Emise skleníkových plynů ČR

Data pro rok 2020 je třeba nahlížet skrz tehdejší kontext pandemie covidu-19, která utlumila ekonomickou aktivitu, což vedlo v porovnání s předchozím rokem k poklesu emisí skleníkových plynů o přibližně 9 %.

Jak číst tento graf?

Všechny hodnoty v grafu jsou antropogenní emise skleníkových plynů CO₂, N₂O, CH₄, HFC, PFC, SF₆, NF₃ vyjádřené jako CO₂eq. Jednotka CO₂ ekvivalent zohledňuje dlouhodobý efekt skleníkových plynů v atmosféře a převádí je na množství CO₂, které by mělo stejný efekt. Více viz článek Global warming potential.

Roční objem emisí České republiky je 113,69 mil. tun CO₂eq (údaj z roku 2020). V přepočtu na obyvatele to je 10,63 t CO₂eq/obyvatele.

Co znamenají jednotlivé sektory?

• Energetika: 43,92 milionů tun CO₂ (38,6 % celkových emisí, 4,11 t CO₂eq na obyvatele ročně). Emise v energetice pochází především ze spalování hnědého uhlí v elektrárnách, z výroby tepla a výroby paliv. Emise skleníkových plynů pocházející z energetiky je možné snížit energetickými úsporami a rozvojem obnovitelných a nízkouhlíkových zdrojů energie.
• Doprava: 18,14 mil. tun CO₂ (16,0 % celkových emisí, 1,7 t CO₂eq na obyvatele ročně). Emise pocházejí hlavně z osobní a nákladní automobilové dopravy. Vlaková doprava je v grafu započtena, ale její příspěvek je příliš malý na to, aby se zobrazil. Příspěvek letecké dopravy odpovídá emisím vyprodukovaným z letů z letišť v ČR. Je tedy pravděpodobně podhodnocený (mnoho Čechů létá z Vídně či Bratislavy) a neodpovídá zcela množství emisí, které Češi způsobí (typicky např. let českého člověka do New Yorku s přestupem v Amsterdamu se započítá do zobrazených emisí jen jako Praha–Amsterdam, zatímco emise z letu Amsterdam–New York se započtou Nizozemsku). Není také započítáno, že emise vypuštěné vysoko v atmosféře mají přibližně dvojnásobný efekt. Snížit emise z dopravy je možné přechodem na nízkouhlíková paliva (např. na elektřinu, biometan nebo vodík), zvýšením podílu vlakové a autobusové dopravy a snížením nutnosti přepravy jako takové (což může znamenat třeba bydlet blíže práci).
• Průmyslové procesy: 15,23 mil. tun CO₂ (13,4 % celkových emisí, 1,42 t CO₂eq na obyvatele ročně). Emise z průmyslových procesů, při kterých dochází k uvolňování skleníkových plynů do atmosféry jinak než spalováním fosilních paliv – patří sem například výroba cementu, výroba železa a oceli apod.
• Spalování v domácnostech, institucích a zemědělství: 12,31 mil. tun CO₂ (10,8 % celkových emisí, tedy 1,15 t CO₂eq na obyvatele ročně). Jde o topení a ohřev vody (pokud energie není dodávána z teplárny), vaření apod. Také sem patří spalování pohonných hmot v zemědělství a lesnictví.
• Spalování v průmyslu: 10,24 mil. tun CO₂ (9,0 % celkových emisí, tedy 0,96 t kg CO₂eq na obyvatele ročně). Jedná se o emise, které pochází ze spalování fosilních paliv pro potřeby průmyslu, typicky když je při výrobě potřeba něco zahřívat (destilace, sušení, tavení apod.).
• Zemědělství: 7,84 mil. tun CO₂eq (6,9 % celkových emisí, 0,73 t CO₂eq na obyvatele ročně). Emise v zemědělství pochází především z chovu hospodářských zvířat (3,88 mil. tun) v podobě emisí metanu a také z obdělávání půdy a s tím spojenými emisemi N₂O (3,62 mil. tun CO₂eq). K omezení emisí metanu ze zemědělství by pomohlo snížení počtu chovaného dobytka (a s tím související snížení spotřeby hovězího masa a mléčných výrobků), správné nakládání se statkovými hnojivy (například jejich stabilizací v bioplynových stanicích) a méně intenzivní hnojení průmyslovými hnojivy.
• Odpadové hospodářství: 5,14 mil. tun CO₂eq ročně (4,5 % celkových emisí, 0,48 t CO₂eq na obyvatele ročně). Emise z odpadového hospodářství produkují především skládky odpadu, ze kterých do atmosféry uniká metan, který vzniká rozkladem biologicky rozložitelného materiálu v tělese skládky. Řešením je zákaz skládkování využitelných odpadů po vzoru většiny zemí EU a využití biologicky rozložitelných odpadů k produkci biometanu pro užití namísto zemního plynu například v dopravě.

Pro snadnější možnost srovnávání emisí napříč státy EU vynecháváme kategorii lesnictví a využití půdy (která bývá označována LULUCF podle anglického Land use, land use change, forestry). Díky ukládání uhlíku v zeleni má totiž tato kategorie ve většině států EU záporné emise, což komplikuje vizualizaci. Sektor LULUCF se také často ze srovnávání vynechává, protože jednak obsahuje vysokou nejistotu v datech, neboť záporné hodnoty mohou zakrývat strukturální emise z energetiky, průmyslu a zemědělství, a jednak je tento sektor náchylnější na výkyvy v čase. Právě v Česku jsme v posledních letech svědky výrazného výkyvu kvůli masivní těžbě dřeva při kůrovcové kalamitě. Za rok 2020 byly podle odhadů emise v tomto sektoru kladné ve výši 12,77 Mt CO₂eq.

Poznámky k datům o emisích

Emisní inventura poskytovaná Eurostatem využívá formát a strukturu dat CRF (Common Reporting Format). Veškerá metodika k výpočtům a reportingu je na stránkách národního programu inventarizace emisí (NGGIP – national greenhouse gas inventory programme) a je závazná pro všechny státy UNFCCC. Data o emisích poskytují Eurostatu jednotlivé země EU – data za Českou republiku sestavuje ČHMÚ, podílí se na tom ovšem více českých institucí.

Údaje odpovídají emisím vyprodukovaným v dané zemi, avšak vzhledem k vývozu a dovozu zboží nemusejí odpovídat emisím vzniklých ze spotřeby v dané zemi. ČR například do dalších zemí EU vyváží elektřinu, ocel, automobily apod. a dováží zboží z jiných zemí EU nebo z Číny. Zahrnutí letecké dopravy je podobně problematické – zobrazený příspěvek letecké dopravy odpovídá emisím vyprodukovaným lety z letišť v ČR. Je tedy pravděpodobně podhodnocený (mnoho Čechů létá z Vídně či Bratislavy) a neodpovídá zcela množství emisí, které Češi způsobí (typicky např. let českého člověka do New Yorku s přestupem v Amsterdamu se započítá do zobrazených emisí jen jako Praha–Amsterdam, zatímco emise z letu Amsterdam–New York se započtou Nizozemsku). Není také započítáno, že emise vypuštěné vysoko v atmosféře mají přibližně dvojnásobný efekt.