Co je Zelená dohoda pro Evropu?

Snad žádný evropský dokument nepřitáhl v posledních letech v Česku tolik mediální pozornosti jako Zelená dohoda pro Evropu. A nesklidil tolik kritiky. Výzkumy přitom odhalily zajímavý paradox, že European Green Deal sice nemalé části české veřejnosti vadí, ale jen málokdo tuší, co se v něm vlastně píše. V tomto textu proto přinášíme přehled toho nejdůležitějšího a přidáváme k němu užitečné souvislosti.

Projevy oteplování planety jsou na mnoha místech světa viditelné už dnes – v Česku jsou jeho důsledkem například větší sucha nebo kůrovcová kalamita, jiné země se potýkají s vlnami veder, obrovskými požáry či povodněmi. K zastavení tohoto celosvětového oteplování je proto klíčové, aby se zapojili a vzájemně spolupracovali všichni: od podniků a institucí až po státy a mezinárodní organizace. V roce 2015 se 193 států světa v Pařížské dohodě zavázalo udržet oteplení planety pod 2 °C a zároveň usilovat o to, aby nebyla překročena hranice 1,5 °C (ve srovnání s teplotami před průmyslovou revolucí).¹ Evropská komise pak v roce 2019 představila Zelenou dohodu pro Evropu (European Green Deal, EGD), která v hlavních obrysech nastiňuje, jak chce cílů Pařížské dohody dosáhnout Evropská unie.

Zelená dohoda je právně nezávazným dokumentem o 25 stranách, který je rozdělen do tří hlavních sekcí:

1. Transformace hospodářství
   1. Ambicióznější klimatické cíle pro roky 2030 a 2050
   2. Rámcový návrh opatření pro transformaci v sedmi oblastech (energetika, doprava, budovy, průmysl a oběhové hospodářství, zemědělství, obnova biodiverzity a ekosystémů, nulové znečištění)
   3. Začleňování udržitelnosti do všech politik EU (financování, investice a spravedlivá transformace)
2. EU jako globální lídr – jakou roli chce Unie hrát v mezinárodním úsilí zaměřeném na ochranu klimatu
3. Evropský klimatický pakt – představení platformy pro participaci veřejnosti a sdílení a budování znalostí v otázkách ochrany klimatu

Jako konkrétní příklady politik, které se Zelenou dohodou úzce souvisí, lze uvést třeba Novou zelenou úsporám, 40 miliard korun pro uhelné regiony nebo bezemisní automobily od roku 2035.

Cíle Zelené dohody vzápětí podpořila i Evropská rada složená z hlav členských států (v případě Česka jde o premiéra).² Tato podpora na nejvyšší politické úrovni následně umožnila zmíněné cíle zakotvit legislativně – v roce 2021 byl přijat Evropský klimatický zákon, který je činí právně závaznými. Zároveň byl v témže roce představen balíček legislativních návrhů Fit for 55, který už je rozpracován více do detailu, aby mohly být cíle Zelené dohody realizovány v praxi. Tento balíček stanovuje konkrétní cíle a opatření pro rok 2030, tedy jaké změny je třeba uskutečnit do konce této dekády.

Co jsou hlavní cíle a východiska?

Cíle pro snižování emisí skleníkových plynů

Dosažení klimatické neutrality v roce 2050
K zastavení globálního oteplování je nutné dosáhnout toho, že státy světa nebudou do atmosféry vypouštět více emisí skleníkových plynů, než kolik z ní dokáží odstranit. Evropská unie Zelenou dohodou vyjadřuje svůj závazek dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050.

55% snížení emisí skleníkových plynů v roce 2030
Mezikrokem k dosažení klimatické neutrality EU je snížit unijní emise skleníkových plynů o 55 % oproti roku 1990.

Východiska

Zelená dohoda není dokumentem, který nebere v potaz společenský a ekonomický kontext členských států nebo EU jako celku. Naopak se opírá o několik základních východisek, která jednotlivými návrhy prostupují.

