Emise skleníkových plynů v ČR podle sektorů

Jak číst tento graf?

Všechny hodnoty v grafu jsou antropogenní emise skleníkových plynů CO₂, N₂O, CH₄, HFC, PFC, SF₆, NF₃ vyjádřené jako CO₂eq. Jednotka CO₂ ekvivalent zohledňuje dlouhodobý efekt skleníkových plynů v atmosféře a převádí je na množství CO₂, které by mělo stejný efekt. Více viz článek Global warming potential.

Roční objem emisí České republiky je 97,97 mil. tun CO₂eq (údaj z roku 2024). V přepočtu na obyvatele to je 8,99 t CO₂eq/obyvatele.

Co znamenají jednotlivé sektory?

• Výroba elektřiny a tepla: 30,70 milionů tun CO₂ (31,3 % celkových emisí, 2,82 t CO₂eq na obyvatele ročně). Emise v energetice pochází především ze spalování hnědého uhlí a zemního plynu v elektrárnách (23,63 milionů tun, resp. 24,1 % celkových ročních emisí) a dále z tepláren (7,07 mil. tun, či 7,2 % celkových emisí ročně). Největším jednotlivým emitentem CO₂ jsou elektrárny v Počeradech (pět hnědouhelných bloků a jeden na zemní plyn), které ročně vyprodukují 4,26 mil. tun CO₂, což je 4,3 % celkových emisí České republiky. Všechny české elektrárny dohromady vyprodukují ročně zhruba tolik emisí CO₂ jako celá doprava. Emise skleníkových plynů původem z energetiky je možné snížit energetickými úsporami a dalším rozvojem obnovitelných a nízkouhlíkových zdrojů energie.
• Průmysl: 22,07 mil. tun CO₂ (22,5 % celkových emisí, 2,02 t CO₂eq na obyvatele ročně). V této kategorii jsou zahrnuty tři druhy emisí. Za prvé jde o emise ze spalování fosilních paliv v průmyslu (např. koksu ve vysokých pecích nebo zemního plynu v cementárně). Za druhé jde o procesní emise, které vznikají chemickou reakcí při výrobním procesu – například při redukci uhlíku z železné rudy nebo při kalcinaci vápence při výrobě cementu. Za třetí jde o úniky skleníkových plynů související s průmyslem – například úniky F-plynů při jejich používání v chladících průmyslových produktech nebo úniky metanu při těžbě uhlí či v plynárenské infrastruktuře.
• Doprava: 22,13 mil. tun CO₂ (22,6 % celkových emisí, 2,03 t CO₂eq na obyvatele ročně). Osobní automobilová doprava ročně vyprodukuje 12,14 mil. tun CO₂ (12,4 %), zatímco nákladní a autobusová doprava je zodpovědná za 8,21 mil. tun CO₂ (8,4 %). Neelektrifikovaná vlaková doprava ročně způsobí emise 0,22 mil. tun CO₂eq (0,2 %), v grafu je započtena v rámci ostatní dopravy. Emise z letecké dopravy jsou 1,39 mil. tun CO₂ (1,4 %, 127,8 kg na obyvatele ročně) a odpovídají emisím vyprodukovaným lety z letišť v ČR. Je to tedy pravděpodobně podhodnocený údaj, více v poznámkách níže. Snížit emise z dopravy je možné přechodem na alternativní druhy pohonu (např. na elektřinu, biometan nebo CNG), zvýšením podílu hromadné dopravy a snížením počtu vozidel na silnicích. Objem silniční dopravy lze snížit vyšší obsazeností vozidel (např. spolujízdou) či obecně snížením nutnosti dopravy (např. prací na dálku).
• Budovy: 8,22 mil. tun CO₂ (8,4 % celkových emisí, tedy 0,75 t CO₂eq na obyvatele ročně). Jde o topení a ohřev vody v domácnostech, kancelářích a institucích (pokud energie není dodávána z teplárny) a také o vaření plynem. Průmyslové budovy jsou zahrnuty v kategorii Průmysl.
• Zemědělství: 8,69 mil. tun CO₂eq (8,9 % celkových emisí, 0,80 t CO₂eq na obyvatele ročně). Emise v zemědělství pochází především z chovu hospodářských zvířat (4,46 mil. tun) v podobě emisí metanu a také z obdělávání půdy a s tím spojenými emisemi N₂O (2,66 mil. tun). Také sem patří spalování pohonných hmot v zemědělství a lesnictví (1,24 mil. tun). K omezení emisí metanu ze zemědělství by vedlo snížení počtu chovaného dobytka (a s tím související snížení spotřeby hovězího masa a mléčných výrobků), změna nakládání se statkovými hnojivy (například jejich stabilizací v bioplynových stanicích) a méně intenzivní hnojení průmyslovými hnojivy. Omezení chovu dobytka však může mít i negativní dopad na kvalitu půdy, dostupnost přírodního hnojiva atd.
• Odpadové hospodářství: 5,52 mil. tun CO₂eq ročně (5,6 % celkových emisí, 0,51 t CO₂eq na obyvatele ročně). Emise z odpadového hospodářství produkují především skládky odpadu, ze kterých do atmosféry uniká metan. Ten vzniká rozkladem biologicky rozložitelného materiálu (papíru, kartonu, textilií a bioodpadu) v tělese skládky. Řešením může být zákaz skládkování využitelných odpadů po vzoru většiny zemí EU a využití biologicky rozložitelných odpadů k produkci biometanu, který se namísto zemního plynu může využít například v dopravě.

