uniká metan. Ten vzniká rozkladem biologicky rozložitelného materiálu (papíru, kartonu, textilií a bioodpadu) v tělese skládky.
  • Jiné: Jedná se o emise, které nejsou zahrnuté v předchozích kategoriích. Velkou část tvoří emise z úniků plynů v důsledku těžby nebo jiných průmyslových aktivit. Emise setrvale klesají – od roku 1990 klesly o 58 % na 75 mil. tun CO2eq v roce 2019.

Poznámky k datům o emisích

  • Emisní inventura poskytovaná Eurostatem využívá formát a strukturu dat CRF (common reporting format), veškerá metodika k výpočtům a reportingu je na stránkách národního programu inventarizace emisí (NGGIP - national greenhouse gas inventory programme) a je závazná pro všechny státy UNFCCC.
  • Data o emisích poskytují Eurostatu jednotlivé země EU – tedy data za Českou republiku reportovala přímo Česká republika, konkrétně skrze Evropskou agenturu pro životní prostředí.
  • Údaje odpovídají emisím vyprodukovaným v dané zemi, avšak vzhledem k vývozu a dovozu zboží nemusejí odpovídat emisím vzniklých ze spotřeby v dané zemi. ČR například do dalších zemí EU vyváží elektřinu, ocel, automobily apod. a dováží zboží z jiných zemí EU nebo z Číny. Zahrnutí letecké dopravy je podobně problematické – zobrazený příspěvek letecké dopravy odpovídá emisím vyprodukovaným lety z letišť v EU. Je tedy pravděpodobně podhodnocený a neodpovídá zcela množství emisí, které Evropané způsobí (typicky např. let člověka z Vídně do Limy s přestupem v Atlantě se započítá do zobrazených emisí jen jako Vídeň–Atlanta, zatímco emise z letu Atlanta–Lima se započtou USA). Není také započítáno, že emise vypuštěné vysoko v atmosféře mají přibližně dvojnásobný efekt.