1. Ekonomický růst ano, ale oddělený od využívání zdrojů
   Zelená dohoda neusiluje o snižování prosperity. Zaměřuje na ekonomicky prosperující společnost, omezení emisí skleníkových plynů a ukončení nadměrného využívání zdrojů.³
2. Spravedlivá transformace
   Transformace ekonomiky může negativně dopadat na regiony a domácnosti (vysoké ceny energií, ztráta zaměstnání apod.), proto se Zelená dohoda zaměřuje na jejich podporu (například finančními prostředky z Fondu pro spravedlivou transformaci). Zároveň vytváří platformu, která umožňuje zapojení veřejnosti prostřednictvím Evropského klimatického paktu.
3. Respekt k rozdílné výchozí pozici jednotlivých států
   Klimatické cíle obsažené v Zelené dohodě se zpravidla týkají EU jako celku, přičemž pro jednotlivé členské státy se mohou lišit. Například dosažení klimatické neutrality na úrovni EU teoreticky znamená, že v některých státech mohou být i v roce 2050 emise skleníkových plynů kladné, pokud budou v jiných záporné.⁴ Jako další příklad může posloužit návrh nařízení o sdílení úsilí. To ukládá, o kolik mají poklesnout emise v sektorech nepokrytých emisními povolenkami. Zatímco Česku toto nařízení ukládá snížit emise o 26 % do roku 2030 ve srovnání s rokem 2005, pro Dánsko, Německo, Lucembursko, Finsko nebo Švédsko je to 50 %. Rozdílné podmínky mají státy i z hlediska dostupných financí – pro průmyslovější země více závislé na fosilních palivech je na modernizaci a dekarbonizaci ekonomiky vyhrazeno více prostředků.
4. Ochrana klimatu jako součást všech politik (climate mainstreaming, do no harm⁵)
   Abychom dosáhli klimatických cílů, je třeba ochranu klimatu promítnout do všech unijních politik. A to i v oblastech, které skleníkové plyny přímo neprodukují: financování a rozpočtování, inovace či vzdělávání. V praxi to znamená přesun soukromého kapitálu k udržitelným aktivitám nebo konec dotací na fosilní paliva.
5. Znečišťovatel platí
   Jde o základní princip unijní klimatické politiky. Znečišťovatel musí platit za emise skleníkových plynů, které vypouští, což jej motivuje k jejich snižování. Výnosy ze zpoplatnění emisí je navíc možné využít na modernizaci a dekarbonizaci ekonomiky.
6. EU jako globální lídr
   EU chce svým úsilím v ochraně klimatu inspirovat ostatní země. Iniciuje proto spolupráci na multilaterální úrovni (na půdě mezinárodních organizací) i spolupráci bilaterální (s konkrétní partnerskou zemí). Dále se angažuje v rozvoji mezinárodních trhů s uhlíkem nebo norem pro globální hodnotové řetězce, aby byla zajištěna udržitelnost v rámci celého životního cyklu produktu.

Jaká opatření navrhuje v jednotlivých oblastech?

Následující kapitola blíže představuje vybrané návrhy⁶ Zelené dohody pro sedm oblastí, kterými jsou čistá energetika, udržitelná mobilita, renovace budov, dekarbonizace průmyslu a oběhové hospodářství, udržitelné zemědělství, obnova biodiverzity a ekosystémů, nulové znečištění. Po popisu současného stavu v každé oblasti nastiňujeme cesty ke změně a poté uvádíme příklady konkrétních politik (zejména strategií a legislativních rámců) nutných k tomu, aby ke změně skutečně došlo.

Čistá energetika

Výroba elektřiny a tepla se v roce 2021 podílela na přibližně 20 % emisí skleníkových plynů Unie.⁷ Emise zde vznikají především spalováním fosilních paliv (zejm. uhlí a zemního plynu).