Pro snadnější možnost srovnávání emisí napříč státy EU vynecháváme kategorii lesnictví a využití půdy (která bývá označována LULUCF podle anglického Land use, land use change, forestry). Díky ukládání uhlíku v zeleni má totiž tato kategorie ve většině států EU záporné emise, což komplikuje vizualizaci. Sektor LULUCF se také často ze srovnávání vynechává, protože záporné hodnoty v tomto sektoru mohou zakrývat strukturální emise z energetiky, průmyslu a zemědělství a také tento sektor obsahuje vysokou nejistotu v datech a je náchylnější na výkyvy v čase. Právě v Česku jsme v posledních letech byli svědky výrazného výkyvu kvůli masivní těžbě dřeva při kůrovcové kalamitě. Mezi lety 2019 a 2022 byly dokonce emise z tohoto sektoru kladné (nejvíce v roce 2020, kdy dosáhly 9,4 Mt CO₂eq), tedy lesnictví bylo v součtu zdrojem emisí skleníkových plynů. Za rok 2024 byly podle odhadů emise v tomto sektoru záporné ve výši −4,63 Mt CO₂eq.

Poznámky k datům o emisích

Emisní inventura poskytovaná Eurostatem využívá formát a strukturu dat CRF (Common Reporting Format). Veškerá metodika k výpočtům a reportingu je na stránkách národního programu inventarizace emisí (NGGIP – national greenhouse gas inventory programme) a je závazná pro všechny státy UNFCCC. Data o emisích poskytují Eurostatu jednotlivé země EU – data za Českou republiku sestavuje ČHMÚ, podílí se na tom ovšem více českých institucí.

Údaje odpovídají emisím vyprodukovaným v dané zemi, avšak vzhledem k vývozu a dovozu zboží nemusejí odpovídat emisím vzniklých ze spotřeby v dané zemi. ČR například do dalších zemí EU vyváží elektřinu, ocel, automobily apod. a dováží zboží z jiných zemí EU nebo z Číny. Zahrnutí letecké dopravy je podobně problematické – zobrazený příspěvek letecké dopravy odpovídá emisím vyprodukovaným lety z letišť v ČR. Je to tedy pravděpodobně podhodnocený údaj (mnoho Čechů létá z Vídně či Bratislavy) a neodpovídá zcela množství emisí, které Češi způsobí (typicky např. let českého člověka do New Yorku s přestupem v Amsterdamu se započítá do zobrazených emisí jen jako Praha–Amsterdam, zatímco emise z letu Amsterdam–New York se započtou Nizozemsku). Není také započítáno, že emise vypuštěné vysoko v atmosféře mají přibližně dvojnásobný efekt.