Aby došlo k jejich poklesu, je potřeba tato fosilní paliva postupně nahradit obnovitelnými zdroji energie (OZE) – především větrnými elektrárnami na pevnině i moři a solárními panely – a investovat do energetické účinnosti a úspor. Budoucnost evropské energetiky je důležité vnímat jako společný podnik: zásadní bude posílení přeshraniční infrastruktury a spolupráce (aby například větrné elektrárny v Baltském moři mohly dodávat elektřinu i do vnitrozemských států jako ČR). Transformace energetiky však nemá jen technologický rozměr, má i rozměr spotřebitelský, potažmo sociální. Proto Zelená dohoda vyzdvihuje význam zapojení spotřebitelů do energetické transformace, tedy komunitní energetiku a podporu obyvatel ohrožených energetickou chudobou.

Jak už bylo zmíněno v úvodu, do praxe jsou cíle Zelené dohody uváděny především prostřednictvím balíčku legislativních aktů Fit for 55. V oblasti energetiky jde o navýšení podílu OZE na unijním energetickém mixu na 42,5 % v roce 2030 (viz revize Směrnice o obnovitelných zdrojích energie) nebo o snížení spotřeby energie do roku 2030 o dalších 11,7 % ve srovnání s referenčním scénářem z roku 2020⁸ (viz revize Směrnice o energetické účinnosti).

Původně ohlášené cíle balíčku Fit for 55 byly o něco nižší než ty finálně dojednané. To platí jak v oblasti OZE (40 místo 42,5 %), tak v oblasti energetických úspor (9 místo 11,7 %). V reakci na ruskou invazi na Ukrajinu a nutnost zbavit se závislosti na fosilních palivech z Ruska představila totiž Komise na jaře 2022 balíček nazvaný RePowerEU, jenž ambice Zelené dohody v oblasti energetiky dále zvýšil.

Udržitelná mobilita

Doprava je druhým nejvíce emisně náročným sektorem v EU, v roce 2021 se podílela na 24 % emisí.⁷ Na rozdíl od všech ostatních sektorů hospodářství emise z dopravy stále rostou – v roce 2021 byly o 18 % vyšší než v roce 1990. Vznikají spalováním fosilních paliv, především ropy, v motorech silničních dopravních prostředků (v roce 2021 to bylo 88 %, zatímco letecká doprava tvořila 9 %).

Podle Zelené dohody je důležité, aby cena dopravy odrážela nejen cenu nákladů, ale i její dopady na životní prostředí a zdraví. Jak tyto dopady snížit? Většinou se v této souvislosti mluví hlavně o nahrazení spalovacích motorů elektrickými a o rozvoji syntetických paliv tam, kde elektrifikace zatím není variantou (např. u leteckých paliv). Významnou roli bude hrát i snížení celkové dopravní zátěže, rozvoj hromadné dopravy a cyklistiky.

Součástí Zelené dohody je proto rozšíření a úprava systému obchodování s emisními povolenkami. Konkrétně jde o a) rozšíření emisních povolenek na sektory silniční a námořní dopravy a b) snížení množství povolenek přidělovaných zdarma leteckým společnostem.⁹ K poklesu emisí má přispět i ukončení poskytování dotací na fosilní paliva a úpravy směrnice osvobozující letecká a námořní paliva od daně (viz revize Směrnice o zdanění energie). Dále Zelená dohoda navrhuje dosažení nulových emisí CO₂ u osobních automobilů a dodávek, na čemž už se shodly i členské státy.¹⁰

Renovace budov

Sektor budov spotřebuje až 40 % energie vyrobené v EU a podílí se na 36 % emisí skleníkových plynů.¹¹ Ty vznikají jednak spalováním fosilních paliv v samotných budovách (vytápěním, ohřevem vody nebo vařením) a jednak ve stavebnictví (při výrobě stavebního materiálu, stavbě či renovaci).

Tyto emise lze snížit změnou energetického mixu a vyššími standardy pro energetickou účinnost budov. Tedy investovat do renovací a zateplení budov či podporovat chytřejší nakládání s energiemi díky digitalizaci.

V této oblasti vznikla strategie s názvem Renovační vlna pro Evropu, která se zaměřuje na tři priority: a) energetickou chudobu a energeticky nejnáročnější budovy, b) renovaci veřejných budov a c) dekarbonizaci vytápění a chlazení.¹²

Podobně jako silniční doprava bude i sektor budov zahrnut do systému obchodování s emisními povolenkami (tzv. EU ETS 2). Současně s tímto opatřením vznikne Sociální klimatický fond, jenž má být financován právě výnosy z prodeje emisních povolenek v silniční dopravě a sektoru budov. Fond by sloužil jako finanční podpora pro domácnosti, pro které bude nejtěžší zvládat případné zdražování v těchto sektorech. Česko by v rámci tohoto fondu mělo obdržet přibližně 40 miliard Kč. Tyto prostředky by měly směřovat k podpoře energetické účinnosti budov, instalaci OZE či bezemisní dopravy.

Dekarbonizace průmyslu a oběhové hospodářství

Průmysl se v roce 2021 podílel na unijních emisích skleníkových plynů přibližně 27 %. Emise zde vznikají jednak spalováním fosilních paliv při procesech zahřívání, jednak v chemických reakcích při výrobě cementu, železa a oceli. Průmysl navíc nezatěžuje životní prostředí pouze skleníkovými plyny, ale i těžbou a zpracováním přírodních materiálů. To představuje další zátěž pro ekosystémy a je jednou z příčin ztráty biodiverzity. Místa s intenzivní těžbou se také často potýkají s nedostatkem vody.

Klíčovými díly skládačky dekarbonizace průmyslu jsou rozvoj zeleného vodíku, technologií na zachytávání a ukládání uhlíku (Carbon Capture and Storage, CCS) nebo alternativních paliv. Využitím zeleného vodíku¹³ je možné nahradit spalování fosilních paliv. Naopak dekarbonizace chemických procesů při výrobě železa a oceli, cementu nebo v chemickém průmyslu pravděpodobně nebude možná bez využití technologií na zachytávání a ukládání uhlíku. Dekarbonizaci průmyslu napomůže i podpora oběhového hospodářství, tedy snížení objemu odpadu, znovupoužitelnost materiálů i produktů a jejich recyklace (což se někdy shrnuje anglickým heslem reduce, reuse, recycle). V praxi to znamená například konec jednorázových plastů, odpovědnost firem, aby nabízely odolné a opravitelné produkty, nebo udržitelnost a recyklovatelnost baterií používaných nejen v elektromobilech.¹⁴

Udržitelné zemědělství

Zemědělství se v roce 2021 podílelo na celkových emisích skleníkových plynů v EU z 13 %.⁷ Emise zde vznikají především při chovu dobytka (emise metanu) a při obdělávání zemědělské půdy (uvolňování oxidu dusného).

Řešením je rozvoj udržitelného zemědělství, které podpoří zachytávání uhlíku v půdě a bude využívat více přírodě blízkých postupů (precizní zemědělství oproti plošnému, agrolesnictví, omezení chemických hnojiv a pesticidů a další). Přírodě bližší zemědělství je současně zásadní i pro produkci zdravých, výživných a finančně dostupných potravin.

Cíle a plány Zelené dohody vedoucí k rozvoji udržitelného zemědělství se odrážejí ve strategii Od zemědělce ke spotřebiteli (Farm to Fork), která se dotýká jak Společné zemědělské politiky (SZP), tak Společné rybářské politiky (SRP). Zemědělci a rybáři by měli být za udržitelné hospodaření odměňováni. Strategie proto počítá s navýšením podílu prostředků, které budou podporovat ekologicky prospěšné procesy, a přispějí tak ochraně klimatu i biodiverzity – 40 % prostředků v rámci SZP, 30 % v rámci SRP. Na strategii Od zemědělce ke spotřebiteli navazuje reforma SZP pro roky 2023 až 2027, která uvádí její cíle do praxe.

Ochrana biodiverzity a ekosystémů

Ochrana a obnova biodiverzity a ekosystémů je stejně velkým tématem jako změna klimatu, i když se jí zatím dostává méně pozornosti. Přitom klimatická a biodiverzitní krize spolu úzce souvisejí – změna klimatu je jednou z příčin ubývání biodiverzity. Mezi další příčiny patří mizení biotopů, nadměrná exploatace, vysoká míra znečištění a šíření nepůvodních druhů.

I obnova biodiverzity by proto měla prostupovat unijními politikami a financovanými programy (biodiversity mainstreaming) a významná část prostředků z unijního rozpočtu na klima (30 %) by měla směřovat k podpoře biodiverzity. Obnova biodiverzity povede mimo jiné ke zvýšení odolnosti – přírody i lidské společnosti – vůči dopadům změny klimatu, lesním požárům či nedostatku potravin.

Jak toho dosáhnout, nastiňuje evropská Strategie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030. V návaznosti na ni pak představila Komise v červnu 2022 návrh přelomové legislativy – zákon o obnově přírody (Nature Restoration Law). V oblasti lesů představila Komise novou Lesní strategii do roku 2030. Ta by měla zajistit, že evropské lesy budou zdravější a zároveň odolnější vůči novým klimatickým podmínkám. Její obsah přibližujeme v samostatném textu. Obě zmíněné strategie pak úzce souvisejí s výše zmíněnou strategií v oblasti udržitelného zemědělství Od zemědělce ke spotřebiteli a všechny tři se pak propisují do legislativního aktu nařízení o využívání půdy a lesnictví v balíčku Fit for 55.

Nulové znečištění

Poslední kapitola Zelené dohody se týká znečištění ovzduší, půd a vod. Významným nástrojem by mělo být zlepšení monitoringu tohoto znečištění. Ambicí EU není nic menšího než do roku 2050 dosáhnout nulového znečištění. Jinými slovy: mělo by dojít ke snížení znečištění na takovou úroveň, která již nebude pro zdraví a přírodní ekosystémy škodlivá a se kterou se příroda zvládne vypořádat sama. Konkrétní cesty k tomuto cíli představuje akční plán pro nulové znečištění.

Jak to celé zafinancovat?

Otázka, z čeho celou transformaci k bezemisní ekonomice zaplatit, zaznívá často. Nicméně zdroje pro financování cílů Zelené dohody již existují a o dalších se vyjednává. Klíčovým úkolem zůstává, jak tyto prostředky vhodně využít a rozdělit tam, kde mají smysl a mohou být využity nejefektivněji. Dostupné zdroje financí se dají rozdělit do tří skupin: na unijní zdroje, soukromý kapitál a vnitrostátní rozpočty.

Unijní zdroje

Finance na klimatická a dekarbonizační opatření pocházejí v EU především:

• z rozpočtu Unie,
• z prodeje dluhopisů (NextGenerationEU), kterými si státy EU společně půjčily na obnovu po koronavirové pandemii,
• z výnosů z prodeje emisních povolenek.

Tyto prostředky jsou rozdělovány mezi několik fondů, v rámci kterých pak plynou členským státům. Alespoň 30 % unijního rozpočtu a příjmů z dluhopisů pro období 2021–2027 by mělo být využito na klimaticky prospěšná opatření.

Klíčovou součástí Zelené dohody je mechanismus spravedlivé transformace. Na něj navazuje zřízení Fondu pro spravedlivou transformaci, jehož prostředky zamíří především do regionů nejvíce ohrožených dekarbonizací hospodářství – v rámci Česka jde o Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský kraj.

Výnosy z prodeje emisních povolenek aktuálně plynou do Modernizačního nebo Inovačního fondu. Součástí balíčku Fit for 55 je i zřízení tzv. Sociálního klimatického fondu, který má sloužit k podpoře zranitelných domácností zasažených dekarbonizací, a to podporou energetické účinnosti, obnovitelných zdrojů energie nebo bezemisní dopravy. Vznik tohoto fondu je úzce navázán na zavedení zpoplatnění emisí skleníkových plynů z budov a silniční dopravy (tzv. EU ETS 2), protože právě výnosy z tohoto opatření mají fond financovat.

Soukromý kapitál

K dosažení klimatických cílů je kromě veřejných zdrojů potřeba mobilizovat i soukromý kapitál – tedy finance, kterými disponují firmy, banky nebo investiční fondy – a nasměrovat jej k nízkouhlíkovým projektům. Krokem vpřed je v tomto ohledu přijetí tzv. taxonomie udržitelných aktivit, jejímž cílem je rozdělit tyto aktivity podle typu a poskytnout tak podklady investorům, aby mohli dělat informovaná a klimaticky odpovědná rozhodnutí.

Mnozí investoři se už dnes vyhýbají investicím, u nichž existuje riziko tzv. uvízlých aktiv (angl. stranded assets), tedy do projektů, u kterých lze s ohledem na společenský a legislativní vývoj očekávat pokles hodnoty vložených finančních prostředků. Příkladem mohou být investice do fosilní infrastruktury, například uhelné – vzhledem k uzavírání uhelných dolů po celé Evropě mohou takové investice v projektu „uvíznout“ a výrazně ztratit na hodnotě.

Vnitrostátní rozpočty

Zelená dohoda pracuje s termínem ekologizace vnitrostátních rozpočtů, který zahrnuje přesun zdanění – od práce ke znečištění, konec dotací na fosilní paliva a rozpočtování s ohledem na sociální dopady. Unijní reforma DPH ukládá postupně do roku 2030 ukončit zvýhodněné sazby pro aktivity negativně dopadající na životní prostředí (například fosilní paliva) a naopak umožňuje zvýhodňovat aktivity, které jsou k přírodě šetrné.

Do národních rozpočtů plyne i část výnosů z emisních povolenek získaných při jejich dražbě. Podle dosavadních pravidel měly členské státy povinnost využít alespoň 50 % těchto výnosů na klimatická opatření.¹⁵ Reforma trhu s povolenkami v balíčku Fit for 55 navyšuje tento podíl na 100 %. Tedy všechny výnosy z povolenek půjdou na opatření spojená se změnou klimatu.

Co znamená Zelená dohoda pro Česko?

Zelená dohoda jako taková představuje rámec pro celou EU. Z hlediska jejího významu pro Česko jsou důležité především tyto body:

• Transformace představuje pro Česko výzvu v technologické i sociální rovině.
• V technologické rovině jde zejména o výrobu elektřiny a změnu energetického mixu ve prospěch většího zastoupení obnovitelných zdrojů energie (OZE) a o otázky spojené s budováním infrastruktury pro přeshraniční přenos elektřiny. (V současnosti vyrábíme v ČR 50 % elektřiny z uhlí a plynu, 37 % z jádra a 13 % z OZE.¹⁶)
• V sociální rovině jde hlavně o zvládnutí výzev spojených se změnami na trhu práce a energetickou chudobou. Bude nutné rekvalifikovat a podporovat obyvatele, kteří kvůli dekarbonizaci přijdou o zaměstnání, například v důsledku zavírání uhelných dolů nebo proměny automobilového průmyslu. Stejně tak bude nezbytná podpora ekonomicky zranitelných domácností, aby si mohly dovolit pořídit například solární panely nebo tepelná čerpadla.
• Je nezbytné najít způsob, jak dekarbonizovat české firmy. Stát by jim měl k tomu poskytnout potřebnou podporu.
• Do Česka proudí a bude proudit bezprecedentní objem peněz. Otázka tak není, kde získat finance, ale jak navrhnout a vybrat projekty, které budou mít kýžený dopad.
• V kontextu výše zmíněného je proto potřeba, aby si Česko definovalo a přijalo roli, kterou chce v probíhající transformaci k bezemisnímu hospodářství hrát.

Poznámky a zdroje